3 dny na motorce směr Rakousko - GG s přejezdem do Itálie – Cortina – Marmolade

2. Den

Ráno před snídani promazáváme řetězy a připravujeme motorky na GrossGlockner a okolní průsmyky. Počasí je tak na hraně, zataženo, nízká oblačnost, ale neprší, bohužel cesty jsou mokré. Proto za chvíli stojíme u mýtné brány a platíme povinných 18 Euro za vjezd na den. Za bránou si plácnem, že jsme konečně tady, zapínáme kameru a užíváme první zatáčky, když vjíždíme do mraků, po chvíli jsme nad nimi a ten pohled je nádherný, zastavujem na první dnešní fotky a na obličejích kluků jde vidět, že jsou spokojeni a to ještě nevíme co nás čeká. Mraky se zvedají, tak jedeme rychle výš. Odbočujeme na Edelweisspitze a po kostkové cestě vyjíždíme až nahoru.Nahoře je krásně sluníčko, málo lidí, neskutečný výhled a cesta dolů se klikatí do nedohledna. Pokračujeme na GG, kde už je teda lidí mnohem víc. Potkáváme kluka z Čech se kterým jsme už prohodili pár slov na první zastávce a zjišťujeme kam má namířeno. My chceme jet po Rakousku tady v okolí, jeho trasa je však taky zajímavá a nabízí další zajímavost – výjezd na Marmolade.
Přehodnocujeme směr trasy, zadáváme směr do navigace a vyjíždíme. Cesta v pohodě, provoz nijak velký, Danek jede zase jako první, předjíždí kolonu aut, když v tu chvíli se bez blinkru a evidentně bez pohledu do zpětného zrcátka, rozhodne předjíždět holka ze Stilem, zrovna, když je na úrovni Dana, ten brzdí i ušima a hustá brzdná dráha zadního kola to dokazuje, maže co nejvíc vlevo, všechno dobře dopadlo, ale jeho tepovou frekvenci a slovník směrem k řidičce bych v tu dobu mít nechtěl. Pokračujeme v pohodě dál, je pod mrakem 20 stupňů a suché cesty.
Dorážíme do Cortiny, dál cestu neznáme a navigace pojem Marmolade nezná, tak jedeme podle intuice, však někam dojedeme. Zastavujeme na krátkou poradu s tím, že ještě kousek pojedeme dál a uvidíme, když zajedeme za zatáčku, narážíme na ceduli, která nás vede přímo na průsmyk Marmolade , prostě štěstí začátečníků. 
Vyrážíme jednou zatáčkou za druhou, něco takového jsem ještě nezažil, sotva to položím do zatáčky vpravo, hned přehazuji do leva, nádhera, Glock byl dobrý, tohle je paráda! Vyjedeme nahoru, kde dáváme svačinu a zjišťujeme cestu dál a plánuje návrat tak, ať stihneme ještě něco nakoupit v obchodě, který je díky odborům otevřený jen do 18:00 a dát si dobrou večeři v nějaké příjemné restauraci.
Navigace ukazuje, že máme pokračovat dolů, což je fajn, že nemusíme stejnou cestou zpátky. Jaké je ovšem naše překvapení, že po pár zatáčkách nás směřuje zpátky, dohodneme se, že to zkusíme dál dolů a počkáme až cestu přepočítá, navíc bohužel začíná pršet, oblékáme nepromoky, bez nohou a rukou, s tím, že to nebude dlouho trvat, protože mraky jsou potrhané. Omyl, déšť nabírá na intenzitě, navíc začíná foukat a teplota letí dolů, cesta zpátky jedině přes Glock, moc se tam nikomu v tom počasí nechce, ale další část objíždět by znamenalo více času v tom počasí.
Vjíždíme přes mýtnici, kde potkáváme kolegu z Glocku, navíc jedou na motorce dva a slečna toho má evidentně plné brýle. Taková sauna a výřívka by přišla po dojezdu vhod!
Teprve teď ovšem začíná to pravé dobrodružství. Nárazový vítr, který strhává celou motorku klidně o půl metru až metr na bok, vítr nese provazy vody s neskutečnou silou a teplota spadne k 7 stupňům, když míjíme sněhový jazyk vedoucí až k cestě, propukám v smích, že přesně tak jsem si představoval letní výlet v srpnu.
Jedeme pomalu a opatrně, v tomhle počasí není kam spěchat a řešit pak problém s položenou motorkou nebo nějakým zraněním by nebylo ideální.
Dorážíme na ubytování, odkládáme mokré věci na ramínka a hledáme zdroj tepla na vysušení bot a rukavic. To by jste nevěřili co dokáže taková žárovka . Dojídáme zbytky jídla místo slibované parádní večeře a padáme do postele, zítra nás čeká dalších 620 km domů.
I přes špatné počasí odpoledne to byl den super a další zajímavý zážitek na motorce, najeli jsme něco kolem 500 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE