Polsko: 600 m pod zemí, Vlčí doupě i Balt

5. den - čtvrtek 28.7.: Piecki – Wiewiórki

Ráno jen tak lehce poprchá, nic hrozného. Věci docela uschly, ale přesto jsou vlhké. Nepříjemný pocit do nich vlízt…Něco kolem 8 hodiny vyrážíme k Vlčímu doupěti, je to okolo 50 kilometrů. Tam si můžeme zaparkovat motorky přímo u vrátnice a je tam otevřená místnost kam si můžeme dát věci. Parádně zařízený. Po zaplacení parkovného a vstupného se jdeme podívat na místo, kde Hitler strávil nejvíce času během 2. světové války, a to 800 dní. Při odchodu nechal celý komplex vyhodit do vzduchu, aby nepadl do rukou nepříteli, proto tam dneska najdeme spíš ruiny bunkrů, které každopádně mají své kouzlo. Taky je vidět jak silný byl beton a kolik padlo železa. Na Hitlera tu také byl spáchán atentát (Operace Valkýra), nicméně díky štěstí (kdosi kufr s bombou posunul) a masivnímu stolu vyvázl bez úhony.

Když jsme se dostatečně pokochali, usoudili jsme, že je čas oběda. Po cestě jsme narazili na krásnou smažírnu ryb s výbornou venkovní zahrádkou. Konečně po dlouhé době teplé jídlo! Na doporučení servírky si dáváme místní specialitu, Petr měl jinou rybu. Každopádně byli všechny vynikající! Ryby mají na váhu, většinou kolem 40-50 kč/ 100 g. Dali jsme si po 200 g, ale bylo to tak dobrý, že bych snědl i 0,5 kg! Jediná vada na kráse byla, že v jídelním lístku byla cena 4 Zl za 1 litr džusu. Nevěříme tomu a tak se ještě ptáme a ona nás ujišťuje, že to tak je. Tak si dáváme každý svůj litr! Dostali jsme každý krabici Toma džusu. Na účtence jsme však měli 8 Zl za litr. I tak to ale byla přijatelná cena, když toho byl litr, a když vezmu v úvahu, že u nás se nestydí rozlévat limonádu z flašek a účtovat za 0,3 litru víc než stojí 2 litrová flaška! Při placení chválíme a ptáme se, kde jsou zdymadla, která jsou na kanále, kterým Hitler plánoval propojit jezera s mořem.

Bylo to jen 500 m. Motorky jsme zaparkovali na takovém výjezdu, kde už stáli polští motorkáři. Chceme se podívat, ale musíme přes pole, kde má zřízený parkoviště místní vydřiduch! A že přes jeho pole nemůžeme, když tam neparkujeme, tak to jdeme obejít, a tam že taky nemůžeme. Takovýmu člověku nedám vydělat ani groš! Podle satelitních fotek jsem doma zjistil, že se tam dalo dostat ještě od té restaurace. No nic, pokračujeme dál. Dojeli jsme ještě k bunkrům Mamerki, ale nakonec kvůli času na prohlídku nejdeme. Ještě do vesničky Guja, kde by mělo být také nějaké zdymadlo. Ptáme se místních, ale moc nechápali, co chceme, až když Petr řekl Panama, tak pochopili. K němu vedla malá enduro vložka. Prohlídli jsme mechanismus dávno nefungujícího zdymadla, nějaká fotka a pokračujeme dál k pevnosti Boyen.

Pevnost Boyen je něco jako náš Terezín nebo Josefov. Když jsme zaparkovali tak přijel chlápek, nejspíš se svým tátou, na sajdkáře. Zaparkovali vedle nás a hned nám podával ruku, tak jsme trochu pokecali. Povídal, že sajdkára byla u Leningradu. Každopádně vozík měl předek prostřílenej, takže asi nekecal. Nejspíš projížděli někde terénem, protože to byl ukrutnej smrad bahna. Při vstupu chtěla pokladní vidět studentský kartičky, což jsem předpokládal a tak jsem šel koupit lístky já, jakožto jedinej kdo jí měl. Chtěla vidět i od kluků, tak jsem jí vysvětlil, že jsme ze stejný školy a že si ji nechali u motorek. Stejně mi nevěřila, ale dala nám to. V okolí byl nejspíš sraz motorek.

6. den - pátek 29.7.: Wiewiórki – Świecie

Podle fotek jsme byli vzhůru už v 5:45. Vyrážíme a plánujeme snídani v McDonaldu v Elblagu, což je asi 100 km. Po cestě se hladem nemůžu dočkat. Jedeme po místních silnicích, které jsou většinou v krásném stavu. Po čase najíždíme na rychlostní silnici. Na druhou stranu asi 10 km jsou ruské hranice. Kdyby bylo více času, tak je navštívíme. Ačkoliv jízda po dálnici nebývá zábavnou činností, tady si to užívám! Dálnice je asi nová. Krásná a minimální provoz. Až jsem z toho zapomněl sjíždět! Ale naštěstí na poslední chvíli jsem to stihnul. Ve městě jsme kousek od Meka na semaforech ztratili Petra. Když kolem nás projížděl, tak nás neviděl, i když jsme troubili a dělali, co mohli. Tak za nim vyrážím. Za kus ho doháním a jedeme zpět. Jenže celé obchodní centrum otvírá až v 9:00 a hodinu čekat je pro nás velká ztráta, a tak jedeme do druhého. Tam se najíme, využijeme WC a pokračujeme dál.

Po vykoupání nabíráme směr ČR. Za městem je menší step, která se táhne napříč poloostrovem. Ačkoli jsou všude cedule hlásající zákaz vstupu, aby se neponičila, největší ochránce přírody Petr tam leze se slovy: „Když takhle si tu step neužiješ!“ S Pepou jsme do teď nepochopili, jak si ji užil víc. Cestou po jediné silnici na poloostrově ještě stavíme u cedule (takové té hnědé jak na nich jsou hrady, zámky atd.). V motohadrech lezeme do ukrutnýho kopce. Před náma jde partička mladších Poláků. Po cestě potkáváme spoustu znuděných lidí. Když jsme došli na konec cesty, pochopili jsme proč! Ačkoli se jedná o nejvyšší bod Viselské kosy a nejvyšší dunu v Evropě, není z ní nic vidět. Když Poláci slyšeli, že jsme z Čech tak povídá: „Na p**u,“ pak polsky dodával: „tak nějak se to u vás říká?“ Smáli jsme se a odkývali, že výhled takový opravdu je.
Pokračujeme pryč z kosy, ale začíná poprchávat. Zastavuji, abych si nasadil nepromokavé návleky na rukavice z Lídlu. Fungují parádně! Nejen, že nepromoknou, ale ani neprofouknout. Na konci poloostrova zastavujeme pro palivo, kde bylo na polské poměry levné. Proto tu byla taková fronta.
Pokračujeme směr Nowy Dwor Gdanski, kolem Malborku, směr město Tczew. Chvilku před Tczew přejíždíme řeku Wislu. V jejím okolí je nádherná příroda. Z mostu je vidět i na město a na železniční most. Za mostem narážíme na takovou raritu. Čtyřproudá silnice 1. třídy je postavená z kostek. Pak najíždíme na silnici č. 1. Krásná silnice, cesta ubíhá. Začíná pršet a tak zastavujeme v prostorné zastávce. Sluníčko už pořádně nesvítilo pár dnů a je chladno. Teplo z motoru je příjemný. Svačíme a klábosíme. Kolem nás projde místní opilec. Taky jsem zjistil kouzlo reflexní vesty. Tam, kde stojíme je 70, ale auta tam jezdí tak 110. Potřeboval jsem na záchod, a jak jsem tam tak stál, tak auta na těch 70 opravdu brzdila.

7. den - sobota 30.7.: Świecie – Zruč nad Sázavou

Vstáváme něco před 6. hodinou a jedeme. Ve městě Bydgoszcz hned na začátku Petrovi chcípne motorka a zůstává za náma. To nám to hezky začíná. Zastavujeme hned za křižovatkou. Když dlouho nejede tak jdu kus zpátky pěšky a tam ho po nadlidském výkonu roztlačuju. Potom městem projíždíme relativně bez problému. Provoz už je docela hustý. Jediný, o co se snažíme, abychom Petra neztratili. Naštěstí se nám daří, a tak pokračujeme. Kousek za městem ukolíbán nekonečnými rovinami nesleduju GPS a tak zapomínáme odbočit. Než jsem na to přišel, zajeli jsme si tak 10 km. Nejde ani nikudy projet, a tak se musíme vrátit. V dálce před sebou vidím Favorita. Za celou dobu snad první v Polsku. Když jsme ho dohnali, tak jsme zjistili, že je to Čech. Část cesty jedeme za ním. Ve městě Žnin zastavujeme na benzince. Petr dal moc oleje a tak to trochu naředí. Kolem benzínky pobíhají králíci a nejsou ani moc plaší a tak je fotím. To je moje poslední fotka, pak už jen jedeme! Přes Hnězdno, Jarocin a zase do té prokleté Wroclawi!
Raději domlouváme místo za městem, kde se když tak sejdeme. Ze začátku to jde, ale za chvíli už začínají objížďky rozkopaným městem. Zatím se shodujeme podle trasy na navigaci. Dále už to ale nejde a tak odbočujeme. Zastavujeme a studujeme mapu. Našel jsem trasu takovou místní silničkou. Nejdříve vede kolem nějakých garáží a pak mezi poli. Vypadá to nadějně. Najednou dojedeme na konec. Přes vedou koleje! Podle mapy tu má být přejezd a ten tu není! Další značený je kousek podél tratě, ale tam je zase potok. Kousek se vracíme a dostáváme se na tu silnici, kde už přejezd je. Po menších komplikacích jsme se z města parádně vymotali. Už jsme na dálnici, po které jsme přijeli. Celý den nám poprchává, ale cestou vždy usycháme, ale za Wroclawí začne pršet, a to se nezmění až domů! Po pár kilometrech jsme na kost mokří. Přes plexi není moc vidět, jak odlétává voda od aut. Začíná nám být i zima a nevypadá, že by se počasí mělo změnit. Po příjezdu do ČR mám v plánu, že zastavíme za Jaroměří, abychom se ohřáli. Jenže v Jaroměři už za mnou kluci nejsou a tak chvíli čekám. Po chvilce jedu zpět a oni stojí v předchozí vesnici u hospody. Petr v klidu sedí v hospodě a pije čaj, nechal zapnutou elektriku a to jeho baterku dodělá úplně. Pepa se zatím přioblék. Už je po 8 hodině večer a domů je to asi 120 km. Teprve až když tam pro něj dojdeme, tak jde!
Samozřejmě motorku nenastartujeme, ať děláme, co děláme. Ochotný kuchař nám ji tam nechá nabít. Další půlhodina uběhla. Aspoň, že jsme to roztlačili. Pokračujeme, ale v Hradci Králové na kruháku motorka chcípla a… a skončila úplně. Mohli jsme roztlačovat sebe víc na všechny kvalty a prostě ani ťuk. Zkusili jsme i vyndat baterku a stejně to nejelo, což mi do teď nejde do hlavy. A tak se nám potvrdilo, že to klucí polský měli spočítaný. A to když jsme se rozhodli zkrátit trasu, tak nám Petr oznámil, že on to dojede klidně sám, jak kdybychom za to mohli my. I si na to koupil mapu. Kdoví kde by skončil, kdyby jel. S motorkou už nic neuděláme, mokrý jsme na kost, prší, je tma. Nabízím Petrovi, že ho vezmu, Pepa mu vezme věci a druhý den s vozíkem sjede pro motorku. My s Pepou dojíždíme domů promoklí o půl noci. Petr zažil ještě dvoudenní dobrodružství, kdy si koupil novou baterku. (Od té doby motorka jezdí. Jak bychom měli cestu jednodušší, kdyby ji koupil před odjezdem) Taky takhle o půl jedné v noci přijel do Chvaletic do elektrárny, že jde na exkurzi...

Najeto: 619 km

Můj dojem z Polska

Závěrem

Závěrem chci poděkovat všem, kteří dočetli cestopis naší šílené cesty Polskem až sem. Snažil jsem se shrnout co nejvíc zážitků. I když, což asi víte, úžasné zážitky, ať už kladné či záporné, nejdou slovy nikdy dokonale popsat.

I když jsme během cesty často zažívali pocity bezmoci a počasí nám taky nepřálo, tak jsme si to užili. Pokud si na to teď vzpomenu, bylo to úžasné a jel bych znovu. Každopádně někdy chceme projet ostatní místa, která jsme nestihli. Ze začátku to nevypadalo moc dobře, ale nakonec jsme jich stihly relativně dost. Moc se mi zalíbilo stanování ve volné přírodě. Pokaždé spát někde jinde. Je to i dobrodužný, jen nesmí pršet.

Taky přidávám soubor, který by se mohl hodit tomu, kdo by se rozhodl do Polska jet. Obsahuje náš plán, www stránky jednotlivých památek i GPS souřadnice.

A kam letos? To je to, co nevíme. Proto budu rád, když nám napíšete nějaký tip. Asi bychom chtěli tak na týden, někam, kde není příliš draho, přece jen ještě studujeme. Nemáme zatím rozhodnuto jestli ČR, nebo zahraničí.

Celkem najeto 2109 km

Soubor s informacemi

http://www.edisk.cz/stahni/17991/Polsko.rar_260.48KB.html

Více fotek najdete zde:

http://petrk888.rajce.idnes.cz/Polsko_-_Dul_Klodawa%2C_Vlci_doupe%2C_Baltske_more_-_na_motorce_24.-_30.7._2011/

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE