Cesta Severní Evropou

Dnes najeto 476km.

1.8.2014 13. Den

Probouzíme se do deštivého rána, nicméně v teplíčku malé chatky. Jdu se vysprchovat a zjišťuju, že se mi 2/3 šampónu vylilo do tašky, no paráda. Káju nechávám ještě chvíli chrupkat a zjišťuju, zda nám uschly věci. Pak už balíme, navěšujeme tašky zpátky na motorku a oblékáme opět nepromoky. Naše dnešní cesta směřuje na Bergen – údajně nejdeštivější město Evropy :D Stavíme v prvním větším městě, který má konečně lékárnu a kupuju Imodium (104NOK)- doporučuju vézt s sebou z ČR :D Pak ještě nakupujeme jídlo v REMĚ1000 a za kasou, co nevidím…Imodium se tam na mě směje o 25NOK levnější než v lékárně. To by mě trefilo. Hned si jeden lupnu a pokračujeme v cestě. Po cestě do Bergenu nás čekají desítky tunelů různých délek a překvapení. Z jednoho vyjíždíme jako vždy trošku oslepení, když Kája šlape na brzdy a po silnici se prochází krávy. Zanedlouho silnice opět končí a my platíme další trajekt (80NOK).
Jen co se vylodíme, čeká nás další překvapení v podobě tunelu. Jmenuje se Laerdals tunnelen a nejen že má 24,5km, ale je několika místy modře podsvícen. Vypadá to opravdu parádně! Za tunelem pak přijíždíme k dalšímu krásnému vodopádu jménem Tvindefossen. Jdeme až k němu, pěkně to tu fičí. Do Bergenu to máme už jen kousek, sundaváme pláštěnky, počasí už je nějakou dobu vcelku pěkné, jen nás nebaví, je pořád svlékat a oblékat. Do Bergenu přijíždíme v podvečer. Město nás totálně uchvátí.


Procházíme rybím trhem a přístavem až k domečkům. Hrají nám k tomu pouliční muzikanti a já nasávám atmosféru, co to jde. Říkám si, jak je parádní, že v nejdeštivějším městě Evropy nám svítí sluníčko :). Zdržíme se něco přes hoďku a když odjíždíme z města, ženou se mraky (tak přeci jenom nekecali). Za Bergenem stavíme na benzínce, tankujeme a Kája kupuje sprej na řetěz. Kemp najdeme relativně rychle a v suchu stavíme stan v Hardangeru přímo u fjordu.

Celkem najeto 377km.

2.8.2014 14. Den

Vstáváme do slunečného rána a snídáme s krásným výhledem na Hardanger fjord. Krmím malé ptáčky mojí snídaní a o zábavu máme postaráno i u balení stanu. Uvelebila se nám tam totiž kočka a když jí vyženem, začne skákat a drápat po stěnách půjčeného stanu. Nakonec se nám konečně podaří vše zabalit a vyjíždíme okolo půl jedenácté. Počasí nám dneska přeje, jede se krásně. Čeká nás trajekt (70NOK) a první delší zastávka u Skare u dvou známých vodopádů tekoucí přímo vedle silnice pod kamenným mostíkem.

Fotíme se a natáčím Káju, jak projíždí vedle vodopádu. Při cestě mi nevědomky ztratí rukavice, které jsem měla položené na motorce. Naštěstí leží na silnici, silně promočené, ale hlavně, že se našly :). Od vodopádu stoupáme výše a přejíždíme hřebeny, tam fotíme tradiční srpnové foto u sněhu a pijeme čaj. 
Za chvíli už vjíždíme do přírodní rezervace a kocháme se krajinou. Kája si užívá serpentiny, až škrtáme stojánkem. Už se nemůžeme dočkat, až se podíváme na výhled ze skály Preikestolen. Nejdříve ale musíme trajektem přes Erfjord (75NOK) a kolem půl páté přijíždíme na parkoviště k Preikestolenu. Divíme se, že parkoviště je placené i pro motorky, chtějí 30NOKŮ bubáci. Svlékám ze sebe nějaké vrstvy oblečení a jde se na výšlap. Kája odmítá brát camelbag a mě se s ním taky tahat nechce, později však usoudíme, že to byla osudová chyba. Už po pár set metrech odhazuju další svršek a nejradši bych odhodila i helmu, ale někam do křoví :D…
Nějak mi nejdříve ani nedochází, že ta procházka na skálu je 3,8 km, do kopce a ne v zrovna příjemném terénu, natož v těch motorkářských hadrech, nicméně to nevzdávám a lezu po šutrech. Když už mám jazyk na vestě a začínám nadávat, proč jsme nevzali tu vodu, Kája mi bere helmu a chvíli jí nese. V tuto chvíli máme za sebou teprve 2km. Trošku se mi bez zátěže uleví, ale pořád žádná sláva.Pijeme po cestě z horského potůčku (vodu nabíráme do dlaní). Místo prima procházky jsem ráda, že žiju a o to raději, když jsme konečně nahoře. Výhled je naprosto božský!!

Fouká tu dost silný vítr a říkám si, co někteří lidé neudělaj pro fotku, občas trnu, koho uvidím padat ze skály… Nejdřív mam veliký respekt, ale pak mě čapne také jakási euforie a zapomínám na strach, lehám si a koukám ze skály přímo dolů. Ještě pár fotek kousek od kraje skály a musíme mazat zpátky. Výšlap nám trval 2 hoďky, takže cca něco podobného nás čeká dolů a pořád jsme bez pití. Cesta dolů se nezdá, ale je snad i o trochu horší. Dělají se nám puchýře, v puse sucho, naštěstí je po cestě zase potůček. Nějaký pán nám půjčuje dvě malé petky, prý jich má dost, asi jako dětí :) Milionkrát děkujeme a hned se jde lépe. Na parkoviště scházíme v půl devátý dost vyřízený, takže jedeme hledat kemp. Nejprve musíme opět na trajekt (dnes už potřetí) za 85NOK. Jedeme na Sandnes natankovat, odměnit se zmrzlinkou a doufáme, že tam bude kemp. Ten však nenacházíme, za to se na nás žene pěkná bouřka. Vyrážíme tedy po silnici 45 směr Svartevatn a marně vyhlížíme jakýkoliv kemp. Začíná pekelně pršet, takže oblékáme nepromoky. Místo stanu bychom dnes rádi chatičku. Konečně nacházíme „hytten“ (chatky), ale bohužel už jsou plně obsazené. Pán z recepce nás směřuje na jiné. Pořád prší jako z konve, jedeme po všelijakých okreskách, je mi zima a modlím se, at už něco najdeme. Cestu si zpříjemňuji zpíváním: „Svítí, svítí slunce nad hlavou“… Tam dorážíme o půlnoci. Kemp je prázdný, sprchy na žetony a recepce druhý den až od 11hod. Dáme tedy ledovou sprchu (u mě to je takový spíš ošplouchnutí, klepu se zimou) a zalézáme do stanu. Celou noc leje a leje, skoro nespím.

Dnes najeto 448km.

3.8.2014 15. Den

Plánovali jsme vstávat před osmou, ale jelikož pořád nehorázně prší, spíme do devíti. Balíme, bohužel ale vše včetně stanu promokne. V kempu je malý rybníček a jak se zdá, tak i labutím je zima :-)
Vracíme se zpátky na silnici 45 a pokračujeme směr Oslo. Z 45 pak uhýbáme na ještě menší silničku, přejíždíme vrcholky hor po úzké cestě, v dešti, mlze, větru a sem tam musíme brzdit kvůli ovcím či kozám. Mám v celku HODNĚ nahnáno. Zhruba po hodině se napojujeme na silnici 9. Ta vede krásným údolím kolem řeky a cestou se nabízejí krásné panoramata. Jen škoda, že leje. Konečně se napojujeme na E134 a už zbývá před Oslem jen navštívit známý kostel Heddal Kirke u Notodenu. 

Procházíme se po hřbitově a kolem kostela, děláme pár fotek a po chvilce vyrážíme dál. Těšíme se, až dáme sprchu a budeme fresch. V Oslu chvilku bloudíme, než najdeme  plánovaný kemp, ale podaří se. Ubytováváme se za 265 NOK se sprchou na 6 min a Wi-Fi. Polostavíme stan, rozkládáme mokré věci na trávu a jdeme do sprchy, pak hned vařit. Než se dáme do jídla, musíme postavit stan, posbírat a uklidit věci, protože se zase žene liják a bouřka. Večeříme už schovaní ve stanu, prohlídku města musíme odložit na ráno.

Dnes najeto 500km.

4.8.2014 16. Den

Budíme se za bubnování deště na stan, nedá se nic dělat – vstávat musíme, čeká nás prohlídka Osla. Beru na sebe rovnou nepromok. Déšť naštěstí ustává. V 8,00 tankujeme a jedeme do centra. Procházíme si nejvýznamnější památky a užíváme ranní atmosféru města téměř bez lidí. V jedné nádherné pekárničce kupujeme sladkou snídani a vychutnáváme u parlamentu. Ještě navštívíme pár obchůdků se suvenýry a teplým norským oblečením, pak už jedeme směr Göteborg. Ještě stavíme v posledním městečku Norska a kupujeme v supermarketu kaviáry a marmelády :). Pak už fičíme po dálnici do Švédska, takže relativně velký kus cesty ujedeme za krátkou chvíli. V Göteborgu procházíme město a dojdeme až na nábřeží. Po cestě zpátky k motorce kupuju magnetek na lednici. Zbytek města projíždíme a vymotáváme se ven. To nám trvá pěknou chvíli, protože narazíme na veliké kolony. Stavíme 15 km za městem na mekáče a fotím pravou švédskou Ikeu :)
Kája má nervy na krajíčku, samé kolony a podle jeho názoru jsou Švédové hrozní řidiči :D …dáme si pauzičku a vyrážíme dál k dnešnímu cíli, kterým je Malmö nebo Kodaň, to se ukáže až večer. Ujedeme opět přes 150km v kuse a jdeme tankovat. Na benzínce strávíme asi 15 minut a pak se dozvídáme, že nefungují stojany. Přejíždíme k protější pumpě, natankujeme a frčíme dál. Když se blížíme k Malmö, dělá se hezky, tepleji a místy je vidět moře, nálada se zlepšuje, dokonce mám pocit, že i přes mokré nohy a fakt že už se blížíme domů, je nám vážně hezky. Po příjezdu do Malmö, projíždíme město, ulice jsou klidné, lemované stromy a hezkými domy, dojíždíme k městské pevnosti, kde si dáváme svačinku a domlouváme se, co bude dál. Kája se mě ptá, co ještě od dovolené čekám a jestli je ještě něco co bych chtěla splnit/zažít. Odpovídám, že bych chtěla ještě někde ochutnat rybu :-).
Rozhodujeme se pro cestu do Kodaně, kde Kája slibuje prohlídku města a večeři. Sedáme na Fazera a projíždíme ještě město, kolem výškové budovy na pláži a když vidíme parkoviště, odbočujeme z hlavní a zajíždíme k molu, sundáme přilby a slyšíme hudbu. Z mola vidíme na pláži parket, kde tak přes 50 lidí jen tak tancuje. Slunce už je nízko a do hodinky bude zapadat, do toho klidné moře, molo jako z filmu, pohodová hudba a atmosféra, máme chuť to celé zapíchnout přímo na pláži a zůstat tu navždy :-).

 Chvíli se kocháme a nasáváme atmosféru, i když se nám nechce, sedáme zas do sedla a vyrážíme k Oresundskému mostu. Platíme mýtné a vjíždíme na most, slunce už pomalu zapadá, a je to nepopsatelná krása, Kája sundavá ruku z řidítek a pohladí mě po noze, kolem mostu létají rackové a tenhle moment si chceme zapamatovat navždy. Nakonec stavíme u kraje abychom si to vše vyfotili.

Pak už vyjíždíme dál abychom přijeli do Kodaně za světla. Blížíme se na úroveň moře a sjíždíme do posledního podmořského tunelu. Když vyjíždíme, přijde nám, že není možné, aby bylo v blízkosti velké město :-). Nakonec odbočujeme směrem na Kodaň. Když přijíždíme do města, žasneme. Tak široké ulice, vše krásně čisté, kolem spousta historických budov, moderních a uměleckých staveb, za nás rozhodně jedno z nejkrásnějších měst, které jsme za cestu viděli. Nakonec parkujeme, jdeme se projít ve městě a hledáme místo, kde si dáme poslední večeři, opravdovou večeři. Město je nádherné, nakonec jdeme do restaurace/pubu a vybíráme jídlo. Já si dávám Fish and Chips a velké pivo, a Kája si dává burger a malé pivo, což by nemělo vadit při případné silniční kontrole, jak nás servírka ujišťuje. 

Všechno bylo skvělé, obsluha, jídlo i pivo, jen když Kája platil, nechtělo to vzít kreditku, což bylo zvláštní vzhledem k tomu že tam mělo být kolem 2500kč (večere 1450kč). Koukáme na internetové bankovnictví a zjišťujeme, že při tankování ve Švédsku si kromě benzínu strhnuli ještě zálohu na tankování asi 1700,- (žasneme). Cestou Kodaňskými uličkami vzpomínáme na cestu, nasáváme atmosféru a plánujeme jak to bude dál. Nakonec bohužel dospějeme k závěru, že musíme vyjet z města a spát na odpočívadle, protože už není na kemp. Budeme rádi když bude na benzín. Smějeme se tomu když ještě projíždíme noční město, taková drahá večeře a spát budeme jako bezdomovci :D. Kája doslova dokulhá k motorce, protože mu procházka s rozmočenýma nohama neudělala úplně dobře, přijde mu jako bych měl v botě napínáčky. Ještě kupujeme vodu a vyjíždíme z města. Asi 70km za městem, když jsem úplně K.O., zastavujeme na odpočívadle se záchody a teplou vodou, jdeme se umýt a rozložíme spacáky na asi 40cm širokých lavičkách. Sundaváme boty s ponožkami, Kájovo nohy vypadají zespodu jako bílý mech :-D. Jsme unavení, řekneme si dobrou noc a jdeme spát, poslední noc na cestě a zítra už se vidíme doma.

Dnes najeto 680 km.

5.8.2014 17. Den

Ráno vstáváme a děláme kávu. Po včerejším krásném večeru zas do mokrých bot a hurá k domovu. Čeká nás přes 1000km. Hned ráno ještě tankujeme plnou a projíždíme přes druhý most spojující ostrov s pevninou. Krajina není nijak moc zajímavá, ale počasí nám zatím přeje, i když to vypadá že v Německu bude pršet. Já chci ještě magnetek z Dánska, tak bere Kája mapu a vybírá město, kde zastavíme. Nakonec se rozhodujeme pro Kolding, který je hned u silnice, po které budeme pokračovat do Německa. Když přijíždíme do města, koukáme jak je malebné, historické a nakonec zde objevujeme i hrad. Na chvilku pod ním zastavíme a kocháme se. Ve městě kupujeme magnetek a než vyrazíme zpět na dálnici, stavíme na benzínce na párek a nanuk. Po pauzičce sedáme na Fazera a vyrážíme dál, s tím že další zastávka bude až v Německu. Za hranicemi stavíme na benzínce a ještě než tankujeme, koukáme na účet, protože má Kája zlé tušení. Když se účet konečně otevře, zjišťujeme, že je tam zůstatek jen asi 275kč. Zároveň zjištujeme, že si v Dánsku opět strhli zálohu na tankování kolem 1600 kč. Nedá se nic dělat, tankujeme něco málo přes 5 litrů a rozděláváme na parkovišti vařič. Ohříváme poslední jídlo z Adventure menu, ale když ho ochutnáme, zjistíme že už není moc jedlé. Další šok. Chvíli se vzpamatováváme a vzpomínáme na poslední den kdy jsme se bez jídla a peněz vraceli z Portugalska.
Vyrážíme dál, na dálnici se hned pověsíme za kamion a v tomto duchu bude pokračovat celá cesta přes Německo. Po 150 km opět stavíme tankovat, dáme dohromady všechny zbylá Eura a tankujeme dalších asi 5,5litru. To jsme lehce pod Hamburkem a už je nad slunce jasné, že benzín dojde asi 300km od našich hranic. Jedeme dál a přemýšlíme, jak to udělat. Při další zastávce se domlouváme, zjišťujeme kdo ze známých má Airbank a mohl by nám poslat nějaké koruny, které by ihned přišli. Nakonec se nám nedaří nikoho sehnat. Benzín se pomalu blíží k rezervě a tak stavíme u Magdenburgu. Přemýšlíme nad směnárnou, protože máme ještě neutracených asi 900 našich korun. Téhle variaty se Kája bojí, protože ve městě vzroste spotřeba a nevíme do kolika bývají směnárny otevřené. Zkoušíme obsluhu benzínky, jestli by nešlo zaplatit korunami. Téměř se Kájovi vysmějou a tak se vrací zpátky k motorce. Když vidíme asi pátý kamion s českou SPZ, Kája se rozhodne obcházet kamioňáky a zjištovat jestli jim nezbyli nějaké eura na výměnu. Pak se cestou na Lepzig stavíme na každém odpočívadle, všude zkoušíme všechny kamiony, ale buď se vracejí a nic jim nezbylo, nebo platí kartou. Když zbývá poslední čárka, vyrážíme dál. Jedeme dlouhý úsek bez odpočívadel a benzínek, rozsvítí se rezerva, a my prosíme Fazera ať vydrží, že máme také hlad ale musíme to spolu zvládnout, na rezervu ujedeme asi 58km a pak benzínka. Zastavíme a už víme, že bez natankování už se odtud nehneme. Za námi zastaví kamion s českou SPZ a sympatický řidič. Po všech těch tvářích si už nejsme jistý jestli už jsme se ho ptali nebo ne. Když se vrací ke kamionu, tak se přeci ptáme. Má u sebe posledních 20euro, jsme štěstím bez sebe. Zjišťujeme že je také motorkář a tím se ta vstřícnost vysvětluje. Jsme prostě jedna skvělá rodina :-). Tankujeme a s úsměvem vyrážíme, je asi kolem půl osmé a do Chomutova zbývá kolem 250km. S úlevou jedeme krajinou a i když je to nekonečné tak se držíme. Před Marienborgem nás ve vesnici blejskne radar, hned potom Kája cítí ránu do ramene. Jen se zasměje a pokrčí ramena. Domlouváme se s kamarádkou v Mostě, že se stavíme na kafíčko a ohřát. Pořád posouváme čas, kdy dorazíme. Kolem 22 hodiny už je pořádná tma a kolem 23h překračujeme s úlevou české hranice. Všude je hrozná tma a zima, dlouho jsme takovou tmu neviděli a Kája je z toho celý nesvůj :D Projedeme Chomutov a za půl hodinky jsme v Mostu. K Pavče dorážíme asi ve 23:45. Udělá nám kafe, čaj a svačinku, vyprávíme a užíváme si teplo :-) Nakonec asi ve 2 hodiny vyrážíme směr Plzeň. Ještě než vyjedeme z Mostu, tak tankujeme a já Kája si po týdnu kupuje cigarety. Je tma, vlhko a zima protivně připomínající Nordkapp. Stavíme před Plasama, cesta se zdá delší a delší, Kája zapaluje cigaretu, jdeme na záchod a připravujeme se na cestu dál. "Hrozně rád bych to Klárce nějak ulehčil, otočil prstenem a změnil motorku v auto, ale nakonec mi nezbývá než ji pohladit a opět pocítit, jak moc jsem na ní pyšný, a jak si vážím toho jak to dobrodružství zvládá se mnou" …kolem 3:30 míjíme ceduli Plzeň a kocháme se domovem. Když vejdeme domů, hned nastavujeme termostat, dáváme sprchu, čaj a jdeme rychle na pár fotek a videí. Hned koukáme na video s nehodou v Litvě a moc se tomu smějeme :-) …nakonec jdeme spát až kolem půl 6, když svítá.

Dnes najeto 1186km