Cesta balkánem 2013

Den Osmý čtvrtek 18.7

Černá hora a bosna

Předposlední den výletu nás opět uvítal krásným slunečným ránem a co jsme ušetřily na balení stanu to jsme proseděly u ranního kafe.
Kemp byl kousíček od kláštera morča do kterého se mi samozřejmě nechtělo tak jsme vyrazily směrem na kollašin a mojkovač tam jsme podnikly opožděnou snídani a  okračovaly údolím řeky tara opět jedna z těch silnic kde si člověk netroufá jet víc jak padesát páč by jinak skončil rozpláclej o skálu nebo dole v řece takže sem vesele brzdil provoz a čučel po okolí jak vyjevenej takhle to pokračovalo až do zabljaku což jsem si pořád myslel že bude město a ona to větší vesnice tam sem neprozřetelně minul čerpačku nebo spíš se mi nechtě stát frontu  s tím že na hlavní tah to je jen 50km a tam  erpačky budou ze zabljaku jsme se daly skrz park durmitor  směrem na hranice z bosnou  těchto asi 50km bych společně z transalpinou označil asi jako dvě nejhezčí místa celé cesty prostě spousta skal ovcí trávy a minimum lidí jediné co  to troch kazilo bylo to že gps tu cestu neznala mapa ji tušila a cedule aby tam jeden pohledal ale jelikož nebilo kam odbočovat jeli jsme si vesele dál po překonání hor se sjíždí k přehradě z nádhernou modrozelenou vodou cestou plnou úžasných neosvětlených tunelů naštěstí tam není velkej provoz a kladovky jedoucí do protívky jsem si všiml včas a počkal ještě před tunelem než projede dole jsme se dostali až skoro na vodní hladinu dalších cca 15km je změtí jezera skal tunelů a zatáček  no prostě super až nato že už jedu 50km na rezervu (přepínal jsem samozřejmě pár km za tou čerpačkou na které se mi nechtělo stavět) no tlačit motorku v jednom z těch neosvětlených tunelů není nic po čem bych toužil tak na hrázy potupně sahám do svých mohutných palivových rezerv pak už se blíží bosenská hranice jakási šopa za pofidérním dřeveným mostem a pár celníků v tu chvíli se standardní státovka mění na komunikaci výrazně místního charakteru a pokračuje tak až do brda kde se připojuje na rozumnější cestu ona bosna jako taková není škaredá ale po rumunsku a černé hoře už to prostě není nijak zázračný  akže už spíš zažínáme žrát kilometry a uhánět na sarajevo tam zapadneme do decentní zácpy a pokračujeme dál do jablanice cesta už je hlavní tah tak to pěkně ubíhá jen už se začínají objevovat policajti z radarama  tak si radši dávám pozor na rychlost a moc to neženu v jablanici uhýbáme směrem na jajce  a pomalu pokukujem po tom kde dneska ulehnem jak na potvoru nikde žádnej kemp a kolem cesty se navíc oběvují červené cedulky s nápisem mine a ty nás v plánu spát na divoko taky dvakrát neutvrdí  nakonec sjedeme do údolí a tam narazíme na takovej pidi kemp u řeky vládl tomu nějakej propitej strejda ale řekl si jenom o 5E tak tam zůstanem snad nás do rána neukradnou .

Ujeto cca 520 km

Den Devátý 19.7

Hurá domů

Tak do ráno vstáváme brzo a vyjíždíme už okolo půl osmé dnes nás čeká přibližně 700 a většina po okreskách tak máme co dělat.
Vyjíždíme do prvního mlžného rána cele cesty ale moc mi to nevadí alespoň není hic dneska se vážne nekocháme a jen polykáme kilometry  jedeme přes banja luka do Chorvatska cesta jde pěkně na hranicích jen hrozně důležitá chorvatská celnice ale už  jsou čtrnáct dní taky v té evropě a navíc do motokufru se běženec nevejde tak nás pouští dál touhle hranicí už taky končí vše zajímavý a pomalu se blíží maďarský roviny  jediná zajímavost chorvatska jsoustále rozstřílený fasády a první a jediná porucha celé cesty no proste v nějaké už ani nevým které dědině mi ztuhne a v zápětí úplně změkne plyn první co mě napadá  je lanko v háji a už se rosím páč vým že je k němu přístup jak k penězom a rozebírat  půl motorky v tom hicu co zase začal se mi vážně chce.
No ale zastavím v nějakým vjezdu kam jsem setrvačností dojel a jdu se podívat co se stalo první co zmestuji že lanko je ok ale záhadně nebere rychlopal tak otevřu své dětské nářadíčko a za protivného štěkotu místního čokla se vrhám do oprav.
Oto větší je můj údiv když zjistím že na mé zánovní moto ze sotva  40 000km se úplně vyšoupalo uchycení lanka v ručce a ono prostě vyskočilo asi kouzlo pěti mísného tachometru.
Tanku se držet samozřejmě nechce tak za hrozného nadávání ještě přítula shodí motorku ze stojánku a maliko ulomí páčku přední brzdy ale jelikož vše zlé je k něčemu dobré díky ulomené páčce mám víc místa na ruce a lanko se mi tak nějak daří nasadit a stím že se zaněj nesmí moc tahat můžeme jet  v hlavě mi přemítá něco jako že no brakes no fear  a už o poznání mírnějším tempem pokračujeme domů maďarsko je nečekaně jen ohromná nuda takže ve zkratce kukuřice,pšenice,kukuřice,balaton,kuřice,slunečnice,pšenice,Gyor.
V Gyoru jedeme na slovenské hranice a od tud směrem na trnavu  pak kousek po dálnici přechod strání a toš výtaj ty naše  republiko   kousek za Otrokovicemi mi opět vyskočí to lanko ale jelikož dom je to už jen pár kilometrů  potáhnu ho palcem a jedu tak něco před devátou večer otvíráme bránu na dvůr a jsme doma .

Za těch necelých osm dní jsme ujely přibližně 4500 km ochutnaly kus balkánu který už určitě není tak divoký jak si u nás spousta lidí myslí ale oč má horší pověst  o to je krásnější  za celou dobu jsme nemněly s nikým žádný problém za celou cestu jsme potkaly jen dvě dopravní nehody a nabil jsem dojmu že v těchto zemích kde se na dopravní předpisy moc nehledí používají lidi za volantem ještě zbytky rozumu a né jak u nás kde každý jede a nehledí co se kolem něj děje .
Co se týče projetých zemí tak Slovensko to asi každý zná Maďarsko to je hlavně rovina  ale celkem mě zaujalo to neuvěřitelný množství simsonů v jeho východní části Rumunsko je země plná rozporů a protikladů je tu obrovský rozdíl mezi životem ve městě a na vesnici májí tam nádhernou přírodu ale jsou to neuvěřitelní bordeláři a ten svinčík je občas příšernej Bulharsko jsme původně navštívit nechtěly a jeho jiho západní část byla asi nejhorší co jsme cestou viděly prostě se tam před 30 lety zastavil čas Makedonie je krásná země z krásnou přírodou a určitě bude stát za delší návštěvu než jednodenní průjezd Albánie je opět země plná krásné přírody ale boužel už se tam přidává poměrně hustý provoz na větších tazích a v půli července naprosto příšerné horko Černá hora a její národní parky to je něco nepopsatelného Bosna a Hercegovina jedna s věcí co mě zaujaly byly poměrně časté cedule welcome to republica serbia  no kdoví jak to tam mají stále je to poměrně hornatá země tak se tam člověk na motorce nenudí ale bohužel když tam člověk přijede z černé hory už je to takové nemastné neslané  a taky tam bylo z celé cesty asi nejvíc silničních hlídek.
No a to už by tak nějak stačilo ne ? 
Jo a kompletní fotogalerka v původní kvalitě je na této adrese.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE