Cesta balkánem 2013

Letošní cesta Rumunskem, Bulharskem, Makedonií, Albánií, Černou Horou a Bosnou

Cesta balkánem 2013

Kapitoly článku

O projetí Balkánu a hlavně Rumunska jsem přemýšlel snad už od loňské cesty do Estonska no prostě jen co člověka přestane bolet prdel už vymýšlí kam by zase jel a nejlíp ještě dál
a do ještě zapadlejšího kouta no a jelikož na cestu do Mongolska nemám čas ani finance padl výběr na Balkán  (na rok přemýšlím o Gruzii)

Den první  Čtvrtek 11.7.

Jelikož jsem ten den šel ještě normálně do práce vyjeli až večer v sestavě já přítula a stařičké kle 500 po silném jarním tunigu  v podobě větších kufrů padáků tvrdšího zadního centrálu dalšího kanistru  bedny s nářadím a dalších serepetiček díky kterému se z lehkého kle stalo Advenure Monstrum to ostatně uvidíte na fotkách .
On samotný start byl opět chaotický asi jako pokaždé  takže někdy okolo šesté večer vyrážíme z Kroměříže  směr slovensko s heslem co nemám nepotřebuji a na vše ostatní mám visa elektron.
Cesta samotná šla jako po másle gps si moc nevymýšlí malinkým zdržením je změna cesty místo Vizovice-Půchov  kde právě probíhá master of rock jedu na starý Hrozenkov.
Na ONU na tankuji naposled šmejdský český benzín a hurá vpřed pak už jen kousek slovenské dálnice rozkopané okolí Žiliny a někdy okolo desáté večer zastavujem tak 50 km před Popradem  a poprvé rozbíjíme stan .

Ujeto cca 300 km

Den druhý pátek 12.7.

Ráno se budíme někdy před šestou posnídáme mimochodem dnes jsme zažily nejstudenější noc celé cesty sbalíme sví saky paky a tradá dál  na Košice  Trebišov a hraniční přechod pácin gps dnes poprvé zkouší nějaké finty jakože nejlepší cesta bude přes Ukrajinu naštěstí byla její snaha včas odhalena a stálo nás to jen  20km pak už pokračujeme po pár Maďarských tankodromech až do dědiny cigád kde nás přepadá hlad tak se zastavíme na nějaký pofidérní giros  pojíme a svěříme svůj osud gps cestou na Satu mare v Rumunsku celkem nic moc zajímavého rovina občas zatáčka spousta simsonú první jezdci bez helem a první koňské povozy.
Na hranicích se potkáme s dvěma motokolegy někde od Ostravy  to pak ještě několikrát než se rozdělíme na konci satu mare  byli to jediní češi které jsme cestou potkaly každopádně po přejetí hranic zasvětíme život hledání směnárny to se daří po cca  půl hodině někde uprostřed města takže vyměním nějaký eura a vzhůru za divočinou končí přesun a začíná  ta pravá Adventure.
Dáváme směrem na baia mare  a borsa  cestou projíždíme tou asi nejnuznější částí Rumunska špína prach rozbité cesty.
To se však brzy mění a s přibývajícímu cedulemi s tím žlutým kolečkem a modrým pozadím se povrch mění na luxusní plný nádherných zatáček, někde v půlce cesty zastavujeme v motorestu na žvanec tam mě napadá moudro dne  co se stane když násilně srazíte 21 a 19 století no přesně rumunsko po zaplácnutí břicha přichází nejlepší serpentiny co jsem do té doby jel  (dnes už mám podstatně rozšířený obzor) další cestu si náležitě užívám jsme nadšení z každého pobíhajícího čokla, osla ,krávy na silnici pomalu se blíží osmá večer jsme u borsy tak že začneme hledat nějakej flek pro stan do gps zadávám další cíl cesty  Bicaz  ať hledáme ve správném směru. Tu ovšem nastala chybka všude okolo jsou krásný kopce, jenže to jsou pastviny takže pokud je tam rovina stojí tam barák a pokud jsou tam stromy je tam pro změnu barák  no po nějakých dvou hodinách a asi tak 15km offroadu najdeme konečně flek v lesíku nad nějakou vesnicí je tam i nějakýohniště a hroznej bordel ale je tam rovina a není sem moc vidět .Takže postavit stan ohřát žvanec a kóma.

Dnes ujeto cca 550 km

Den třetí sobota 13.7.

Probouzíme se do krásného rumunského rána v noci bylo teplo a dobře se spalo opět snídaně balení a na cestu žádný zbytečný prostoje.
Pokračujeme na Vatra-domei  a bicaz  podívat se na tu jejich soutěsku cestou se nám naskytují úžasné výhledy z okolních kopců  na obrovské pastviny míjíme několik zapomenutých vesniček kde vodovod ještě zdaleka standartem je celkem zajímavé jak se v různých oblastech liší způsob nabírání vody tady na východě používají bydlo s protiváhou kdežto v severnějších oblastech je běžné spíš kolo s řetězem za Vatra-domei se pak ráz krajiny začíná značně lišit z rozsáhlých pastvin a kopců se dostáváme do údolí kde se cesta vine oko říčky vedle skalních stěn no v Rumunsku se člověk snad ani nemůže nudit.

Sotva se dostane z obrovských výhledů přijdou mohutné skály zatáčky a serpentiny  a tak to pokračovalo až k poiana largului   tam jsme na takovém zvláštním křižovatko kruháči zastavily na kus žvance tehdy jsem poprvé požil metodu prst do jídelního lístku a tohle chci no na rovinu moc se to nepovedlo donesli mi nějaké místní párečky s vejcem strašně výrazným sýrem a nějakou kukuřičnou glajdou přítula vsadila na jistotu a dala si balkánský salát no hladnej sem byl jak vlk tak sem to šežral ale byl to heroický výkon.

Po vydatném jídle vzhůru na bicaz  a to opravdu cesta soustavně stoupala a klesala okolo celé přehrady za ní to pak byl ještě pěkný kousek cesty a pak to přišlo.

Obrovské skalní stěny jen kousek  od sebe a člověk má občas pocit že to na něj spadne  jedeme krokem a čumím víc nad sebe než před sebe ale vzhledem k rychlosti žádná krizovka nepřichází do chvíle než vjedu do tunelu se staženou  sluneční clonou najednou tma jak v pytli pod kolama  mokro a kluzko a všude spousta chodců  nic se nestalo ale clonu jsem od té doby pře tunelem vždy vytáhl za soutěskou jsme vystoupaly na nějaký hřeben a v pěkných serpentinách sjely dolů do údolí a vzaly směr na Brasov  je to po hlavním tahu takže cesta pěkná a poměrně rychlá Rumuni neumí cestu rovně takže nebyla ani nudná až na menší zdržení s policistou který mě vyhmát jak předjíždím asi 30m před koncem plné no chvilku strašil že pokute a papíry si vezme no nakonec  mi vše vrátil zeptal se kam jedem  a nechal nás jet no celkem štěstí pak už jen Brasov to už se začínalo šeřit a taky smrákat   takže čas najít flek na spaní  do gps sem hodil směr na pitesti no co čert nechtěl po chvíli hrad bran takže mraky turistů a jiných existencí tak jsme po hřebeni přejely dalších pár kilometrů a ustlali si na nějaké pastvině u cesty v horách.

Dnes ujeto cca 450 km

Den čtvrtý Neděle 14.7

Tak nastal den D den kdy nás čeká Trans fargas a Trans alpina
Takže  ranní probuzení rychle sbalit spali jsme kousek od místního hospodářství tak jsme nechtěly dráždit  snídaně posunuta na vyhlídku v serpentinách o pár kilometrů dál.
Následoval sjezd s hor  k městu pitest a odtud  na ten slavný fargas  jeli jsme teda z opačné strany než je běžné a zbývalo nám tak 40 km nížiny ale stálo to za to.

Z naprosté roviny začne cesta poměrně prudce stoupat k přehradní hrázy je plná serpentin prudkých srázů a minima svodidel tohle by u nás cestářům neprošlo ale je to super  nahoře u přehrady by měl být i pravý Drákulův hrad ale vzhledem k množství lidí jsme jeho návštěvu odložily a pokračovaly okolo přehrady tam nastal jeden z nejlepších úseků cesty neuvěřitelné množství zatáček a celkem pěkný povrch  takže mi v jednom kuse škrtala stupačka nebo jiné části podvozku o asfalt (po zbytek cesty už jsem byl hodnej a takový blbosti nedělal) noužíval jsem si to náramně až tak že se pokusil dezertovat kanistr uvázaný na boku motorky naštěstí byl včas odchycen a upevněn zpět na své místo odnesl to je z několika šrámy hold kvalitní vojenském pech.

Za přehradou začala jít cesta opět údolím nějaké říčky a po několika kilometrech se začal objevovat  výhled na monumentální skalní stěny doplněný o krásné zatáčky pár vodopádů.
Po sléze i úžasný výhled no a v neposlední řadě o vítr a pěknou kosu ale to spíš až na druhé straně za tunelem což byl tak šok z přírody s několika chatami se projede tunelem do přírody s davem lidí a hromadou pitomých stánků a zaparkovaných aut .No cvakli jsme pár snímku té jejich silnice a vzhůru dolů pěkně podřadit a za soustavného brzdění motorem pomalu dolů ono to v tom provozu ani rychle nešlo. 

Dole už se zase připomínal žaludek tak jsme zastavili v jednom luxusněji vyhlížejícím motorestu .Sláva v jídelním lístku jsou obrázky nějaký maso brambor salát a vedle toho 400g cená příznivá to berem.Chyba lávky bylo to sice výborný jen  400g bylo asi jen 3 festovní kusy nějakého vepře přílohu nepočítaly do váhy odjíždíme nacpaní k prasknutí motorka klesá minimálně o dalších 5 centimetrů a za lehkého funění se derem směrem k alpině .

Při jednom z mnoha tankování zjišťuji že cesta na sebes je zbytečně dlouhá volím zkratku gps cestu zná takže jedem po zapomenuté silničce plné malebných vesniček a pěkných výhledů,boužel  po napojení na transalpinu zjišťuji že tu pro změnu gps nezná .

Co naplat jedem pro změnu podle mapy  sice si po několika šotolinových úsecích nejsem dvakrát jistý ale nějaký auta tudy jedou tak jedem taky.
Celkem obdivuju  klučinu  na cbr na tom tankodromu toho má plný kecky, my si  tak nějak v klidu pokračujem až po nádrž vidra  šotolina se střídá s novým asfaltem  pak už jen pěkný asfalt zajímavé řečiště místní řeky a stoupání že si člověk připadá že jede po schodišti nějakého mrakodrapu skoro na hoře uvidíme novinku u cesty se pásly pro změnu prasata.
Ještě  pár kilometrů mírnějšího stoupání a přichází vrcholek .
Na rovinu pro někoho z nížiny kde i krtičáku říkají kopec poměrně silný zážitek následovaný zběsilým focením každého nového výhledu asi jak japonskej turista v praze ani ten hroznej větr a zima mi v tu chvíli nějak nevadily.

Dnes zbývá už jen sjezd na novaky a targu jiu  postavit stan a jít chrnět.

Najeto cca 550 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.44
Známkováno: 16x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist