Rychlovka po Alpách

Letos jsme se rozhodli, že dáme mimo týdenní dovolené ještě jednu rychlovku po Alpách. Navrhl jsem trasu a poslal to klukům. Měl to být firemní výjezd pro kolegy z práce. Celkem pro sedm kusanů a jeden polda externista. Jak to tak bývá, zůstali jsme nakonec dva. Stejně jako loni, Libor a já. Mezitím jsem byl na sraze FJRkářů a byl tam jeden týpek od Hradce Králové. Dali jsme řeč a tak na poslední chvíli vyrazil s námi. Takže jsme ve finále jeli ve třech. Cílem cesty byl GG a kousek Dolomit, celkem na čtyři dny a kolem 1750 km. Libor sedlá Yamahu R1, Martin FJR 1300 a já jedu také na FJR 1300.

Rychlovka po Alpách

Kapitoly článku

1.den Vysoké Mýto ( CZ ) => Viehhofen ( A )

Ráno vstávám před šestou a počasí je dle předpovědi nádherné. Má být pařák po celé Evropě, tak se dnes trochu zapotíme. Kolem sedmé si dáváme s Liborem spicha u bazaru v Zámrsku a vyrážíme směr Kaplice. Tam máme totiž sraz se třetím členem naší cesty Martinem. Ten se už nemohl dočkat, tak vyrazil už v pátek odpoledne a přespal tam. Kolem desáté přijíždíme do Kaplic, kde nás už na benzince vyhlíží Martin. Seznámil jsem ho s Liborem, neboť se viděli poprvé. Dali jsme rychlou bagetu a vyrazili směr Rakousko. Cílem byl penzion u naší staré známé a nejen pro nás u Frau Embacher ve Viehhofenu asi 10 km od Zell am See. Během cesty nám začalo počasí parádně přitápět, tak jsme se trochu zapotili. Původně jsme chtěli jet po dálnici a nakonec jsme to vzali po bundeskách. Bylo to všechno OK do té doby, než jsme přijeli do Linzu. Mezitím se teplota začala šplhat přes 30°C a my stáli co 100 m na nějakém debilním semaforu. V tu chvíli jsem věděl, že volba byla špatná a měli jsme jet raději po dálnici. Bylo to nekonečných pár desítek kilometrů a takový vedro jsem už dlouho nezažil. Kolem Salzburgu to bylo už o něco lepší. Zastavili jsme na pumpě dotankovat a trochu se ochladit. Koukal jsem na Martina, co mu to kape z rukávu. Byl tak spocenej, že mu teklo z bundy jak vodníkovi ze šosu, no prostě mazec. Doplnit tekutiny, nějaké kalorie a můžeme valit dál.
Kolem půl sedmé jsme na místě. Ubytování proběhlo v pohodě, neboť jsme to měli rezervované. Konečně ze sebe můžeme sundat ty propocené hadry. Naštěstí máme pokoj s balkónem, tak jsme to rozvěsili kolem dokola. Probíráme ještě u večeře zítřejší trasu a už se těším na ráno. Rychlá sprcha a hurá na pivo. Pár jich tam padlo a kolem desáté uleháme do pelechu.
Najeto 544 km, cena ubytování 20 € se snídaní


2. den Viehhofen ( A ) => Selva Gardena ( I )


Budíček v sedm, počasí super, tak rychle na snídani a jdeme na to směr GG. Nanosit kufry, pověsit na stroje a hurá do sedla. Martin je v Alpách na motorce poprvé, tak jsme GG nemohli vynechat. Sám jsem taky nemohl dospat, zase po roce v Alpách a počasí nám přálo. Vyrazili jsme kolem osmé a už v 9:07 jsme kupovali lupeny u mýtnice. Pár fotek a jdeme na to.
Provoz byl v pohodě díky dobré hodině, tak jsme nasadili rychlejší tempo. V polovině cesty jsme dali zastávku na focení. Počasí bylo opravdu parádní, takhle jsem ho tu ještě nevychytal. Pár fotek a znovu do sedla.
První vrcholovka je vyhlídka na Edelweiβspitze. Přijíždíme na horní parkoviště 20 minut před desátou a bylo poloprázdné. Opravdu se vyplatilo si přivstat, můžeme si vybrat i flek na parking. Konečně je co pořádného fotit. Pořídil jsem si novou zrcadlovku, tak ji mohu konečně řádně vyzkoušet.
Po půl hodině pokračujeme směr na vyhlídku Franz Josefa. Po cestě ještě pár fotek a kolem jedenácté jsme nahoře na spodním parkovišti pro motorky. Díky časovému náskoku v pohodě parkujeme. Jdeme se porozhlídnout a udělat pár fotek na památku. Byl jsem tady asi už počtvrté, ale pořád je co fotit. Martin leze do obchůdku koupit nějaké suvenýry a já s Liborem fotíme. Díky počasí se tu chvilku zdržíme a vychutnáme si sluneční paprsky. Díky nadmořské výšce je tu přijatelně a nepaříme se tak ,jako včera cestou.
Čas utíká a je doba oběda, tak dáváme něco z vlastních zásob. Za chvilku na mě někdo mluví a on to kolega z práce. Měl taktéž naplánovanou cestu někam do Rakouska a byl kousek pod Salzburgem. Ptal se mě v práci, kam bych mu doporučil se s rodinou podívat, tak mu říkám. Když už budeš tady, tak si nenech ujít cestu na GG. No a nenechal, poslechl a dorazil. Chvilku jsme pokecali a pak zase zmizel. Mezitím se parkoviště brutálně naplnilo a není se tam ani pořádně kde otočit. Tak sbalíme fidlátka a razíme směr Itálie. Po cestě se ještě vrátíme kousek zpět k tunelu, kde fotíme sněhovou bariéru, která tam ještě zbyla po kruté zimě.
Je něco kolem druhé a tak musíme trošku zrychlit tempo. Máme před sebou ještě tak 250 kiláků. Jedeme přes Lienz, poté na Sillian přes Cortinu D´Ampezzo. Za Cortinou pokračujeme směr Passo Falzarego. Nahoře děláme pár fotek, na chvilku se nám ukáže i vrchol Marmolady. Počasí se začíná trochu mračit a vypadá to, že možná zmoknem. Jedeme dál, neboť čas rychle utíká.
Další zastávka je plánována na Passo Pordoi. Počasí začíná strašit, občas nějaký blesk, ale zatím jedeme za sucha. A najednou to přišlo. Taková průtrž, že jsme nestihli ani zastavit a natáhnout mokré hadry. Tak jsem to valil za brutální bouřky dál. Mezitím se nám Libor někde ztratil, tak čekáme na další křižovatce. Veškeré plány na pokračování až do Agorda jsou ty tam. Libora už vidíme, tak to na místo do Canazei uhýbám na sever k Rakousku, neboť tam bylo ještě hlášeno lepší počasí. Projížděli jsme asi nejhezčí úsek v Dolomitech, ale měli jsme z toho úplně kuloví, protože chcalo jako prase. Občas spadla nějaká ta kroupa, tak jsem hledal nejbližší vesničku, nebo něco, kam se schovat. Silnice se kroutila, voda valila a nikde nic. Průměrná rychlost tak kolem 30 km/h. I traktor by nám ujel. Po čtvrt hodině konečně vyjíždíme z té brutální průtrže a hledáme nějaké ubytování. Začíná mi být pěkná kosa, neboť jsme promočení až na kůži a teplota padá na 13°C. Přijeli jsme do městečka Selva Gardina a začali hledat, kde se usušit a schovat před bouřkou. Ptáme se asi ve třech penzionech a buď je plno, nebo draho. Nakonec jsme našli hotel La Truga a už nám bylo jedno, že chtějí 45 Eur za osobu. Motorky jsme šouply do garáží a rychle ze sebe sundat ty mokré věci. Sundal jsem rukavice a z rukávu mi tekla voda jak z kohoutku. Prostě pořádnej mazec. Všichni jsme vlezli pod horkou sprchu, dali něco k jídlu a začali sušit ty naše věci. Naštěstí byl v koupelně fén, tak jsme ho pořádně prověřili. Libor začal sušit boty a to byl teprve mazec. Mezitím začalo venku peklo. Začali padat kroupy a za chvilku bylo všude bílo. Ještě, že už jsme v suchu. Hodili jsme se trochu do gala a zašli si na pivko. Dali jsme dvě a šli spát.
Najeto 274 km, cena ubytování 45 € se snídaní

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.15
Známkováno: 27x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist