Mongolsko 2008

Mongolsko, země nekonečných obzorů, spousta stád koní, půl poušť, půl zelené hory, úžasně pohostinní lidé. Ale taky obrovská dálka tam přes Rusko dojet, v Mongolsku neexistuje značení cest, nejsou pořádné mapy, občas nebývá benzín, města jsou šeredné pozůstatky komunismu. Jen nevím, jestli pro většinu lidí je absence asfaltu, upravených cest a dopravního značení plus nebo mínus. Pro mě to bylo rozhodně plus.

Mongolsko 2008
Tak takhle jsem loni uváděl článek o Mongolsku. Kde by mě tehdy napadlo, že se tam po roce vrátím zpátky. Nevyšel mi ale plánovaný výlet do Číny a tak jsme s kamarádem Romanem zvolili Mongolsko. Mě se tam totiž vloni tak líbilo, že jsem nakonec Číny ani nelitoval.
Zpočátku mě naprosto odrazoval týden strávený na cestě přes Moskvu a pak vlakem, ale pak se stala neuvěřitelná náhoda. Nějaký španěl z konference Horizons Unlimited se u mě informoval na zkušenosti z Mongolska a zmínil, že tam motorku posílá v bedně. Okamžitě jsem od něj zjistil s jakou společností a ještě ten den jsem zamluvil dvě místa. V rekordním čase třech týdnů jsme motorky zabalili, proclili a dopravili do Berlína, kde se nakládal kontejner. Kontejner pak měsíc putoval po železnici přes Rusko a 2.června motorky dorazily do celního skladu v Ulaanbaataru.

Čas, co motorky cestovaly v kontejneru, jsem strávil především sháněním všech dostupných informací o východním a jižním Mongolsku (západní jsem projel vloni). Nebylo jich mnoho. Vlastně skoro žádné. Je to daleko a turisti tam už nejezdí. Nakonec jsem čerpal z několika zpráv českých a ruských geologických expedic a z jedné americké expedice na záchranu gazel žijících ve východním Mongolsku. Celá příprava probíhala podle mých oblíbených sovětských vojenských map od Touratechu.

Na úplný východní cíp, kde jsou pozůstatky rusko-japonské války a rezervace Nömrög Ull s naprosto původním biotopem, se asi nedostaneme. Je vyžadováno zvláštní povolení od vojáků a vyřízení trvá prý až týden. Celá oblast je totiž vklíněná do Číny. Ale zkusíme dojet, kam se dá. Celé východní Mongolsko by měly být nedozírné stepy porostlé vysokou trávou, plné obrovských stád gazel, prý jako v Africe.

Dalším cílem by měla být posvátná hora Shiilin Bogd na čínské hranici. Posvátná hora je v krajině plné vyhaslých sopek a vulkanických útvarů. Ale dostat se k ní, to bude problém. Vzdálenosti mezi obydlenými místy, kde by mohl být benzín, jsou kolem 450km.
Pak chceme navštívit v jižním Mongolsku, v poušti Gobi, nejvyšší duny Khogoryn Els. To je bohužel místo, kde se potkáme s turisty. Ale oblast dun je tak velká, že se nám snad podaří se jim vyhnout. Jak se asi jezdí v gobijském písku? Rozhodně to vyzkouším!
Od dun chceme zkusit projet přímo na sever napříč přes Gobi do středního Mongolska. Přejezd je nejistý. Že tam nejsou cesty, to by nevadilo, ale opět budeme mít problémy s benzínem.
Ve středním Mongolsku je další posvátné místo – Naiman Nuur – Osm jezer. Místo je prý velmi špatně dostupné, cesta obtížně sjízdná i pro gazíky a i místní průvodci tam většinou bloudí. Jezera jsou ve výšce téměř 2500mnm a v létě tam často sněží.
Jestli zbude čas a to už teď pochybuji, tak zkusíme sopečné jezero Tsagaan Nuur a rezervaci koní Převalských Khustayn Ull.

A jak domů? Stejně jako loni – na Bajkal, Transibiřskou magistrálou z Irkutska do Moskvy a pak, hanba nám, 2000km po asfaltových silnicích domů.
Jenom škoda, že tentokrát s námi nejde moje žena Zdeňka. Držte nám palce, budeme to potřebovat! Odlétáme 10.6.08

On-line zpravodajství: http://beba.ontheroad.to – aktualizace závisí na dostupnosti internetu.
Web autora: www.advrider.cz
Fotogalerie z roku 2007: http://www.bebaweb.cz/beba/2007_Mongolsko/
Článek z roku 2007: http://www.motorkari.cz/cestovani/cestopisy/mongolsko/mongolsko-2007-4299.html

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 4x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist