Grossglockner opět a taky jinam

3. den 12.8.2009 - Grossglockner - Itálie

Ráno jsme se probudili a napadlo nás, že bychom se mohli vykoupat v moři, že to vlastně není zas tak daleko cca 500 km.
Jako první se nám naskytlo Bibione. Táta tam byl přes lety a docela se mu to líbilo. Vzali jsme mapu nakreslili trasu a hurá na Itálii.
Vydali jsme se na Mitersil a pak Felbertauertunelem do Liezenu na druhou stranu Alp. Cesta tunelem stála 8 EUR a bylo to zajímavý.
Potom hurá na italské Alpy, přejezd na italské území přes pěkný průsmyk lesem a sešup za průsmykem, kde byly samé vracečky. Sjeli jsme do Tolmezza, kde mi na Raptorovi ruplo lanko, pro změnu od spojky v 11:30 hod. Prvně jsem se to snažil opravit sám.
To mi, ale moc nešlo neboť jsem neměl potřebné lanko a ani nářadí. Naštěstí jsme zastavili před autosalonem Renault, kde mi půjčili nářadí a lanko jsem měl, ale jen z kola...Nějak jsem to opravil, ale když to viděl táta, tak říkal, že to není ono a musí se to opravit profesionálně.
V Itálii je obědní čas svatý a tak jsme si museli dát oraz do 15:00 hod neboť taliáni mají pauzu. My si tedy dali také pauzu a šli na pizzu neboť co jiného si dát v Itálii..
Našli jsme opravnu a požádali prodavače o pomoc, prvně kroutil hlavou, že nám to neopraví a tak jsem koupil jen lanko. Ale když viděl, že jsme na cestě a nemáme si jak moc pomoci tak kývl a dsal se do toho. Natáhl si rukavičky, vzal lanku míru, připravil nářadí a bylo to. Oprava stála jen 10 EUR což mne příjemně překvapilo.
Po té co jsme opravili moje moto a doptal jsem se na cestu přes Verzegnis, Pozzis atd. Talián pochvalně pokyvoval hlavou, že je to pěkná cesta. Po chvilce jsem pochopil proč.
Byla to cesta závodů do vrchu. Místní borci si to tam rozdávali a tak nás předjížděli střelci na Ducati a jiných supersportech. Touto cestou jsem pochopil kde se berou v Itálii mistři jako Rossi (46). Prostě jen sednou na moto a jdou do hor, kde je špičková cesta, plná zatáček s kvalitním asfaltem a nepotřebují žádné speciální okruhy. Ono stejně přírodní trať je přírodní trať i když není tak bezpečná. Jeli jsem docela dlouho a měli jsme pocit, že na nás skočí nějaký medvěd, jaký to byl zapadákov. Cesta byla ale velmi kvalitní a pěkně klikatá a v úchvatné přírodě.
Nakonec jsme dojeli do Codroipa, kde už byla nudná cesta až do Bibione. Ten den bylo snad 40 stupňů, takže jsem byl v kožené bundě a kalhotech jako pečený. V Bibione jsme se chtěli vykoupat a někde přespat. Vykoupalil jsme se, ale nebylo se kde opláchnout takže, když jsem se oblékal do "kůže" tak mne šimrala sůl a písek všude kde si jen dokážete představit.
 Dalo se to vydržet, ale ubytování, chyba lávky. V Bibinone resp. také v Lignanu to byla hlava na hlavě, agentury zavřené a všichni s divili co to vlastně chceme. Ubytování? V sezóně? A bez domluvy? Nerealizovatelné... Obrovský rozdíl oproti Rakousku, kde se dalo najít ubytování takřka kdykoliv.
Tak jsme se spali pod širákem kousek za Lignanem. Trochu nás kousali komáři, ale spali jsme cca 4 hodiny. V 4:05 hod jsme vstali a vydali se na cestu do Slovinska. Cestou jsme trochu tápali a tak jsem se doptali na cestu. Ital v náklaďáku nám řekl, ať jedeme za ním. Jel s tíém jak o život, ale stačili jsme mu. Dovedl nás z Bibione až takřka na Slovinský hranice, ale to je již další den. 

4. den 13.8.2009 - Bibione domů (Znojmo)... 

Ke konci cesty to byl opruz. Najeli jsme za den přes 700 km.
Ráno po probuzení, 4:00 hod jsme si ani nevyčistili zuby a hurá na cesty. Jeden talián, když jsem se ho ptali na cestu řekl, jeďte za mnou... Měl dodávku a hrnuli jsme to za ním jak o dušu. Pak jsem jeli na slovinskou hranici. V Nové Gorici jsme se dali na Kanal podél řeky. Super cesta jako na kolotoči. V Kanalu měli skokanský můstek kde skákali do řeky. A pak nás potkal Triglavski nároní park. Super cesta do oblak. Hodně klikatá, v Rakousku byly zatáčky alespoň delší, ale tady jedna střídala druhou, ale moc pěkný...
Potom jsme to vzali přes Solkpas (Rakousko) kde jsme potkali kořeny, kteří spí mezi dvěmi motorkami a natáhnou si mezi ně plachtu takže neportřebují stan. Je to dobrá vychytávka...Další cesta byla již po starých místech, koukni se na odkaz na mapu.
Celou cestu dobrý až nás za Hieflau potkal déšť a taky tma. Jeli jsem cca 300 km za tmy, teploty 10 stupňů a vytvrvalého deště až do Znojma. No prostě jsme si zobli. Ale jak se říká, "co tě neporazí, to tě posílí". 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE