Sardinie 2013

9. den

Cestu jsme našli dobře, a jaké překvapení, první tam stál náš známý italský motorkář, s kterým jsme klábosili před týdnem v Livornu u trajektu. Tak jsme probrali motorkářské trasy na Sardinii, za chvíli se objevil trajet a my se nalodili. Našli jsme hned naši kajutu a tam přesvědčili stevarda, zda si tam můžem  nechat věci a převléci se. Byl milý, pustil nás tam, kajuty se mohou obsazovat až 0,5 hodiny  po vyplutí. Takže jsme vyrazili na záď a sledovali nalodění zbylých aut a taky náklaďáku  s mramorem, námořníci nás odvázali od mola a ciao Sardegna, snad tě ještě uvidíme, bylo to tu skvělé. Ještě jsme se rozloučili s Golfo Aranci, vše si vyfotili a šli se nasnídat, chvíli si schrupnout a projít se po lodi. K obědu bylo poslední víno Canonau a poslední pivo Ichnusa a pak už jsme se rychle sbalili a přistáváme. V Livornu jsme byli na čas, cestu k nádraží jsme zvládli skvěle, už se začínáme bát, kdo budou  naši spoluspáči. U nádraží se potkáváme a zdravíme s námi již známými motorkáři z Kremše, s dědečky co nám pantominou ukazují jak padali, s dvěmi Čechy co se také vrací s partou rakušanů.  Naštěstí s námi v kupé spí jen jeden rakušan, který je většinu cesty vedle v kupé s ostatními svými kámoši. Horší je, že nejde vypnout klimatizace a po hodince jízdy jsme pěkně zmrzlí a naštvaní. Slečna co má náš vagon na starosti nám bez mrknutí řekla at si na tu klimačku hodíme bundy a šla dále. Na noc jsme museli všechny větráky ucpat papírem, ještě že jsme sebou měli motorkářské bundy a kalhoty. Na sebe jsme oblékli vše, co jsme měli sebou, ponadávali si na drahé rakouské dráhy  a zkusili spát. Kupodivu jsme spali celkem dobře, myslím že v noci vše vypnuli, aby ten starý rozvrzaný vlak ty kopce vůbec přejel.

10. den

Ráno nás už vítala slunečná Vídeň a tak nás naše  protivná rakušanka, co nám málem ani nedala snídaní nemohla naštvat. Motorky dojeli dobře, takže je odvazujeme (co si sám neuděláš tak nemáš). V rámci urychlení jsem stačil odvázat asi tři. Někteří domácí mi přišli mírně zabrždění, ale asi to bylo tím , že už byli doma a nikam nespěchali.  A vyrážíme směr domove, sladký domove.
Zkušenosti: vše klaplo jak jsme naplánovali, jediné slabé místo byl rakouský motovlak, přehnaně drahý a spát se tam nedá. Takže příště – po ose a po cestě spát.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE