Ardeny, Normandie 2023

Na tento den slibovala předpověď hodně slunné počasí, tak jsem si přibalil i plavky. Současně jsem boční kufry nechal na „bytě“ a vybavil se jako „lehká pěchota“. :-) Po absolutně skvělé snídani v krásném vintage prostředí, kde ve vitrínách byly artefakty spojené s parašutisty, na zdi autentické fotky parašutistů, kteří jsou na dvoře nebo v domě, kde snídáte, jsem vyrazil na Omaha beach. Dokážete si představit lepší ráno pro milovníka military historie a zejména normanského vylodění? :-) Přijel jsem na Omahu před půl desátou, mrkl na pláž a jel hned do Omaha beach muzea. Jedná se o expozici různých diorám, fotek, artefaktů a kina, věnovaná jen vylodění na Omaze. Malé muzeum, ale do necelé hoďky máte „hotovo“ a můžete dál. Kolem té půl jedenácté provoz na Omaze už houstnul. Nic, hodil jsem motorku hned blízko co to šlo a šel naciťovat Omaha beach feeling. Upřímně….čekal jsem víc. Nikde žádný bunkr, hromada lidí, řada se koupajících, tak pláž, že?...a vrcholem byla rodinka s malými dětmi rozkládající si piknik na místě, kde to možná někomu utrhlo hlavu nebo vytekly střeva...ano, Ryan :). Ale i tak, tak představa toho, co se tam dělo byla zajímavá. Pláž je dlouhá, vedro bylo veliké a já si jí chtěl prohlédnout ze sedla. Přiznám se, ač zásadový, disponující maximem bezpečnostních prvků včetně airbagové vesty….jsem to dal „na prezidenta“. :-) Ale opravdu jen těch asi 800m a krokem. Ještě před tím jsem zkouknul „stejného“ Stroma staršího holandského páru, který měl ale tolik doplňků, že jsem skoro nepoznal, že je to Strom. :) Škoda, že nemám fotku. Nic zásadního dál po pláži k vidění nebylo.

Koukl jsem tedy do mapy a viděl, že asi 6km je ten slavný americký vojenský hřbitov. Hodil jsem tedy aspoň helmu a v tričku s vestou na poloitala vyrazil. Zase, hromada lidí, ale stojí za to, to vidět. V plánu jsem to neměl, ale před hřbitovem je další celkem velké muzeum - Overlord muzeum. Tak jsem si říkal, proč ne? Koupil vstup a byl uvnitř. Jedná se o primárně větší spoustu dioram a teda hodně hezky udělaných. Včetně těžké techniky. Proběhl jsme to asi za 30 min, ale zážitek skvělý. Ale prostě musí vás bavit furt čučet na ty samé uniformy, helmy, pušky, samopaly, kulomety….tady se zastavím, prostě MG42 má v sobě určitou eleganci, což? :-)...děla, tanky, transportéry, bojová postavení, nespočet různých artefaktů denní potřeby atd. Prostě disneyland jak prase! :-)

Opět jsem hledal místo k jídlu. Už podle googlemaps jsem viděl, že situace je žalostná. Neměl jsem moc hlad, bylo kolem jedné, tak jsem jel na Pointe du Hoc s tím, že když něco potkám, potkám. Nepotkal. Pointe du Hoc dobré, ale nic zásadního. Asi kdybych to přejel, tak se nic nestane, idkyž výkon Rangerů je obdivuhodný. 

Byly asi dvě, tak jsem zvažoval co dál. Měl jsem v plánu ještě D-Day experience muzeum a Airborne muzeum a současně jsem se chtěl vykoupat v moři, pravděpodobně na pláži Utah. Všechny tyhle 3 místa jsou poměrně dost u sebe a navíc blízko mého „bytu“. Jel jsem tedy do D-Day experience muzea. Před návštěvou jsem vzal zavděk „stánku“, kde jsem si dal burgera s hranolkama a pivo. Ano, trochu na čecha, spíše němce, ale účel to splnilo a já šel s plným břichem do muzea. Máte různé varianty muzea, 3D kina a simulátoru leteckého výsadku... Simulátor v hodnocení nebyl nic moc, tak jsme vzal muzeum a kino. To začalo vzápětí mého vstupu. Jedná se tedy o 3D kino, které nabízí dva filmy. Jeden je o celém vylodění, přípravy, kde, jak, co a pak seskok, čistě příběh US vojáka, který bojoval o Carentan. Vzhledem k 3D pojetí a modernímu, údernému zpracování celé operace musím říct, že kam se hrabou veškeré do teď viděné dokumenty. Byla to naprostá bomba! Grafika, informace, zvuk, obraz. Opravdu vymakané, působivé, informačně skvělé! Naprostá povinnost tohle vidět, pokud se sem vydáte. 12bodů z 10!:-)

Samotné muzeum se pak skládá z „Domu mrtvého muže“ (někdejší základna a ošetřovna Fallschirmjägerů) a samotného muzea, ale více zaměřené na výsadkáře. Ve finále hezké, ale nic moc nového nepřinášející. Pokud by šlo mrknout jen na 3D kino, asi by to stačilo.

To už bylo asi půl páté a já měl už celkem dost. Jel jsem tedy na Utah, že zkusím premiérově oceán. Zase v tričku jsem letěl, a teda Cruchot („Krišot“) by ze mě radost neměl. Přístup na pláž je z parkoviště u memoriálu přímý. Současně se tam různě „plážovalo“ dost lidí, takže nebylo zvláštní se tam koupat. Voda byla přes moje očekávání celkem teplá a bylo to vlastně super osvěžující, po už dost náročném a horkém dni. Ano, když jsem šel z vody, tak jsem si představoval, jak se tam klucí americký vyloďovali v kulometné palbě.

Po koupání jsem viděl, že mám skoro dvě hodiny na Airborne muzeum, které bylo vzdálené jen 14min. Sedl sem po italsku na stroj a vyrazil s větrem a někdy sem ho měl i za sebou, do dalšího muzea. Na dotaz, zda hodina a čtvrt není málo mi bylo sděleno, že běžně je potřeba 2h. Tohle muzeum jsem bral jako vrchol, tak jsme tomu chtěl dát „péči“, tak jsem se rozhodl, že ho navštívím den následující dopoledne, prostor na to bude. Ikdyž mimo itenerář, opět. :-)

Protože samotné muzeum je v Sainte-Mere-Église, dal jsme tam kafe, následně pivo, udělal nějaké foto a video a jel znovu do Carentanu.

Město bylo zase celkem vylidněné. Zastavil jsme u katedrály v centru, viz COH1:-) A šel pěšky okolo, jak si to „pamatuju“. Vše bylo jinak, nicméně jsem cestu zahlédl jedinou restauraci, kde byli i lidi! Popojel jsem tam mašinou a dal si večeři. Po večeři jsem ještě projel blízké okolí mého „bytu“ a šel spát.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE