Hannibal 2011: epizoda V - Pernikáři vrací úder

Jak já tyhle úvody nerad píšu. Prej stručně, jasně, vtipně, poutavě. Nastínit, zaujmout, ale nepřepísknout. Co tu asi tak chcete napsat jinýho, než že se parta ale hodně vostrejch hochů vydala až do francózska, ukázat těm týpkům, zač je v Pardubicích perník, že nás tentokrát nezastavil sníh a mise byla splněna!

Hannibal 2011: epizoda V - Pernikáři vrací úder

Kapitoly článku

1. den, pátek 19. 8. 2011, Vysoké Mýto – Ždírec nad Doubravou – GG – Mortschach (AUS)

Z nedostatku volných termínů jsme trochu nedobrovolně zvolili prázdninový týden, proti kterému jsem pravidelně hlavně já, ale jak se ukázalo, mé obavy z tlačenic v alpských sedlech byly zbytečné. Cíl naší cesty byla po dvou letech znovu Francie a Col de la Bonette, na jehož vrchol jsme předloni kvůli sněhové vánici nedojeli. Nemířili jsme ale po dálnici až do Švýcar jako předloni, ale nejkratší cestou do Alp, konkrétně na Glockner, který jsem jako jediný z party ještě nejel.
Protože nejsme všichni přímo z Pardubic, měli jsme sraz ve Ždírci na pumpě. Téměř na čas jsme se tam sešli a po osmé hodině jsme v sestavě já (GSXR 750), Martin (BMW GS 1150), Pepa (Intruder 1500), Tomáš (Tenere 650) a Vašek (XJR 1300) vyrazili na jih.
Po cestě celkem nic zajímavého, počasí i silnice zpočátku v pohodě, ještě dopoledne přejíždíme hranice, za drobného deště se procukáme k dálnici, na které nás po pár kilákách zastihne už slušnej ceďák, ale protože jsme fakt vostrý hoši, tak prostě mažeme dál. Pravda, jen k prvnímu odpočívadlu, kde navlékáme nepromoky, aby po zhruba 10 minutách jízdy přestalo pršet, vysvitlo slunce a my se dalších sto kiláků dusili v těch prezervativech. Mohli jsme jet třeba 180, přesto se jen zvyšoval účinek toho úžasného přírodního fénu. :-)
U Mondsee jsme z dálnice sjeli a už bez nepromoků za nádherného počasí pokračovali směr St. Gilgen(154), Strobl(158). Odtud po zakroucené, zapadlé cestičce (placené, 5€) přes první sedýlko nad Postalm, kde jsme omrkli minisraz padesátek Zundapp. Dále na Voglau a 311-ku a Glockner. Nevím, kde přesně tam mají ten spínač, ale jakmile mi paní po zaplacení zvedla závoru, začalo pršet. Takže celou, ale opravdu celou cestu jsme jeli ve slušným slejváku, nahoře jsme rychle zapadli do hospody na polívku a štrůdl. Zbytek dne se už odehrál bez deště, i když na mokrých silnicích. Mrkli jsme na ledovec a pomalu jsme sjížděli dolů hledat nocleh. Už za tmy jsme se ubytovali kousek před Mortschach v penzionu za 18,30€ se snídaní (sociálky na patře, ale jinak super, včetně kuchyně). Po večeři jsme dnešních 600km spláchli několika pivy a šli spát.

2. den, sobota 20. 8. 2011, Mortschach (A) – San Carlo (ITA)

Ráno nás přivítalo výstavní počasí, které až na krátké výjimky trvalo celou dovču. Po snídani jsme pokračovali směr Lienz, Huben(108), kde jsme odbočili doleva na Staller Stattel (Passo Stalle, 2 052m). Pěkné sedýlko s jezírkem, které přímo lákalo ke koupeli, zvláště když jsme cca 15 minut čekali, než nás dolů pustil semafor, který tu kyvadlově řídí dopravu.
 Sjezd do Itálie je parádně zakroucená úzká silnička s převýšením 400m na čtyrech kilometrech. Jen je nutné počítat s tím semaforem a ani po cestě dolů se nevyřádíte, protože se tu předjíždět prostě nedá. Takže pokud tam někdo pojedete, nacpěte se pěkně dopředu, ať vyjedete před autama. Po SP44 a E66 kolem Brunecku jsme se přesunuli na dálnici A13. Automatická mýtná brána alá Italia nezklamala, takže půlce z nás se po zaplacení závora zavřela dřív, než jsme stačili projet, ale byla tak šikovně osazená, že se s trochou šikovnosti protáhl člověk i s motorkou :-). Lístek o zaplacení jsme měli, ale stejně na sjezdu nikdo nekontroloval.
Po krátkém dálničním přesunu jsme u Sterzingu sjeli na SS44 a zamířili na Jaufenpass, (passo Giovo, 2 094m). 16km pěkné cesty nejdříve v lese, poslední část otevřená, přehledné zatáčky, prostě lábuš. Po pár fotkách a čumendě sjíždíme na St. Leonhard a Merano a po SS38 na Stelvio. Konečně to letos na potřetí vyjde. Už jsme tu byli dvakrát, ale vždy bylo kvůli sněhu ještě zavřené. Upřímně řečeno mě ale výjezd z této strany zklamal. Narozdíl od sjezdu na Bormio je cesta dost rozbitá a pro mě minimálně nezáživná. Ale je to věc názoru. Nahoře (2 758m) jsme kromě fotek a občerstvení pokecali s cyklisty z Česka, že prej je to náramná zábava to šlapat nahoru... . Normální pacoši. :-). Před Bormiem jsem toho měl už docela plný zuby, tak jsme už jen kousek popojeli a relativně brzy (cca 17.00h) jsme se ubytovali v San Carlu u sličné Italky v nejlepších letech. Po té, co jsme vypili komplet zásoby piva v penzionu (celý jeden! karton třetinek) a Vašek dvakrát rozlil víno :-), jsme raději odešli na pokoj a podívali se na zásoby slivovice!

3. den, neděle 21.8.2012, San Carlo (ITA) – Brig (CH)

Ráno nikoho hlávka nebolela, nebo se aspoň nikdo nepřiznal a tak jsme po snídani rychle vytáhli stroje z garáže a vyrazili na nedaleké Passo Foscagno (2 291m) a jen o kousek vzdálenější Passo Eira ( 2 208m). Pár fotek a pokračujeme. Před San Rocem (SS301) se nám na chvíli ztratil Vašek, ale za pár minut už jsme přes Passo Forcola (2 315m) jeli do Švýcar. Malá zajímavost, Švýcaři nemají celnici na hranici, ale až dole na křižovatce, na které jsme se dali doprava na Passo del Bernina (2 330m).

Vloni jsme sem přijeli z druhé strany, ale to tu v červnu bylo kolem ještě spousty sněhu. Kousek za Berninou u železničního přejezdu v lese je pěkný výhled na ledovec, vřele doporučuju.
Dále jsme se vydali splnit Pepovo přání dát si kafčo v Mořici, což v praxi vypadalo tak, že jsme dvakrát vykonali čestné kolečko někde v „centru“, aniž bychom našli kavárnu či parkoviště a protože mě to ale vůbec nebavilo, řekl jsem si, že jsme si to tam už prohlídli a pokračovali jsme údolím podél krásných jezer dál (27). Pepa mi to dodnes nezapomněl :-). Po napojení na trojku jsme u městečka Sils im Engadin zastavili na to kafíčko, před kterým jsme si dali oběd, takže jsme byli každý rázem o čtyřicet Éček lehčí.
Po obědě jsme přejeli Maloja Pass (1 815m - z této strany velmi nenápadné) a pokračovali na Chiavennu (SS37). Při sjezdu ze sedla jsem dost bojoval s tím, abych se dole neotočil a nedal si to ještě nahoru, protože to byla nádherná kolenovka :-). Přechod do Itálie tentokrát nehlídali už ani Švýcaři a z Chiavenny jsme se dali na sever na Passo Spluga (2 113m). Zase jedno parádní sedlo a za stále skvělého počasí. Co víc si na motorce přát. Po sjezdu do Splugenu (už zase ve Švýcarsku) jsme původně chtěli najet na dálnici, ale nenašli jsme místo, kde bysme si mohli koupit známku a tak jsme se po poradě s domorodci vydali po vedlejší silnici (13). S lehkou endurovložkou po opravovaném úseku jsme dojeli k dálničnímu odpočívadlu, kde jsme známku koupili a dále pokračovali na Passo San Bernardino (2 066m). Nádherný výjezd, i když s dost utaženými vracečkami. Skoro od začátku mi na laufu visel jakýsi šílenec s babou na zádech. Chvíli jsem nechápal, ale asi v polovině jsem ho pustil a ten pacient mi normálně ujel. Nahoře jsem pak pobaveně sledoval, jak mu jeho docela hezká spolujezdkyně nadává a mlátí ho pěstičkama do zad. Týpek se jen tlemil. Mně se pak přiznal, že to tam dobře zná, takže mé ego zas tak neutrpělo :-). Mimochodem, byli to Švýcaři, ale hovořili italsky, stejně jako většina lidí v tomto nejjižnějším švýcarském kantonu - Ticino. Ze sedla jsme sjeli dolů na dálnici E43 a následně po E35 jsme zamířili k městu Airolo. Tady jsme uhnuli na Nufenen pass (Passo della Novena - 2 478m). Nahoře jsme byli už se zapadajícím sluncem a tak jsme po chvilce odpočinku pokračovali do údolí a města Brig (19), kde jsme měli naplánován v už známém hotelu nocleh.

 


 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.21
Známkováno: 14x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist