Ardeny, Normandie 2023

Ráno kolem půl deváté jsem vyrazil hned směr Caen. Chtěl jsem cestou potkat místo, kde bych si dal kafe a případně něco k tomu. Marně. Takhle dopoledne, nikde ani noha, natož kavárna. Zastavil jsem se u nějakého hezkého kostelíčku a jal se posnídat Emco „zdravé“ ovesné sušenky. Těch 150km do Caen uteklo celkem dobře. V Le Havre byl velice zajímavý přejezd ústí řeky Seiny do moře, přes mega vysoké dva mosty, jeden hrazený, ale pro motorky překvapivě grátis. Výhled byl hodně zajímavý, škoda, že nebylo kde zastavit a udělat fotku. Několik kilometrů před Caen jsem chytnul lehčí deštík, nedeštík….podle radaru nemělo nic, tak asi nějaká vlhkost od oceánu. Nepromok jsem měl zabalený a několik minut jsem přemýšlel - opět, zda ho nevytáhnu. Nevytáhl. Každopádně, když jsem dorazil do Caen, tak tam byla prádelna.

Před prohlídkou Memoriam de Caen jsem se chtěl najíst někde v okolí. Klasika, google maps...první místo: nikdo tam, vypadá to, že mají zavřeno...druhé místo….zavřeno, idkyž google říká, že ne. Naštěstí jsem měl ještě Emca. :-) Zaparkoval jsem před muzeem a hodil je do sebe. Koupil on-lilne lístky, abych nemusel stát frontu a jal se objevovat. Expozice popisuje historii od konce WW1 a pak detailněji samotnou WW2, včetně pacifického bojiště. Celkem zajímavé a obsáhlé, kdyby tam nebylo milion lidí a hrozné vedro.

Co mě nepřestane udivovat, jsou rodiny s malými dětmi v těchto místech. A to buď s miminama v kočárech a nosičkách nebo děti 5, 8, 11 let. Co ty mají z toho se prodírat davem, koukat v lepším případě na kulomety, děla, nespočet uniforem, helem, dokumentů, fotek a v tom horším na fotky, raněných, mrtvých, popravených lidí a v tom nejhorším fotky z holocaustu. Co tyhle rodiče nutí brát děti do těchto míst prostě nechápu.

Další expozice je kratší, věnovaná pouze vylodění a více o boji o samotné Caen. Celkem zajímavé, míra destrukce obrovská. Nicméně pro člověka, který toto všechno má načtené zleva, zprava, resp. ze spojenecké i z německé strany, nic nového. Koho tohle zajímá, tak top knížka se jmenuje Němci v Normandii – škoda, že to není zfilmované. Skoro lepší než extrémně detailní Hubáčkova Invaze (ikdyž tohle přečíst považuji za slušné chování každého military historie fandy) nebo prospojenecky psané knížky. Ano, baví mě tahle část historie z německého pohledu a nemám rád konce těch knížek. :-D Ale to jsme od motorek hodně daleko. Stran velikosti mého hladu, jsem nakonec vzal za povděk kantýnu v muzeu, kde lasagne za 8,30 EUR byly vlastně dost fajn.

Z předešlého dne jsem tušil, kam se chci vydat a že uvidím, co stihnu. Jel jsem tedy do D-Day museum v Arromanches-les Bains, kde byl jeden z umělých přístavů Mulberry. Cesta byla jen lehce po dálnici, pak příjemné okresky a už jsem sjel přímo až ke kanálu La Manche. Současně se vyčasilo a udělalo se vysloveně vedro. Pohled na trosky umělého přístavu je velice zajímavý. Byly asi 4 hodiny odpo, tak jsem spěchal do muzea. K mému překvapení jsem stále stál frontu a lidí bylo uvnitř zase dost. Co bylo milé překvapení, bylo to, že audio guide byl v češtině. Vždy jste si u daného pustili příslušné číslo a bylo. Celá expozice je téměř výhradně věnována umělému přístavu. Mě nejvíce zaujal model, který, alá vláčky, velice detailně a opravdu perfektně ukazuje, jak vypadal těžký přístav, kde se vyloďovala těžká technika. Opravdu neuvěřitelná inženýrská práce a smekám klobouk. Vrcholem pak byla animace toho, jak cely přístav vznikal. Od prvních vlnolamů z potopených starých lodí až po to, kolik materiálu bylo možné přivézt, přes bouři, která jeden z přístavu nenávratně zničila až po to, do kdy přístav fungoval. To vše na 3D plastické maketě, která měla rozměry asi 3x8m, kde se rozsvěcely různé segmenty, které se ale pohybovaly a „zajely“ do těch plastických, včetně různých projekcí. Jako hodně dobrý! Rozhodně bych zase doporučil.

Protože bylo hodně hodin, tak jsem zamířil rovnou směrem k mému bydlení na následující 2 noci, do srdce seskokových zón amerických výsadkářů, kousek od města Carentan, přímo do seskokové zóny D. Tam jsem dorazil kolem osmé. K mému překvapení, místo, kde jsem byl ubytován, bylo samo o sobě muzeem. :-) Agoville. Místo, kde hned po seskoku měli výsadkáři svoje velitelství. Vila ze 17.st, která působila jako zámek, včetně té zámecké zatuchliny, všechno přísně vintage, tapety….za mě naprosto dokonalé, kouzelné, včetně klíče od pokoje. Paní domu mi dala tip na restauraci kousek. Super tip. Les Ponts d´Ouve. Po skvělé večeři jsme ještě osedlal stroj a jel se podívat do pro mě legendárního Carentanu.

Kdo zná COH1...kdo neví, tuhle část může přeskočit. Každopádně na misi Carentan v COH1 jsem strávil hodně hodin a troufám si říct, že tu mapu znám hodně dobře. :-) Bohužel, realita se moc neshodovala s mojí pamětí. Ať už tím, že město museli z větší části postavit znovu nebo z toho, že se vývojáři nedrželi tolik reality.

Po návštěvě Carentau, kdy už stejně byla tma, jsem zalehl.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE