Cesta průsmyky do Provence

Cestování alpskými průsmyky do jižní Francie, Provence, Camarque a Cevenes.

Cesta průsmyky do Provence

Kapitoly článku

Úvod

Poučen ze svých dřívějších výprav jsem začal přípravy této výpravy již v lednu 2011. Mottem letošní výpravy jsem si stanovil - poznání dalších míst Francie, speciálně pak oblasti Provence, Camargue a Cévennes.
Obvykle jezdím sám na takto dlouhé výpravy. Důvod je prostý, ne každý vydrží v sedle delší etapu a mne naopak nebaví zastavovat při dlouhých přejezdech na každém patníku. Letos jsem se o svých plánech zmínil svému vrstevníkovi Karlovi a nabídl mu, zda se nechce přidat. Po vysvětlení detailů (stanujeme a pouze v případě deště jdeme do hotelu, jedeme a nestavíme na každém patníku, bude tam mnoho obtížných průsmyků, možná i nižší teplota závislá na výšce, atp.) souhlasil. V nabídce jsem zvážil i ty okolnosti, že nebudu moci jet, jak bych třeba byl schopen jet, že se budu muset hodně věnovat sledování, abych Karla někde neztratil atp.
Termín startu naší výpravy byl stanoven na konec července, přesněji na 28. 7. 2011.

Prvý den – čtvrtek 28. 7. 2011 (Kladno, Zbiroh - Inst)

Prvý úsek na hranice Česka jel každá po vlastní ose až na pumpu v Rozvadově. Tam byl sraz stanoven na 8:00 hod. Karel, vyjížděl z Kladna a já ze Zbiroha. Po dotankování, vypití nezbytné kávičky jsme vyrazili. Ráno bylo krásně jasno a cesta nám pěkně ubíhala. Jeli jsme po dálnici do Mnichova, pak na Garmisch Parkenkirchen a Innsbruc přes Scharnitzpass (960 m n.m.). Po chvilce omotání okolo Innsbrucku jsme se vydali do Vipitána (Itálie) přes Brennerpass (1 374 m n. m.). Z Vipitána vede cesta krásným údolím S dost velkým stoupáním až na Joufenpass (2099 m n. m.). Po projetí průsmyku jsme pokračovali do St. Leonharda, kde jsme odbočili na Moos a Timmelsjoch strase. Cesta z Moose nás vedla stále nahoru na hraniční průsmyk Passo del Rombo (2509 m n. m.). Průsmyk je dost obtížný, má mnoho ostrých “vracáků”. Veškerou námahu s průjezdem vyvážily překrásné pohledy. Na samém vrcholu je tunel, který je zpoplatněn cca 10 EUR. Krásným sjezdem s rakousky upravenými vesničkami jsme se dostali do Imstu (Rakousko), kde jsme vzali kemp přímo ve městě. Perfektní kemp za 15 EUR pro oba.

Druhý den - pátek 29. 7. 2011 (Imst - Hospental)

Noc byla deštivá, ale k ránu se počasí umoudřilo. Krátce posnídali, dali kávičku a vyrazili na další etapu.
Jeli jsme z Imstu podél dálnice do Landeku. Zde jsme se dali doleva a po úbočí skály se šplhali na Pfunds, pak přes Reschenpass (1507 m n. m.) směrem na Mals i. v. (Itálie) a dál na Schludems. Zde jsme odbočili doprava na Sta. Maria i.M. (Švýcarsko) a OfenpassI (2149 m n. m.) až do Zernezu. Tento úsek je obzvlášť krásný. Typicky Švýcarský venkov s nádherně upravenými pastvinami. V Zernezu jsme se dali údolím Oberengadin směrem na St. Moritz. V St. Moritz jsme si dali ve známé motorkářské restauraci u nádraží kávičku. Foukalo, a tak na hladině jezera Silvaplana se proháněly plachetničky a surfy. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali do Silvaplany a odtud přes Julierpass (2284 m n. m.) a okolo nádherného horkého jezera Manmorera a opět nádherným údolím Oberhalpstein do Thusis a Tamins. V Tamis jsme vzali směr na západ údolím Sarselva na Andermat pře Oberalppass (2044 m n. m.). Andermat se mi vždy líbí. Je to překrásné městečko s úzkými uličkami a klidnou atmosférou. Za městem je hned kemp, ale ten jsme nevyužili. Tím, že znám tuto oblast, jel jsem tudy již několikrát, tak jsme na noc zůstali v kempu “U Báby” (tak mu motorkáři říkáme) za Hospentalem. Kemp je přímo u silnice stoupající na Furkapass. S ranním sluníčkem a příjemným výhledem na okolní vrcholky hor. Otužilci se zde mohou vykoupat v horské bystřině a večer si dát čerstvého smaženého pstruha.

Třetí den - sobota 30. 7. 2011 (Hospental - Val d´ Isére)

Brzo ráno jsme sbalili stany, ještě zevnitř úplně neoschly, byla chladná noc a vyrazili jsme na Furkapass (2431 m n. m.). Je to překrásné, když stoupáte v chladném, ale slunečném ránu úzkou silničkou a pořád to nebere konce. Naskýtají se vám překrásné pohledy do údolí a vše ještě jako by spalo. Již když jsme přijížděli k vrcholu, tak jsme viděli, jak stoupá nízká oblačnost (mlha) z údolí kam jsme směřovali. Nádhera, k tomu se nedá víc říci, to se musí prožít. Při klesání jsme se zastavili u Hotelu Belvedere.
Já zavzpomínal, kolik zde bylo vidět v roce 1977 (první cesta Švýcarskem) na hraně skály bleděmodrého ledovce, o kterém zde dnes není ani vidu. Cestou dolů jsme si prohlédli nádhernou cestu na protějším svahu vedoucí na průsmyk Grimselpass, která jsme tentokrát nejeli. Z Gletche jsme dále klesali překrásným údolím do Ulrich(u) a údolím Goms, až do Brig(u). U údolí Goms bych se ještě zastavil. Tato část Švýcarska, při mé prvé cestě působila, jako zapomenutá oblast. Byly zde jen tmavě hnědé dřevěné a na pohled staré budovy, sýpky a chlévy. Při porovnání s vnitrozemím prostě zapomenutý kraj. Jak sem jezdím častěji, tak je vidět, jak tento kraj díky cestovnímu ruch vzkvétá. Ráz staveb (základ zděný a vše výše hnědé dřevo) zachovávají. Působí to nádherně. To bylo jen chvilka vzpomínek, utírám slzu a pokračujeme. Dorazili jsme do Brig, které je dnes již průmyslovým městem, a odtud začíná nejnudnější část cesty Švýcarskem do Martigny. Ano cestou jsme míjeli překrásně se tyčící hrad v Sionu, plně, ale absolutně plně využité jižní stráně k pěstování vinné révy, speciálně pak odrůd Sentier Vitic Ole/Rebweg. Nebo obrovské disky antén pro astronomický výzkum atd. Z Martigny jsme se vydali směrem Itálie. Stoupali jsme nádhernou širokou silnicí. Zatáčky se nechaly jet opravdu na plno. Je zde sice silnější provoz, ale pro motorky to tak moc neznamenalo. Cestou na vrchol jsme si zastavili na kávičce a zase hurá nahoru údolí Entremont nahoru. Opět by se daly psát ódy na přírodu. Pro těžké náklady a cestovatele autem je na vrcholu, těsně před hraniční čárou, vybudován zpoplatněný tunel. Ale to není ta pravá cesta pro cestovatele motorkáře. Ti před mýtem odbočí doprava, opustí tunel a pokračují ve stoupání na vrchol průsmyku Grand St. Bernardpass (2460 m n. m.). Bylo krásné počasí a tak byly i krásné pohledy do dáli. Sjezd do Aosty byl super. Nádherná silnice, dole široké zatáčky, no prostě pro motorkáře ráj. V Aostě (Itálie) hned na prvém kruhovém objezdu jsme se dali doprava směr na Courmayeur. Cesta se vine okolo řeky Dora Baltea. Bylo teplé počasí a v údolí to bylo cítit ještě silněji. Alespoň jsme se vyhřáli před stoupáním na další průsmyk. Ve městečku Pré St. Didier jsme zahnuli doleva. Odtud začíná stoupání směrem na La Thuile. La Thuile je malebným městečkem, které stojí za zhlédnutí. Turistický ruch zde pulzuje, jak v létě, tak v zimě.
U pumpy, která má ve svém okolí hodně sošek z motorkářských dílů jsme si dali něco k snědku a pokračovali v dalším stoupání do sedla průsmyku Col du Pt. St. Bernard (2188 m n. m.). Po prohlédnutí si okolních velikánů a mém vyprávění, jak mne a kamarády v srpnu 2007 zde zastihlo silné sněžení, jsme pokračovali směrem dolů na Burg-St. Maurice (Francie). Dojeli jsme až do města a já v domnění, že se zde zahýbá na Val d´ Isére jsem začal hledat cestu. V ten moment jsem si vzpomněl, že ve Francii jsou jisté změny ve značení silnic a směrů. Odbočku na Val d´Isére jsem při cestě dolu minul a tak jsme se vrátili do Séez a pokračovali k cíli etapy. Cesta ze Séez až do Val d´Isére je kouzelná. Cestu lemují velikáni okolo (horské štíty) a otevírají se krásné pohledy do údolí pod silnicí. Cestou jsme minuli i odbočku do “panelákového” střediska lyžování Tignes. Projeli jsme střediskem Val d´Isére a na konci, těsně před stoupání na průsmyk Iseran, zůstali v kempu. Kemp je velice dobře vybaven a laciný. Pro oba nás to stálo 13,50 EUR/noc. Nevýhodou, je že si na vykoupání musíte koupit žeton za 0,50EUR, ale čas tekoucí horké vody bohatě stačil.

Čtvrtý den - neděle 31. 7. 2011 (Val d´Isére - Barcelonnette)

Když jsme se probudili, přivítalo nás sice chladné počasí, ale jasno. Proto jsme rychle sbalili věci, a co nejdříve vyrazili směr nejbližší průsmyk. Cestou se nám otevíraly překrásné pohledy do zalitého údolí sluncem. Pára tvořila nádherné nízké kouřové mráčky, které dokreslovaly atmosféru průjezdu ostrým stoupáním na vrchol.
Na prvý průsmyk toho dne Col de Isaren (2770 m n. m.) jsme dorazili okolo deváté hodiny. Cesta nahoru byla opravdu nádherná, ostré vracečky a neustále se snižující porost, až nakonec to byla jen tráva a kámen. Pohled z průsmyku byl úchvatný. Po chvíli focení a sdělení si pocitů, jsme se vydali směrem dolu na Modano. Je to zajímavé, ale všude v průsmycích je silnice udržovaná a hladká. To bychom potřebovali doma, že? :-) Z Modane jsme jeli podél řeky Arc s krásným údolím. Je příjemné teplo. Po vjezdu do malebného městečka St. Michael-de Maurienne hledáme odbočku na průsmyk Col du Télégraphe (1570 m n. m.). A již zase stoupáme strmou stěnou. Při výjezdu na průsmyk se nám v zatáčkách naskýtají stále nové pohledy na městečko a každou zatáčkou je vidět, jak jsme zase o kus výše. Úžasné. Na vrcholu průsmyku je velmi příjemná restaurace s občerstvením a maskotem ze slámy.
Je to vytvořený panák v nadživotní velikosti, u kterého se všichni fotí. Sedíme, popíjíme své prvé rané kafíčko a sledujeme cyklisty, kteří přijíždějí z městečka. Obdivujeme je, když víme, co to bylo pro naše stroje se sem vydrápat. Oni sem vyjeli vlastní silou. Ale tato scéna se opakuje na každém průsmyku, který jsme projížděli cestou. Dopíjíme a vyrážíme dál. Chvilku cesta mírně klesá, ale po chvíli se opět vrhá vzhůru. Naše další meta je průsmyk Col du Galibier (2646 m n. m.)
a hned za ním pak průsmyk Col do Lantaret (2058 m n. m.). Těmito průsmyky jsme se přehoupli přes skalnatý masiv Briannconais a podél řeky Guisane pomalu sjíždíme do Brianconu. Městu Briancon vévodí nádherná pevnost na několika návrších. Starobylé městečko je ukryté za hradbami. V sezoně je plné turistů procházejících úzkými uličkami plných obchůdků. Po krátkém odpočinku pokračujeme dál cestou D902 směr Gulliestre. Je to úsek kde se jela etapa Tour de France. Již sám výjezd z města naznačoval, že to bude zase krásná cesta, neboť zde jelo plno motorkářů a výletníků.
A byla to pravda. Stoupali jsme nádhernou přírodou, až do průsmyku Col du Izoard (2460 m n. m.). Odtud byl překrásný pohled jak na příjezdové serpentiny, tak směrem do národního parku Queyras. Po nezbytném focení zase hurá dolu. Jede se radostně, je sluníčko, cesta vyhřátá a hladká no prostě motorkářská balada. Projíždíme krásnou krajinou parku až do Gulliestre.
Pokračujeme stejnou silnici a stoupáme k průsmyku Col du Var (2111 m n. m.). Městečko Var je krásně položené a v okolí je spousta sjezdových drah. Říkám si, to by bylo zajezdit si zde. Ihned zaháním myšlenku - je to strašně daleko. Dole pod průsmykem se napojujeme na kvalitní silnici vyšší třídy a směřujeme do Jausiers, kde bychom měli odbočit. Při příjezdu nenacházíme žádný směrník, který by nás navedl, a ani neodpovídá číslo silnice. Pouze je na směrníku jakási hnědá cedule s textem něco jako “Scenic view” (již si nepamatuji přesné znění).
Karel měl již málo paliva a tak hledáme pumpu. Od jakési dámy dostáváme informaci, že nejbližší pumpa je asi 5 km, směrem na Barcelonnette. Tak vyrážíme natankovat. Již bylo dost pozdě, abychom vyráželi přes další průsmyk a tak jsme se dohodli, že zakempujeme někde zde. Paní na pumpě nám sdělila, že jeden kemp je cca 5 km jedním směrem a nebo 15km druhým směrem. Ok. Při nasedání najednou vidím cedulku Camping 1km a směr je jiný než nám sdělila paní. Karel ještě pije, a tak chvilku čekám a pak vyrážím napřed. Přijedu do kempu, svléknu si bundu a jdu vyjednávat podmínky stanování. Pak čekám, a čekám a po 20 minutách se opět oblékám a vracím se pro Karla k pumpě. K mému zděšení, Karel nikde. Volám mu na mobil ale taky nic. Tak vyrážím Karla hledat do toho vzdálenějšího kempu (15km), ale Karel tam také není. Opět volám, číslo je stále nedostupné. Vracím se tedy zpět k pumpě, čekám, ale nikdo nikde. Tak vyrážím zpět do toho kempu, kde jsem předtím byl a ubytovávám se. V noci ještě volám Karlovu přítelkyni, zda jí Karel nevolal. Taky o něm nic neví. Okolo půlnoci jdu spát s nadějí, že ráno bude moudřejší večera.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.44
Známkováno: 27x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist