Cesta balkánem 2013

Den pátý pondělí 15.7

Tak dnes  byl na programu přesun do Makedonie  a  teoretická návštěva banátu  no ráno jsem zadal do gps  název hraničního přechodu ze Srbskem trasa 133km to tak nějak odpovídá tak jedem no bohužel až na čerpačce o skoro 100 km dál dosáhlo mé zlé tušení vrcholu vytáhl jsem mapu a tušení potvrzeno našeptávač gps mi podstrčil dědinu s podobným názvem i vzdáleností bohužel přesně opačným směrem no co naplat banát padá místo přes srbsko projedem Bulharskem.
Do zrádkyně zadávám Vidin a tentokrát řádně srovnávám trasu s mapou no co si budeme nalhávat jižní rumunsko je rovina plná polí a jelikož bylo úplně jasno zažily jsme první opravdu horkej den  ale dokud jedeme dá se to vydržet.
Někde okolo města bals parkujeme na odpočívadle s tím  že přítula potřebuje chvilku pauzu a mě se náramně zalíbili vraky tři letadel u cesty no průzkum se nakonec nekonal nějaký houmeles mezi ně dostal ještě vrak karavanu a začal tam hnízdit i se smečkou blecháčú, tak po zdravotním kafi pokračujem dál  přichází decentní zácpa v craiově navíc tam bylo samý vignete kontrol a já žádnou neměl tak sem zvědavej jestli mi nepřijde nějakej pozdrav.
 Pokračujeme dál na calafat  tam stojí za zmínku snad jen uplně novej přechod a neobvykle usměvavé celník projíždíme v řádech minut a jsme v Bulharsku cesta pokračuje na vidin s tím že by se hodilo směnit nějaký ojra na ty jejich leva  no pocit z vidinu asi takovej že hnusnější díru jsem ještě neviděl a navíc jsem tam nikde nenašel jedinou směnárnu a to jsme tam kroužily alespoň půl hodiny.
Vzdávám hledání jedem dál směrem na montanu a sofiji jelikož jsem se do bulharska  původně  nechystal netuším jak to tam mají z dálnicí a poplatky tak je gps striktně zakazuji,  kousek za Vidinem se o slovo hlásí nádrž tak stáčím k čerpačce shell tam mi snad vezmou eura nebo kartu  no nečekaně zavřeno,zrušeno,neprevazame  naštěstí tam byl alespoň funkční bankomat tak vybírám pár leva s tím že můžu tankovat i na zapadlejších místech.
Při vší dnešní  smůle funguje bývalá čerpačka stále jako truck stop tak je tam slušná klimatizovaná restauračka   tak se jdeme alespoň zchladit a zahnat kručení v břiše zase jídelák s obrázkama, je vidět že počítají s tím že cizinci mladších ročníků ty jejich klikyháky nepřečtou  dneska jdem na jistotu flák kuřete z hranolkama no z plným břichem se hned jede líp tak pokračujeme na  montanu mají tam nějakou přehradu tak se tam snad bude dát přespat.
 Cestou tankuju u čerpačky kde si nejsem vůbec jistý jestli to ten motor přežije, jeden by málem čekal že mi tam budou lít do nádrže  benzín s kýblu ale zdání klamalo vše v pohodě a motorka si stále drží téměř o litr nižší spotřebu stejně jako od chvíle co jsme vyjely tu českou břečku cesta jde faj, térén se zase troch zvlnil tak už to není taková nuda a není už ani takovej hic po příjezdu do montany zjišťujme že Vidin nebyl zdaleka tak hnusné město jak se původně zdálo  tady se zastavil čas odporné šedé sídliště neopravené domy a nové snad jen obchody.
Dopravní značení takové pofidérní provoz všeljaký a gps už nemá zdaleka přesné informace o jednosměrkách radši odtud mizíme k přehradě, ta je kupodivu celkem čistá stojí tam i pár stanu tak se asi přidáme.
Chvílí hledáme vhodné místo kde nebudeme na očích ale v každém slušném je zašitý nějaký rybář tak to protestně zapíchneme kousek od cesty vedle nějakých keřů  dnes teda slavnostně proběhla i první koupačka voda faj ale u celé přehrady bylo drobátko bahno tak to měl své vady ale spát jsme šli po pěti dnech i relativně čistí .
Dnes ujeto cca 450 km

Den šestý Úterý 16.7

Tak dnes jedem konečně do té Makedonie.
Ráno zabalit a jet snídáme až u místního lidlu čerstvé kroasany pak už jen vymotat se z Montany a jedem směrem na Sofii gps tvrdí že zná fajnou zkratku jak se vyhnout hlavnímu městu a nejet po dálnici no máme enduro  a rezervních 10l benzinu v kanistrech jdeme do toho jedem si nejdřív po celkem slušných okreskách projíždíme nějaké vesnice které mimochodem budí lepší dojem než města sem tam nějaká cikánská osada po nějaké době volí gps cestu doleva   věříme jí i když se po pár stech metrech mění v šotolinu.

 Ta pokračuje dalších asi 12km já si to užívám přítula však mé nadšení plně nesdílný chvilku dokonce zlobí gps ale závada odhalena vytřepal se konektor a nedobíjela stačilo ho dotlačit zpět po návratu na pevný povrch se dalších 50 km motáme po směsi tankodromu,silnic,a šotoliny tady jsem poznal co je to rozbitá silnice a že se po ní jede mnohem hůř jak po polňačce.

Někdy před polednem se dostáváme na hlavní tah směrem na Kumanovo tam už je cesta pěkná a celkem to utíká  za chvíli tu máme hranice s Makedonií ty jdou jako vždy v řádech max desítek minut jen jsme chvilku čekali než prolustrovali albánce před námi na makedonské straně dokonce dostáváme brožurku co že všechno u nich stojí za návštěvu.taková blbost ale potěší , za hranicemi se nám zase mění krajina asfalt je o třídu lepši a hned se jede líp.
S překročením poledne mimochodem vrátily jsme se spět do našeho časového pásma se zase ozval přítel hladešek tak stavíme v první restaurace se zahrádkou a dáme si žvanec pinkl očividně vytušil že nejsme místní a rovnou nám nalistoval lístek psanej latinkou ale cizí řečíTak si objednáváme devatenáctku a k tomu fritky  a ono ejhle von to byl řízek no proč ne při jídle prolistujeme jídelák a na začátku byli zase obrázky  no ale řízek měli dobrej tak ho zdlábneme  a jedem dál okolo Skopje profičíme po dálnici  mimochodem mýtnice jsou super vynález člověk furt jen zastavuje a vytahuje šrajtoflu (pro ty co tam nebily dejte si bacha na každé mýtnici je střed pruhu zrovna v místě kam člověk dává nohu pěkně zaolejované a klouže to jak sviň)  za hodinku sjíždíme na Gostivar  a s tím že zajedeme do kšeftu na něco k jídlu.
No co povídat v centru se krásně ztratíme do toho naprosto šílenej provoz a zjišťujeme že ani na R6 nepotřebujete v Makedonii helmu stačí triko kraťasy a žabky po lehkém motání vyjedeme uprostřed muslimské komuny no super.
Zrovna když spustí ten jejich kravál projíždíme kolem minaretu tak si ho užijeme do sytosti jako tady bych fakt  bydlet nechtěl chvilku se tam motáme a vyjíždíme  na kraji města u nějakého pole a s tím se do toho města nevrátím volím cestu po polňačce stejně vede směrem k hlavní to jsem se ovšem přepočítal protože se zrovna zavlažovalo a cesta se změnila v potok místy  bažinu ze začátku to jde pěkně bláto je vyplavené na dně sou kamínky tak si jedu cca v 5 cm vody a jen sem tam  trochu uklouzne zadní kolo pak už je bláta víc ale stále to jde na rozcestí se dávám tou hezčí cestou ale po padesáti metrech mě odchytí chlapík z motyčkou a že kam jedeme (debata ruce nohy) říkáme že na debar on že tudy cesta nevede že buď  spět pře půl města a nebo tou horší cestou a naznačuje že je to tam dost hrbatý no co do města se mi nechce tak mu poděkujme a jedem zkusit tu horší to už batoh začíná vrčet všechno skončí když po padesáti metrech zajedeme do díry co vypadala jako louže ale bylo v ní patnáct centimetrů toho nejjemnějšího bahna co naplat jsme v louži.Batoh musí dolů do bahna (myslím si že kdyby se nebála že se naseru a nechám ji tam tak by vrčení přešlo v štěkot no stejně s ní nebyla další dvě hodiny řeč) motorku jsem nějak vysmýkal na suchej kousek tam se otočil louži absolvoval lépe zvoleným místem ještě jednou a potupně se vracel k městu holt na skoro silničním mitasu e-08 to tou bažinou dál fakt nešlo lehké motání v tom jejich provozu a jsme zpět na kraji města  zkouším říct gps že chceme jet na debar a ejhle nezná tam cestu a navíc strejda na poli mával rukama jako že tam ne no upouštím od původního plánu jet do debaru a pak dolů k ohridu  přece jen je už Pět odpoledne a já i batoh toho začínáme mít dost tak zadává strugu leží u jezera mohly tam být kemp a hadice s vodou by se mám celkem hodila.
Cesta byla ok opět fajn povrch jelo se trochu přes hory tak i pěkný zatáčky  za necelí dvě hoďky  jme na kraji města a směje se na nás cedule auto camp struga 2km zajedem tam do recepce vcházím jak jožin z bažin ale naštěstí co mělo upadnout opadalo a va dlažbě tak nezanechávám stopy mé první domlouvání ubytka v zahraničí (umím jen česky a to ještě mizerně)  je tam nějakej mladej klučina  tak chvilku debatujem pomocí asi třech jazyků ve kterých tuším pár slov do  toho si něco namalujeme a že stan motorka a dva lidi 7E  sprcha free žádný žetony jak u nás to bereme a jdeme si ustlat .
Dál už asi nic co by stálo za řeč snad jen že by jsme v tu chvíli svatořečily vynálezce horké sprchy a boční kufr givi se dá skvěle použít jako kýbl na vodu pro očištění zabahněného šatstva a bot  a výjimečně jsem i troch napnul řetěz asi o jedno otočení matky po 5000km

Dnes najeto cca 550km

Den sedmý středa 17.7.

Albánie a ochutnávka Montenegra

V noci  se krásně spalo zvlášť když se člověk skoro po týdnu umyje a odmastí vlasy  ráno pak  lehká snídaně u jezera kde je mimochodem krásně čistá voda a ani není úplně ledový.
Po snídani balení které s přibývající praxí zabírá stále míň času a navíc jsme už na tolik vyžrali jídelní kufr že se tam dá nacpat přítulčin spacák  tak už jen zaplatit  a jedem do Albánie.
Na přechod to bylo jen třicet minut nebyl žádný zádrhel směnárna hned za hranící stejně jak v Makedonii  vítají nás krásné serpentiny stáda koz a ty jejich piďi bunkry  a pěkné počasí.Chytáme směr na Elbasan  a v jednom kuse něco fotím v první dědině čučím jek tele tady asi neznají vodoměr v každém druhém domě si totiž místní otevřeli auto umývárnu  pozná se to snadno ti lepší maj ceduli ostatní je strčí hadici mezi dva kameny a pustí vodu přičemž zevlují opodál  cestou zjišťuji že snad každé druhé auto je starej mercedes ale nikdo nikam zvlášť nespěchá tak se jede v klidu a člověk může čučet po těch krásných horách co tam mají za Elbasanem se cesta celkem prudce zvedne na hřeben  ady sem pochopil co jsou to cikády původně sem se lekl že se přidírá něco v motoru ale když jsem zastavil a sundal helmu hodně sem přemýšlel jestli hned nenasadit zpět jakej to byl kravál  na hřebenu skoro žádný provoz a krásné výhledy tak se kochám třicítkou a jedu na Tirane  s blížícím se poledne pomalu stoupá teplota tak odhazujeme  svršky i za cenu rizika jízdy bez chráničů v Tiraně se už horko stává pekelným stejně jak provoz skoro všichni tu prdí na nějaká pravidla kromě semaforů ty ignorují jen skútry
Ale je zajímavé že i v tom hrozném provozu mě nikdo neohrožoval a naopak mě sem tam někdo pustil a kruháče fungovali plynule každý tam jel  pomalu a v klidu v půli města se stalo vedro nesnesitelným  sodovky na motorce málem vřely a co hůř začala se vypínat gps  a nebo občas hodila proužky přes obrazovku popřípadě se sekla nakopl jsem tedy záložní v mobilu a vymotal se z města .Za městem se ozval hlad tak jsme zapadly do nějakého motorestu.
Tam se nám opět zadařilo  v objednávce  první perlička tonik sice dobrej ale o objemu 150ml  následná kola už byla ve třetince jelikož se obrázky nekonali zvolil jsem gréce salata ten nebyl úplně špatnej přítula si dala turkyše salta což byl kricí název pro nahrubo nakrájený kvašáky tak to moc nevyhrála a sežrala půlku mího  ostatně z toho horka se o mně pokoušela faraonova kletba a hlad sem moc neměl což ostatně zapříčinilo pověstnou třešničku na dortu páč sem se na toaletách prvně v životě setkal s tou dírou v podlaze co jí říkají tureckej záchod no popis použití tohoto zařízení  spoceným motorkářem v motokalhotech a vysokých  botách je tak na dlouhé zimní večery vám musí stačit že se to zdařilo a já už vím proč Arabáči nosí ty sví hábity .
Po vydatném obědě pokračujeme v cestě na Podgornicu a až na permanentní štrúdl aut a šílený vedro se ni zvláštního nedělo jen planina a hic.
Hranice ok navíc se u jezera malinko ochladilo a v poznávání Montenegra nám tak nic nebránilo do Podgornice jsme dojely hladce od tud jsme měli původně v plánu zajet se chvilku čabrat k moři ale v tom hicu ani omylem a jeli jsme se schovat  do stínu hor ostatně kousek za městem se vjede do jednoho s mnoha úchvatných černohorských údolí  no prostě pěkný asfalt klikatá cesta obrovské skály a dole nádherná modrozelená řeka plná výborných pstruhů .
Tudy jsme si to štrádovali další hodinku užívaly si znatelné ochlazení a pomalu pokukovaly potom kam dnes zapadneme no vzhledem k tomu že terén byl asi takový že skála silnice skála dolů a dole řeka  moc nadějně to nevypadalo pak se za jednou zatáčkou vynořila  cedule camp a šipka dolů po šotolině no moc se mi to nezdálo tak jsem se zašel optat do knajpy co stála kousek před cedulí vynořil se s ní asi chlapík  a že kamp ok a jestli se chceme podívat tak nás vzal asi 100m dolů po té šotolině a tam měl malou loku na ní pár chatek  nějaký posezení  a byli jsme tam samy takže klid tak jsme si plácly .Po fajné sprše a obhlídce okolí kempu mimo jiné jsme zjistily proč se v té krásné řece nikdo nekoupe totální led to byl jsme se rozhodli zajít si nahoru  okusit místní pivo.Pivo nikšíčkó nebylo zlé ale co bylo naprosto famózní byli pstruzi co jsme si dali k večeři poprvé co jsem se přežral ryb po jídle ještě jedno pivo a pak už radši chrnět .

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE