Belle Dolomiti 2016

Den 5.

Ráno je pochmůrné, asi bude pršet.  Dneska chceme dojed na Gardu. Snídáme, honem v úprku před deštěm, balíme mokrý stan. Míříme na město Dosso, cesta vede kaňonem, po silnici pro jedno auto. Ze skal teče spoustu vody na silnici  a je to samý tunel, prostě nádhera. Dál stoupáme na Monte Mondero, cesta dost na pytel, hrozně rozbitá,  občas úplně chyběla silnice, doporučuji tak na enduru, výhled nahoře za to taky moc nestál. Dál jedeme údolím na San Colambo. Kdysi to tady asi bylo jakýsi hutní místo, samá opuštěná fabrika. A silnice za 1A, Trochu mi to připomínalo Transalpinu v Rumunsku, severní cestu. Po chvíli jsme začali stoupat na Passo Credomini, 1982 m.n.m.

Cesta nahoru klasika Itálie, samá serpentina. Nahoru dojíždím jako první, zastavuju přesně na hranici před deštěm. A čekám a čekám a čekám…. Za chvíli telefon, říkám si „tak ten je jasnej, upadl“. Taky že jo, sjíždím téměř až dolů, sedli stoji v té nejhezčí zatáčce, tu kterou jsem krásně projel na „kolínko“. Kolem se válí  trosky z GSX. Zlomené plexi, zrcátka, padák  a nějaký ty šrámy na kapotáži a kufru. Nic se mu nestalo, utrpělo jen ego :-D Protože já na skůtru jsem neupadl. Motorku naházíme do kufru a podsedláku. Padák jsem nechal ležet na obrubníku jako pomníček :-D

Cestu nahoru si podruhé neužiju, ten déšť co jsem předním jsem dolů, si mě našel… Voda a mraky ale dodávají krajině ráz, zpomalí  nás, abychom si užili to TOP prostředí z celé dovolené. Nahoře je vysloužilý radar, a kousek za nim, světe div se. Krásná silnice končí, a před námi zablácená šotolina (Bylo mi divný, že mi navigace říká, že cesta vede po nezpevněné cestě). Není  to nic  hrozného, ba naopak je to taková třešnička na dortu toho všeho, vypadá to tu jako ve Skotsku, nikde nikdo a nic. Jediný co potkáváme jsou dva BMW leštěnkáři v nepromocích.

Cesta dolů je po singletracku, což bych v Itálii nečekal. Fotíme se s krávama, a dál si to šinem na Lago di Valvestino. Padá hustý zahradnický deštíček, kolem jezera je úzká silnice, co docela dost klouže, užívám si ty výjezdy bokem, na suchu na to mám málo výkonu…

Po chvlíli se před námi otevírá Panorama, na Lago di Garda. Dále je to typický Italský chaos. Za celou dovolenou v horách  jsme nepotkali tolik a aut jako za 6 min tady. Dáváme nejlepší pizzu celé dovolené, za poloviční cenu co v horách. Chceme dojet ke Gardalandu, kam by jsme chtěli následující den jít. Navigace říká 45km…

Při pohledu na zdejší  jednu velkou kolonu, to vypadá jako nereálný úkol. Jedem jako italové na skůtrech, i tak to jedeme zhruba dvě hodiny. Stojíme před Gardalandem a zhodnocujeme množství lidí,  jestli tam jít nebo ne. Po chvíli usuzujeme,  že se na to vyprdnem  a jedeme před další zábavní park Movieland. Tam už není tolik lidí, proto se rozhodneme že půjdeme tam. Teď už jen najít Camp, na divoko to tu nepůjde. Z prvního kempu nás vyhazují, přej plno, ale spíš se jim nechcou vypisovat papíry, kvůli jednomu stanu a dvoum lidem. Další kemp to stejný „plno….“. Třetí kemp nás vzal na milost. Stavíme stan  a jdeme se smočit do gardy. Voda relativně teplá jak v „moři“. Večer sedíme v Wifi koutku mezi puberťákama  a lítáme po internetu, ohledně zítřka. Noc byla nekonečná, probíhala v kempu jakási párty, ale jelikož jsem s tim počítal, zacpávám si uši Majkem Spiritem, né tim italkým řvem…

komentář sedli :    Tunely jsou super. Neprší v nich, je tam příjemný chládek, pěkně se ozývá zvuk z výfuku a jejich délka je někdy i nekonečná.  Občas mě to hodilo i do stavu, kdy ještě chvíli a začal bych usínat spokojeností, jak to na mě působilo.  Pak jsem spadl, naštěstí  v malé rychlosti a škody minimální, na vteřinové lepidlo. Padací protektor to zachránil. A večer pizza, žádný Panini.

Den 6

Ráno snídáme bohatě, v parku to bude drahý. Kupujeme za  28euro  lístek do Movielandu,  společně do vedlejšího aquaparku Caneva. Sedlimu se sem moc nechtělo, prej je to blbost,  nějakej park o filmech. Potom co jsme vešli za bránu parku, se ze Sedliho stalo malé děcko  a začal lítat z atrakce na atrakci :-D. „a půjdeme tam? To bylo super! Půjdeme tam ještě…?“ :-D.

Míříme do Horor hausu ,který je opravdu pouze pro velmi silné povahy a hrají tam živí lidé .  Necháme ujít skupinu, a jdeme samostatně, procházíme různýma filmovýma scénkama, v koupelně z  filmu Saw jsem si skoro ucvrk, když na mně vyskočil nějaký komprazista. Telefon mi vyletěl z ruky na zem. Všude je lidí tak akorát. Je zde nová atrakce Diabolik. Tu jsme šli xkrát…

Ve tři to balíme, a jdeme k  motorkám pro plavky  a hurá do Aquaparku. Tady jsem poprvé. Lidí  tu je už víc. Hned jdeme na ten největší  tobogán tam. Nahoře nas zavřel plavčík do kukaně, zatáhl za páčku a pod námi zmizela podlaha, a my  se řítili kolmo dolů po dráze, opravdu doporučuji. Ale nejvíc náš zaujala atrakce, která končí volným pádem z výšky asi dvou metru do vody , kde byla plavčice ,  která vypadala přesně jako „13ka“ z doktora House (Olivia Wilde)…takže krasavice. Na jedné z největších atrakcí … tam se jezdí na kruzích pro dva, čekáme ve frontě. Když jsme se dostali na řadu, tak světe div se,  kruh nám předává „Daniel Landa“, který jel zrovna před námi. Zdravíme ho, prohodíme něco v tom smyslu ,že je ten svět malý , že zdravíme „žita!“ a že si s ním chceme zazpívat duet (byl tam také na dovči)…

Park je opravdu obrovský, nic jsme sebou neměli, abychom si to nemuseli  hlídat.  V jednom konci parku na atrakci vejdete, a vyjedete z ní přesně v druhým rohu…  V sedm jdeme k motorkám, kufry byli plné, proto jsme moto hadry nechali volně ložené na motorkách. Jsme v Itálii, ne v čechách, nic se neztratilo. Vyjíždíme za Gardu do hor hledat spaní. Po chvíli nalézám opuštěný lom. Jediný co tam zůstalo je váha pro náklaďáky , na ní rozdělávám stan, zatím co se Sedli vydal hledat do dědiny vodu. V dáli pozoruje monumentální  bouřku. Line se k nám kontinuální hluk hromu, vypadá to tam jak nějaké technopárty, jak se blýská. Poté usuzujeme ,že ta železná váha není úplně bezpečná pro spaní v bouřce, a stan snášíme na cestu.

komentář sedli :  Omládl jsem asi o 10 let a užil si to, měl jsem najednou energie za dva a cítil se jako malý dítě, kdyby se rozdávaly nafukovací balónky, stojím v první řadě a chci aspoň dva ! Dva do každý ruky !  Každýmu, kdo bude v okolí Lago di Garda to doporučuju.

Den 7

Ráno mokro, zmiňovaná bouřka dorazila, na dnešek už není moc plánů, jen dojet na Rakouska. Sjíždíme do údolí  a jedeme přes kaňon po silnici SS46, směr Monte Grappa. Po nekonečné rovině začínáme zase stoupat na Monte Grappa. Opět pustá krajina, zaujala mě jezírka, která jsou dokonale kruhovitá, chvíli mi to docházelo, ale pak mi to došlo. Jedná se o krátery. Když jsme se potom porozhlédli pořádně, uvědomili jsme si,  jak je to tu celé rozstřílené na maděru. Všude samý kráter, nikde nic není rovné, muselo to tady být kruté, ještě dnes je znatelné, kde byli zákopy, a to je to více než 100let. Cestu nahoru nám zkřížila kráva, která se mě svým pohledem snažila hypnotizovat. Při pohledu na mne se jí asi začal jeden z jejich žaludků  obracet a proto zvolila variantu  - moudřejší ustoupí, a po 4 minutách  se kráva otáčí a jde se radši nažrát, než aby byla se mnou v dalším kontaktu.  Posléze se před námi otevírá monumentální stavba, Monte Grappa. Na fotkách se to nezdá, ale jde o obrovskou stavbu. S tisíci ne- li, desetitisíci hroby se  jmény. Celé to působí magicky, není vidět okolní údolí, kolem jsou mraky. Opravdu to byla „brána do nebe“. Rozhlížíme se kolem, po opravdu brutálně rozstřílené krajině.

Opravdu dojatí místem se vracíme z5 do reality a pokračujeme dál. Po hlavní silnic se přesouváme na východ, podél řeky Torrente Cellina. Údolí  je plné tunelů  a vysutých mostů přes řeku, neodolali jsme selfíčku na mostě. Po chvíli zatáčíme na další opuštěnou silnici, SP 63 Pian delle Mearie. Opět provoz 0, silnice vypadá dost nepoužívaně, je na ni dost bordelu z lesů. Každopádně na tomto úseku, co má 17 km, bylo cca 71 zatáček. Nic rychlého, ale mohli jsme se kochat rázem krajiny, která vypadala, že kdybych sjel ze silnice, tak by mě už nikdo nikdy nenašel. Po chvilce narazíme na civilizaci  a vydáváme se na sever, po silnici SR552.

Tempo dost zpomaluje, pumpa široko daleko nikde, proto z průsmyku Cesara Somp la Mont, projíždím bez motoru. Nejbližší pumpa, ke  které dojíždíme, samozřejmě nebere karty, dáváme dohromady 7 euro, abych dojel aspoň k pumpě v civilizaci, kde berou karty. Jediný co nás už čeká, je Nassfeld pass na Rakousko /Italských hranicích. Po chvíli mi  ale cesta přijde nějak povědomá, aby ne, navigace si řekla že na Nassfeld nepojedeme, a navedla mě na Plockenpas, s kde jsme jeli na začátku dovolené. Na Nassfeld jsem se těšil, je to tam jak na okruhu, jeden z nejhezčích passu na svezení co jsem zatím jel.

Dál si to hrnem na Spital an der Drau, cca 20Km před, začíná brutálně chcát, zastavujeme pod pergolou nějakého obchodu z kamenem. Chvíli čekáme, ale Sedliho dost volala příroda. Usuzujeme že hledat místo na spaní se nám v tom ceďáku nechce. Proto jedeme do kempu, v kterém jsem byl už  třikrát. Samozřejmě zase vjíždíme do toho deště. Kemp už má zavřeno. Objíždíme závoru, a čekáme až přestane pršet, abychom mohli postavit stan.

komentář sedli :  Tomáš si našel kamarádku, byla to kráva, bez urážky :D  Monte Gapa, místo, který na mě hodně zapůsobila a kulisa mraků kolem tomu jen dodala na vážnosti, jak tyhle místa moc nemusím, tak tady je velká vyjímka. V Rakousku jsme si zase dali neplánovanou sprchu, asi zvyk na uvítanou, stejně jako na začátku dovolené. Velice milé, ale ne, když jedete na motorce bez nepromoků.

Den 8.

Poslední den je docela kosa. Dnešek bude spíš transportní. Platíme za kemp a vyrážíme směr Turracherhohe, a pak na Solkpass, Rakousko jsme zase jen projeli, mě nezajímá  a nebaví, a Sedli tady nikdy nebyl, takže neví  oč  přichází a neprotestuje :-D.

komentář sedli :  Na okolní krajině bylo vidět, že se blížime k hraničím ČR. Přejezd Hatě-Znojmo. Kamiony, díry v silnici a lehké dívky po krají silnice, které stopovaly, asi byla výluka vlaků J

Dohra:

Jíž zmiňované tři dny po dovolené, jsem si nový stroj nekoupil, stále sedlám Tmaxe. Problém s dobíjením byl lokalizován, na statoru umřela jedna fáze, proto to dobíjí, ale málo. Naštěstí mě to neodstavilo. Sedli zabrousil kufry, kopil nový padáky a plégo zalepil, nikdo nic nepozná…

komentář sedli :  Ať žije smirkový papír a Aliexpress !

Celkem najeto 3016Km

Kompletní galerie:http://www.rajce.net/a13062721

Video:

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE