Přes rakouská jezera na Grossglockner a zpátky

Tak mi to snad vážně vyjde, říkám si. Před třemi lety jsem o GG kvůli angíně přišel. Teď jsem ale ready, motorka též, dovolená zařízená. Jedeme!

Přes rakouská jezera na Grossglockner a zpátky

Kapitoly článku

Už za sebou pár delších motocest mám, ale až tahle mě dokopala k tomu, napsat o ní nějaké ty řádky. Jedeme ve dvou, já s TDM 850 a Pepa s Kawou EN500, který už na GG byl, ale dal si to se mnou ještě jednou, díky!

1. Den

Sraz před barákem dáváme na cca devátou, dnes nemáme kam spěchat – cíl cesty: kemp Vřesná na Lipně. Motorky jsou po kontrole a naložené, takže se stačí jen ustrojit. Svítí sluníčko a je celkem teplo, takže se ani úplně nezapínám. Návštěvu Borovského mostu Na Želivce po domluvě rovnou vynecháváme a necháme jí na jednodenní výlet, až nebudou motorky naložené věcmi. Přece jen jsme v Čechách a museli bychom od mašin na cca hodinku odejít a brašny s tankvakem se dají sundat vcelku rychle… První zastávku volím ještě doma (výjezd byl od Pepy), abych si vzal zimní vložky do kalhot a bundy + nákrčník. Je cca 9:21, vyrážíme. Pohoda, po okreskách žádný provoz. Doma balím zbytek věcí, dávám pusu ženě a dětem a dostávám na cestu balík sušenek. Ty dávám do tankvaku, který je na zadním sedadle a je určený jen na jídlo a pití. To je taková pohoda mít kufr… Zadáváme do navigace Frymbruk, kde se nachází náš vyhlídnutý kemp. Navigace ukazuje něco přes 250km. Vyrážíme směr Chrudim, Ždírec n. D., bohužel tam je objížďka, dělá se cesta a nám se nechce pařit v těch věcech, tak otáčíme a bereme to oklikou přes vesničky. Je něco po 11h a moc pěkná zahrádka u hospůdky ve vesnici Ochoz nás zlákala k obědu. Dáváme Birell, polívku a jídlo. Je toho docela kotel, takže se potom horko těžko zase chystáme k jízdě. Kávičku jsme s díky odmítli, ani jeden z nás ji nepije, tak nám hostinský alespoň vrazí dva bonbony a popřeje hezkou cestu. Chválím, kdyby to takhle chodilo v každé hospodě. Pokračujeme bez větších zastávek směr Humpolec, Havl. Brod, Třeboň. Občas chytneme pár kapek, ale dá se. Cestou přes Třeboňské rybníky vidíme z hlavní silnice moc pěkný most, po chvilce bloudění a projetí zákazu už před ním stojíme, uděláme pár fotek + video a jedeme dál. Zastávka v Penny pro něco málo na zub, tankování a kolem šesté jsme v kempu. Na recepci nikdo, tak volám na číslo a paní říká, že jsou po přívalovém dešti a máme se zastavit v kiosku zapsat, pokud najdeme prostor, který nás udrží. Bereme flek hned pod nesvítící lampou, hledám šutr pod stojánek, stavíme stan a za chvíli už sedíme u točeného Kozlíka 11°. Smažák v housce, pak ještě párky s chlebem, další Kozlík, volání domů. Koupačka v Lipně bohužel, je to zeleno-hnědý a plný vlasců od rybářů. Další dny už to taková kilometrová pohoda asi nebude, tak chceme zalehnout včas a ráno jet dřív.

Najeto 333km.

 

2. Den

Budím se kolem šesté, pak ještě na chvíli usnu. V 7 vstáváme, balíme stan a věci a po očistě vyrážíme. Dnes se chceme vykoupat v těch parádně modrých jezerech a dojet do kempu Panorama v Zell am See pod Glocknerem. Mažu řetěz, dolévám olej, tankujeme kousek od kempu ještě v ČR, kde pro jistotu ještě litr 20W50 kupuju. Co nevidět jsme v Rakousku. To snad není možný, říkám si, tady je i ta tráva u silnice zelenější… Kocháme se, v pěkném tempu přičítáme první cizí kilometry. Super silničky v kopcích, nulový provoz. Paráda. Dovolená začíná. Snídáme něco z našich zásob přímo u Dunaje. Tankujeme a začínáme vyčkávat jezera. Ha, objížďka, no ale nevadí. Kolem jedné přijíždíme na semafor a už to konečně vidím. Ta voda je fakt modrá, Attersee. Stavíme motorky u kiosku a dáváme Schnitzel + Pommes za 15Eur. Dostáváme jakýsi LEDkami podsvícený podtácek. Pochopíme, že se barva změní, až bude jídlo hotové. Ta bláznivost Made in China se po deseti minutách rozeskáče po stole, tak ji měníme za ten řízek. Je přes celý talíř, hranolek dost, dávám si kečup a majolku a mám co dělat, abych to snědl. Pepa ladí kameru na helmě (v Rakousku jsou onboard kamery zakázaný, ale nikdy jsme nezjistili, zda to platí jen pro auta nebo i motorky, takže to riskujeme) a vyrážíme kolem jezera. Všude mraky parkovacích míst u silnice, kde za živými ploty je nedávno střižená travička a vlezy do vody. Čisté a bezplatné záchody u toho samozřejmostí.

 

Paráda, stačí si jen vybrat. Chceme ale někam, kde bude míň lidí. Takové místečko se po chvilce objeví a hned stavím. Krásná „plážička“, shazuju hadry, beru plavky a skáču do vody. Tak tohle je velká paráda. Tipuju to tak na 22°C, vidím si v tom průhledným ráji až na špičky nohou. Pár metrů od břehu už ale nestačím a pode mnou černo. To se mi zase tak nelíbí, takže se srabácky stahuju na mělčinu. Užíváme si to, natáčíme si svoje šipky ze břehu. No, mít o den víc, neváháme tady zůstat. Po debatě o nedaleko ležící paní nahoře bez k nám přichází pán a představuje se jako Roman. Že prý slyšel češtinu… Hm... Ptá se, zda to tu nějak známe, že hledá nějaký kemp. Bohužel my jen projíždíme, takže neporadíme a loučíme se. Pepa mi povíá, že paní nahoře bez šla do vody, jenže právě neměl na nose brýle. :) Je čas jet dál. Plavky i ručník suším pod pavoukem na tankvaku. Dobrý. Kolem jezera do průsmyku k dalšímu jezeru, Mondsee, objíždíme ho a míjíme třetí a pro nás poslední Wolfgangsee. Ty už tak pěkný nejsou, ale Attersee nastavilo vysokou laťku. Pořád je to nadprůměr. Všude jachty. Krása. Hory kolem cest se začínají zvětšovat a pořád je na co koukat. Tankujeme a koukáme do navigace. Občas prší, ale stíháme schnout. Chceme se vyhnout hlavní trase a volíme serpentýny. Bohužel ty pokračují úplně jiným směrem, takže za celkem dlouhým tunelem stavíme, svačíme a otáčíme to zpátky. Zell am See už není daleko, ale času už taky nemáme tolik a hlavně blížící se černé mraky nevěstí nic dobrého. Projedeme cestou kolem kempu, ale město je na druhé straně jezera, tak se ještě vrátíme natankovat a stavuji se v Lidlu pro kaiserky, ledový čaj a zkouším rakouskou obdobu vlašského salátu (za stejnou cenu chutnal líp, kousky masa a ještě měl o 50g víc než u nás, divný...). Přijíždíme do kempu a moc hezká blonďatá slečna po nás chce 29Eur a ukazuje nám místo. Proč nechápu, kemp byl poloprázdný a určitě se dalo vybrat lépe. No za ty prachy. Zem je celkem promočená, takže koukám po něčem pod motorku, ale Pepa mi hned nese prkénko. Pohoda. Stan postavený a už prší, tak naházíme věci dovnitř, povečeříme a jdeme se podívat kousek dál, za skupinkou motorkářů, protože jsme si všimli CZ značek, kde převládala písmena A a S. Bohužel aktivita k pobavení z jejich strany je nulová, tak těm pražákům popřejeme šťastnou cestu, porovnáme si slámu v botách a jdeme si sednout na lavičku před recepci. Pepa si dává horkou vodu s pytlíkem čaje za 2,90Eur, já to oželím. Vedle nás sedí tři chlapíci a hele, oni to jsou motorkáři a taky z Čech. Sice taky středočeši, ale v pohodě pokecáme a zjišťujeme, že se zítra, stejně jako my, chystají nahoru a to za každého počasí. Prší čím dál víc, chtěli jsme ale ještě na koupačku do jezera, takže jak začalo přestávat hned jsme vyrazili. Naše vycházka skončila asi po kilometru. Nebylo možné dostat se k vodě, jeden pozemek nalepený na druhém, vysoké ploty. Na chodníku nás z kaluží nahazovaly projíždějící auta, takže děláme fotku vody přes plot a točíme se zpátky do kempu. Promočenej jdu do teplý sprchy a po desáté usínáme. Doufám, že zítra takhle chcát nebude.

Najeto 393km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.27
Známkováno: 15x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist