Alandy - ostrovy s červeným asfaltem

16.8.2008

Ráno se probouzím po jedné ze svých "sovích" nocí, kdy v podstatě nezamhouřím oka ve stavu, který je snad horší, než kdybych spát vůbec nešel. Nálada na bodu mrazu, jsem zralý akorát tam někam zalést a dospat noc. Padá rozhodnutí přesunout se zase o kus dál, na další ostrov, do kempu Bomarsund. Ten leží poblíž bývalé megapevnosti, kterou dlouhých 45 let projektovali a stavěli Rusové. Šlo vlastně o malé opevněné město. Celá pevnost měla mít 246 místností, kostel, vězení, rezervoár na pitnou vodu atd... Celkem poskytovala útočiště 2500 vojákům a střílny pro 115 děl. Šlo o největší stavbu, která kdy byla na Alandech postavena. Bohužel v okamžiku prvního útoku na ni, v roce 1854, bylo dostavěno pouze 25% z plánované velikosti. Proto si s ní vojska Francie, Británie a Turecka hravě poradila a 45 let práce během několika následujících týdnů srovnala se zemí. Tuto dobu dneska připomínají jen ruiny, pár dochovaných děl a pak 3 hřbitovy, konkrétně křesťanský, židovský a muslimský, svorně ležící vedle sebe. Mrtví holt nějaké politicko-náboženské půtky neřeší. Po válce, v roce 1856, byla ustavena demilitarizace Aland, která trvá dodnes. Bára odchází na naučnou stezku kolem pevnosti, já zalézám do "nové" chatky a dospávám probdělou noc. Po dvou hodinách se budím v okamžiku, kdy se Bára vrací. Odjíždíme na nedaleký hrad Kastelholm. Jedná se o jediný alandský hrad a jeho historie sahá až do roku 1388. Moc pěkně vytvořená trasa vás provede celým hradem, kde se dozvíte vše o jeho pohnuté historii, ale i o dobových zvycích, předmětech, pracovních postupech, nebo si můžete třeba vyzkoušet středověké pokrývky hlav :) Z hradu odjíždíme ještě na naleziště z doby bronzové, které však mimo naučných cedulí nenabízi nic mimořádného. Cedule jsou navíc pouze ve finštině a švédštině, takže se narozdíl od mé finskomluvící manželky kochám jen obrázky :) Jedná se už o skutečně zapadlé kouty Aland, takže červený asfalt vystřídala stejně zbarvená šotolina a uježděná hlína. Zakouším tak ne uplně dobrovolně chleba kolegů enduristů a už se těším zpět na přeci jen jistější a předvídatelnější asfalt. Jezdíme z ostrovu na ostrov a užíváme si okolní krajinu, silnic bez aut, perfektní povrch, zkrátka motorkářský ráj :) Po návratu do kempu rezervujeme saunu a za hodinku již míříme do tohoto finského zázraku, který je zde na břehu moře. Sauna je nádherně vyhřátá, takže lijeme na kameny vodu a prohříváme kosti promrzlé celodenním cestováním podstatě již podzimním Finskem. Bára poctivě odbíhá na zchlazování skákat do moře, pro mne je jeho teplota přímo vražedná, takže se spokojuji s posezením venku před saunou. Saunování je skutečně pro Fina přirozené jako pivo pro Čecha, takže saunu najdete v každém domě, ale i bytě ve městech. Přinejhorším je sauna v suterénu, kde je u nás obvykle kočárkárna. Jako znovuzrození odcházíme zpět do chatky, kde po večeři usínáme.
90 km

17.8.2008

Ráno se budíme bohužel do deštivého počasí. Než se však nasnídáme a sbalíme, pršet přestává. Takže uháníme do přístavu, odkud nám jede místní trajekt na ostrov Jurmo, s mezizastávkou na ostrově Brändö. Při projíždění Brändöa jsem obšťasten příhodou, která asi čeká každého motorkáře a to vosou za bundou. Stačí mne bodnout do hrudi hned 2x. Než ze sebe strhám všechno oblečení a vosa je lokalizována, ještě drze odlétnoutne bez ztráty kytičky. Dost mi tak otravuje celý zbytek dne, protože s sebou nemáme žádný Fenistyl nebo něco podobného. V poledne stavíme u velké restaurace na oběd, ale ani po 15ti minutách si nás nikdo nevšímá, tak odcházíme a přejíždíme do kiosku u kempu, kde si dáváme typický finský hamburger a hranolky :) Prodávají tu dokonce lahvového Velkopopovického kozla. Opět míříme do přístavu, kde chvíli čekáme na trajekt. Na přilehlé infotabuli se dozvídáme, že místní všudepřítomný granit je sopečného původu a konkrétně v této oblasti je nejmladší v celém Finsku. Je totiž starý jen 1 600 000 000 let. Což je opravdu nedávno ;-) Ale už je tu loď. Motorku necháváme v přístavu s tím, že si ostvov Jurmo projdeme pěšky. Lodní doprava pro pěší je zdarma, Zrovna tak jako autobusová v rámci ostrovů. Z pevninského Finska se tak na Alandy můžete dostat a nezaplatíte jediné €uro. Krátce po vyplutí si uvědomuji, že jsem na motorce nechal i rukavice, helmu a ani nezamkl řízení. Přepadá mne panika, ale jelikož Bára strávila ve Finsku nějaký ten rok, ví, že když si necháte někdo něco ležet, také to tam potom najdete. Ve Finsku se totiž milý čtenáři NEKRADE. Navštívíte-li někdy tuto nádhernou zem, užívejte si tento pro nás zcela neznámý jev, ale také se podle toho prosím chovejte. Po vylodění na ostrově Jurmo máte rázem pocit, že jste se ocitli na místě, kde se zastavil čas. Respektive se pohybuje asi tak 10% rychlostí než ten, na který jsme normálně zvyklí. Je to opravdu místo, kde lišky dávají dobrou noc. Místo lišek zde však mají zubry. Jde vlastně o hlavní atrakci ostrova, takže když na Alandech někde spatříte siuletu známou spíš ze Skotska, jedná se o lákadlo ostrova Jurmo. Vlastně nejde o zubry jako takové, ale o nějaký druh vysokohorských chlupatých krav, ale to je detail ;-) Uprostřed ostrova po krátkém tápání vylézáme na vyhlídkovou věž, která poskytuje nádherné pohledy přes celý ostrov. Potkáváme tam dokonce lidi ! ;-) Konkrétně chlapíka z Anglie a jeho finskou průvodkyni. Zapisujeme se do pamětní knihy a míříme zpět k přístavu. V nedaleké "sokolovně" končí nějaké setkání, a přístaviště je plné jako už dlouho ne. Po návratu k motorce v přístavu nacházím vše tam, kde jsem to opustil, a jedeme zpět. Z druhého trajektu již vyjíždíme za tmy a padá taková mlha, že by se dala krájet. Do kempu dojíždím jen díky nevelké vzdálenosti a tomu, že můžu jet podle světel aut přede mnou.
104 km

18.8.2008

Dnes máme v plánu nocleh na ostrově Kökar (čti Čekar). Loď tam pluje poměrně dlouho (2.5 h) s asi 5ti mezipřistáními na různých ostrovech a poté ještě pokračuje do pevninského Finska. Na lodi tedy jíme v místním bufáči a sledujeme olympiádu. Když dorazíme na Kökar, hned z přístavu jedeme do místního kempu. Dozvídáme se na nástěnce, že zde mají jen 3 chatky a z toho 2 jsou obsazené, a také že obsluha je zde jen od 16 do 18. Vše je ale otevřené, takže si do společenské místnosti dáváme všechny 3 motokufry a stan. Cedule nad dírou ve dveřích do kanceláře kempu vyjadřuje přesně místní mentalitu: "Nestihneme-li přijít v uvedeném čase, prosím vhoďte peníze dovnitř." Převlékáme se do "civilního" a s lehkou motorkou odjíždíme na průzkum Kökaru. Navštěvujeme místní kostel, dle našeho názoru nejhezčí na celých Alandech. Zároveň i na překrásném místě na pobřeží. Z nedaleko stojícího majáku se nakonec klube zvonice, opět volně přístupná 24*7. hned vedle kostela jsou pozůstatky františkánského kláštěra, dnes předělaného na minimuzeum. Nedaleko od kostela je rodinná kavárna, kde Bára budí rozruch na jinak ospalém ostrově po zjištění, že je z Čech a navíc mluví finsky :-) Pokračujeme návštěvou obchodu s místními specialitami. Přestože má otevřeno od 16 hod a je teprve 15:40, sympatický majitel přerušuje práci v přilehlém sadu a jde nám otevřít. Dává nám ochutnat místní speciality v kapalné i pevné podobě a já poprvé lituji, že zde nejsem autem. Nakupovali by se zde skvělé dárky, ani naše spíž by nepřišla zkrátka :) Loučíme se zápisem do návštěvní knihy a musíme se tu ještě někdy zastavit s pořádným zavazadelníkem. Vracíme se do kempu, abychom si zamluvili poslední volnou chatičku. Máme trochu obavu, aby nám jí nevyfoukl francouzský pár, který s námi připlul. Takže čekáme přímo u dveří, abychom se po příchodu majitelky kempu dozvěděli, že není volná ani ta poslední chatka :) Někdo si jí zarezervoval. Tož hurá pod stan. Poměrně dlouho hledáme vhodné místo, ale pak nacházíme krásný plácek s výhledem na moře. Slintajíce pozorujeme majitelku kempu, jak se svými kamarády griluje na kempovém grilu čerstvě ulovené ryby, a jen co se vzdálí, rozfoukáváme zbylé uhlí a grilujeme párečky.
90 km

19.8.2008

Ráno vstáváme poměrně brzo, abychom stihli ranní trajekt. Posledním z ostrovů, který máme v plánu navštívit loďmo, je ostrov Föglö. Motorku opět necháváme na parkovišti v přístavu, včetně helem, rukavic, tankbagu a veškeré bagáže. Ano, nic se neztratilo. Na Föglö dorážíme kolem oběda, takže navštěvujeme místní KKK market. Nejedná se o pobočku ku-klux-klanu, ale o finský řetězec s potravinami. Je odstupňován Kčkami dle velikosti, takže K-market je malá samoška a KKK veliký supermarket. Jíme v místním přístavu a pozorujeme ten pravý námořnický cvrkot. Ve mně pomalu ale jistě zraje rozhodnutí vrátit se sem s kapitánskými zkouškami a na pár dnů či týdnů si pronajmout jachtu.U každého kempu na ostrovech je tzv. guest harbour, kde se o vás i loď náležitě postarají. Po jídle dáváme menší okruh městem, ale neobjevujeme nic zvláštního, mimo sochy soba a sice krásné, leč zavřené kavárničko-zemljanky. Sedáme tedy opět na loď a plujeme zpět k motorce. S mezipřistáním v jak jinak než dalším kostele se ještě zastavujeme u silničního mostu, který se každou hodinu otvírá a umožňuje proplout lodím (i když tam zrovna žádné nejsou :-) skrz průplav. Vedle nového automatického mostu s dispečinkem je v parku posazen na památku ten starý, který se otvíral ručně za pomocí rumpálu.
Poté už míříme opět do Mariehamnu, kde máme v plánu přespat poslední noc na Alandech. Parkujeme u muzeolodi Pommern, která nám posledně zavřela před nosem a uplatńujeme zde další volný vstup z muzejní karty. Na této 95 metrové lodi z roku 1903 se dozvíte vše o lodní dopravě a hlavně tvrdém životě námořníků. Je na ní velmi pěkně udělaná trasa, která vám postupně ukáže vše o lodi (náklad, motory, konstrukci,...) a lidech na ní sloužících (ubikace, kuchyň, kapitánské a důstojnické kajuty i s dobovým vybavením...) Můžete si vše vyzkoušet - jako třeba já, když jsem zkoušel jak se spalo obyčejným mořským vlkům :) V podpalubí je spousta zajímavých fotografií, předmětů a v malém sále se promítá i film o lodi. Určitě si na toto muzeum vyhraďte pár hodin. Po návštěvě muzea jedeme na druhý konec Mariehamnu do místního kempu. Po zjištění, že zde stojí stan stejně jako jinde na Alandech chatka, volíme noc pod stanem. Když postavíme stan a dáme do něj všechny věci, jedeme zpět do města do staré námořnické čtvrti s muzeem a obchody s alandským designem. Přestože mají zavírat až za půl hodiny, vítají nás už jen zaklapnuté petlice. Obdivujeme tedy alespoň nádherné repliky plachetnic. Poté už se pravděpodobně projevuje ponornová nemoc, takže se rozdělujeme a já s motorkou ještě chvíli jezdím po městě, než si uvědomím, že mám doklady u Báry, která se vydala kamsi pěšky, takže mířím nejbližší cestou do kempu. Zahajuji protestní spánek a až druhý den se dozvídám o hledání další cashky, chlupatých slepicích a romantickém západu slunce ;-)
51 km

20.8.2008

Ráno si zase musíme přivstat, protože chceme stihnout trajekt v 10:00 do švédského Stockholmu. Bohužel je již vyprodán, ale je nám porazeno, že ve 13.00 pluje mnohem méně vytížený trajekt do švédského Kapellskäru.Ten navíc nemusí několik hodin kličkovat mezi ostrůvky u Stockholmu, zakže místo 5ti hodin pluje jen 2. Nuže dobrá. Nezbývá než opět navštívit centrum Mariehamnu, kde si dáváme v kavárně snídani, kupujeme suvenýry atd. Naposled si užívám toho, že někam přijedu s naloženou motorkou, vytáhnu klíček a jdu. Nic jako kotoučáky, řetězy, alarmy, rotvaileři, protipěchotní miny atp. Prostě pověsit helmu na zrcátko a jde se. Toto mi bude chybět... Míříme ještě do knihovny na internetovou dávku a poté do blízké námořní čtvrti, která nám včera unikla. Muzeum je také otevřeno, takže místo 4 € používáme poslední kupon na muzejní kartě. Mnooo - pro fandy loďařství asi dobrá věc, pro nás však jen taková stodola naplněná nářadím na obdělávání dřeva, pár výkresy a pár fotkami. Rozhodně by nás mrzelo dát za vstup 4 €. Bára si spravuje chuť v přilehlých obchodech s designem a šperky, kde mají velmi krásné ale velmi drahé libůstky :) Ani nevíme jak a poledne je tu. Nejvyšší čas dát tomuto překrásnému koutu země sbohem, tedy spíš nashledanou a vjet (samozřejmě jako první) do útrob lodi, která nás vezme do království tří korunek. Po vylodění již jen nabíráme směr jih a přes stockholmské zácpy a norrköpinské slejváky dorážíme večer do kempu Västervik, ve kterém jsme spali cestou na Alandy. Na recepci si rezervujeme přes internet trajekt Trelleborg - Rostock. Jelikož zde zatím skončila hlavní sezona, a s ní i vysoké ceny, bereme na noc chatku a dobrou...
414 km

21.8.2008

Čistě transportní den, kdy se dělají pauzy pouze na jídlo, záchod a každých 100 km na rekonvalescenci zadku.
Večer opět po vydatném slejváku přijíždíme do kempu v Trelleborgu, kde chtějí nekřesťanské peníze za chatky, takže naposled stavíme stan, přímo u pláže. Silně fouká a v noci začne i pršet.
426 km

22.8.2008

Velmi brzo ráno se naloďujeme na trajekt a za pár hodin se ocitáme v Německu.
Utrpení... to asi nejlépe vystihuje to, co cítím, při jízdě nekonečnými německými dálnicemi. Stovky a stovky kilometrů bez jediné zatáčky, jen kličkovaná mezi kamiony a neustálý strach v zádech z bezmozků, co si "užívají" bezlimitní limity ve svých audinách a bmw. S jednou, zato vydatnou přeháňkou, kterou jsme potkali za Berlínem, a necitlivou zadnicí překračujeme kolem 22 hod naše hranice. Loučím se s koukáním kolem sebe a už jen zase rentgenuji silnici před sebou, kde je jaký výmol, díra, štěrk, záplata atd.Kolem půlnoci jsme doma, unavení, ale šťastní. Ještě si neodpustím jednu poznámku. Za celou cestu, za celých 14 dní, jsem měl jednu, slovy jednu "krizovku", kdy mi to do cesty poslal Švéd v obstarožním Volvu. Za dobu, kdy jsem přejel hranice a dojel do Prahy (asi 2.5 hod) jsem měl takové krizovky tři. (nedání přednosti, předjetí přes plnou, jízda na červenou). Zkuste si občas udělat takový severský den...
612 km


Celkem ujeto: 3746 km
Náklady na osobu cesta/ubytování/jídlo/+ ostatní: 14000,- Kč

Trochu postřehů:

Pro ubytování v kempu ve Švédsku (a někde i Finsku) potřebujete camping kartu, kterou vám vystaví v každém kempu. Bez toho vás neubytují, je tedy zbytečné se hádat, že ji nechcete.

Ve většině kempů na Alandech je sprcha s teplou vodou v podobě automatů na 1€, kdy vám teče teplá 2-4 minuty. Je dobré se předzásobit drobnými.

Cena chatek mimo sezónu (cca od půli srpna) v kempech se pohybuje mezi 25-35 € za noc (jsou samozřejmě i dražší)

Švédsko - benzín - 13,19/l KR
Finsko - benzín - 1,509/l €
Německo - benzín - 1,429/l €
Samozřejmě se můžou ceny trochu lišit (město, venkov, automat, s obsluhou atd) - jde však o centy.

Ve Skandinávii není zdaleka tolik benzínek jako u nás, je dobré s tím počítat.

Ve Skandinávii se dodržují předpisy. V Dánsku asi nejméně, přesto na naše poměry hodně. Ve Švédsku + - 20 kmh, ve Finsku až úzkostlivě, tolerance 0 !!

Ve Skandinávii obecně se nekrade. Náš národní sport "kdo nekrade, okrádá rodinu" zde platí jako totální faux pas !!! (Platí i o historkách, jak odrbávám stát na daních atp !) Užívejte, nezneužívejte...

Ve Finsku je pro rybolov potřeba licence, nicméně je tolerováno, když si ulovíte max. dvě ryby a vzápětí je sníte :) Licence jsou pro jednotlivé oblasti a prodávají se v obchodech s ryb. potřebami, v infocentrech a někde i v kempech.

Ve Skandinávii se, až na vyjímky potvrzující pravidlo, všude domluvíte bez problémů anglicky. Nicméně naučíte-li se pár základních slovíček, výrazně to "prolomí ledy".

Ve Finsku je policista jedno z nejprestižnějších zaměstnání a vše ostatní tomu odpovídá - neriskujte nějaký konflikt nebo nedorozumění.

Ve finských kavárnách si můžete přidat kafe, čaj nebo mléko, kolikrát chcete. Pozor - přidat neznamená zakoupení jednoho šálku pro výpravu, která se pak vystřídá...

Finové milují hrací automaty. Neexistuje místo, na kterém byste nenarazili na výherní automat. A opět se to týká všech věkových kategorií. Většinou si zahrají, když jdou na nákup :) Automaty jsou samozřejmě i v potravinách. Automaty jsou státní a výtěžek jde údajně na dobročinnost. Možná na léčení závislostí...;)

Finové si velmi potrpí na své soukromí. Respektujte jej, stejně jako oni budou respektovat to vaše.

Na závěr zde uvádím, jak je to vlastně s počasím ve Finsku:


+15 °C Toto je maximální teplota, kterou můžete ve Finsku zažít. Proto začněme zde.
Španělé začínají nosit zimní kabáty a rukavice. Finové jsou venku na sluníčku a chytají
bronz.
+10 °C Francouzi se marně pokoušejí pustit ústřední topení. Finové zalévají kytky na svých
zahradách.
+5 °C Italská auta nejdou nastartovat. Finové projíždí své kabriolety.
0 °C Destilovaná voda mrzne. Voda v řece Vantaa mírně houstne.
-5 °C Kaliforňané jsou zmrzlí na kost. Finové organizují před zimou poslední zahradní grilování.
-10 °C Britové začínají topit. Finové začínají nosit dlouhé rukávy.
-20 °C Australané se vrací z Mallorky. Finové slaví podzimní rovnodennost. Hurá, podzim je tu!
-30 °C Všichni Řekové umrzají a mizí z povrchu zemského. Finové začínají sušit prádlo uvnitř.
-50 °C Paříž začíná pukat. Finové stojí u stánku frontu na hotdog.
-60 °C Lední medvědi prchají ze severního pólu. Finská armáda odkládá zimní cvičení na dobu,
až bude opravdu zima.
-70 °C Korvatunturi (pozn. bydliště Santa Klause) zamrzá. Finové si půjčují film a zůstávají doma.
-80 °C Falešný Santa prchá na jih. Finové jsou rozmrzelí, protože nemohou chladit svou
Koskenkorvu venku. Finská armáda odchází na zimní cvičení.
-183 °C Potravinové mikroby zanikají. Finské krávy si stěžují, že má farmář příliš studené ruce.
-273 °C Pohyb všech živých organismů ustává. Finové začínají nadávat: Perkele ! (Dopr...) Dneska je ale zima!
-300 °C Peklo zamrzá. Finsko vyhrává Eurovision Song Contest.


Kompletní fotogalerie: Zde