Zpátky do minulosti - Pobaltí

1. den, 14. 8. 2023 ČR - Kórnik (Polsko)

Plán cesty byl částečně připravený předem, abychom cestu zvládli v klidu ujet za 11 dní. Noclehy jsme hledali nahodile a vždy se Nám povedlo najít slušný a čistý kemp. Takže jsou asi všude :-). Litevštině ani lotyšštině jsme nerozuměli, zato oni rozuměli nám, když jsme na ně vyrukovali s ruštinou. 

Cestujeme já (Heduš) a Andy Pipkin (Lovec). Letití kamarádi a doposud nenaplnění dobrodruzi. 

Odjezd z ČR proběhl bez komplikací. Počasí přálo. Přesun do Polska. První zastavení bylo u sochy Krista Krále ve městě Świebodzin v Lubušském vojvodství v Polsku. Tato socha je nejvyšší socha Ježíše na světe. Měří 52 m. Na podstavci je vyhlídka, ale tam jsme nešli. Udělali jsme si menší nákup v místní Biedronce a pak jsme vyszukali (čti „šu“) ubytování v kempu Kórnik – Zwierzyniec. mapa

Byl to velmi pěkný kemp spojený s městským koupalištěm. Jeden z mála plně obsazených kempů, který jsme cestou potkali. Cena za nocleh 40,- PLN za osobu, stan a motocykl. mapa  Cestou jsme narazili na úsek placené soukromé dálnice A1. Cena za použití části úseku byla 22,- PLN za motocykl.  Státní dálnice jsou v Polsku zdarma.

Najeto 359 km.             

2. den, 15. 8. 2023 Kórnik - Gierłoż (Polsko)

Cesta po Polsku probíhala nevalně, cestovali jsme převážně po dálnici. Bylo velmi teplo, až 36°C. Dnešní cíl: Vlčí doupě. mapa Vlčí doupě je kódové označení pro Vůdcův hlavní stan, který se nacházel u města Kętrzyn ve Východním Prusku. Nyní Polsko. Wolfsschanze se někdy překládá také jako „Vlčí hradba“. Sám Adolf Hitler zde strávil přes 800 dní, a to od června 1941 do listopadu 1944, kdy z důvodu postupu Rudé armády odjel do Berlína. Poté dal bunkr zničit. Ubytovali jsme se přímo v areálu, kde jsme se neobtěžovali se stavbou stanů. Já spala na lavici v obřím „párty“ stanu a Lovec jako správný lovec na zemi pod stromem. Protože jsme sem dorazili až k večeru, místní pozůstatky působení Hitlera jsme si prohlédli ráno po vydatné snídani - čínské nudlové polévce :-). Cena za nocleh, vstupné a parkovné 85,- PLN na osobu.

Najeto 475 km.

3. den, 16. 8. 2023  Gierłoż (Pl) - Pušelé (Litva)                                                                         

Po prohlídce Vlčího doupěte (doporučuji sem zajet každému, kdo se o historii 2. sv. války zajímá) a obědě v místním kiosku, jsme se vydali na tzv. Trojmezí mezi Polskem, Litvou a Ruskem. mapa . Není moc o co stát. Vidíte akorát kamenný sloup uvězněný za ostnatým drátem, ale je to tradiční bod motoristů. Po konstatování, že dívat se na symbol tří hranic jen z jedné strany je na h***, jsme pokračovali do dalšího ubytování. Ještě prásknu na Lovce, že se opovážil vlézt za plot a tam se na něj obořil amplion ,aby okamžitě opustil zakázaný prostor. 

Byl to moc pěkný kemp u obce Pušelé Žirgénai, Litva. Nachází se u jezera Vistyčio, kterým prochází hranice s Ruskem. Majitel kempu se asi dlouhodobě baví tím, že vytváří z různého železného šrotu všelijaké výtvory. Mimochodem moc pěkné. Místo je označené jako metalo-fantazija mapa. Cena za ubytování 12 € za osobu, stan a motocykl. Zde v restauraci jsme poprvé ochutnali místní pivo. No budiž, bylo to trochu pivo. Nocleh opět bez stanu, nepršelo, bylo nadprůměrně teplo. Zde v kempu jsme se poprvé setkali s místními „pračlověky“. Nazvali jsme si je tak proto, že veškeré jídlo připravují na otevřeném ohni. Fakt všechno :-). Mají za tímto účelem po celém kempu vytvořena železná ohniště, některá byla z prázdných sudů na pivo. Připadali jsme si jako páni tvorstva s naším plynovým vařičem.

Po překročení hranic s Litvou jsme se dostali do časového pásma +2, a rázem je o hodinu víc.

Najeto 215 km.

  4. den, 17. 8. 2023 Pušelé - Klaipéda (Litva)

Ráno jsem si ještě prošla výtvory zdejšího majitele kempu a nejvíce mě uchvátila vybrušovaná pštrosí vejce, jako obří kraslice. Nádhera. Bohužel jsem si žádné nekoupila, protože by nemuselo přežít převoz domů. Další cíl Našeho putování byly „Schody do Ruska“ umístěné na kopci Rambynas mapa. Je to kopec na pravém břehu řeky Neman v regionálním parku Rambynas v obci Pagėgiai v západní Litvě. Kopec byl mezi místními obyvateli znám jako posvátný a hrál roli při obřadech pohanských Litevců.

Po krátkém odpočinku, jsme se vydali na Trajekt do Klaipédy, který Nás převezl na Kuršskou kosu. mapa Za trajekt jsme zaplatili 6€ (lístek je i zpáteční) a za vstup na poloostrov dalších 5€. Nehoráznost. Pak chtěli ještě zaplatit za vstup na známou písečnou dunu a to jsme již odmítli. Platit a ještě se brodit pískem se nám opravdu nechtělo :-). Tento písečný poloostrov je v jihovýchodním cípu Baltského moře. Odděluje Kuršský záliv od Baltského moře. Až ke hranicím s Ruskem jsme se ale nedostali, hranice nejsou přístupné. Místní vesničky, které žijí turismem, byly moc pěkné. Stylově upravené, bohužel jsme je neprošli. Zajímavostí je, že část vybudované komunikace po Kose je pod úrovní hladiny moře. Navigace ukazovala -4 m nadmořské výšky. Večer jsme se ubytovali v kempu na okraji města Klaipéda. mapa Pěkný čistý kemp, 14€ za osobu, stan, motocykl.

Najeto 364 km

 5. den, 18. 8. 2023 Klaipéda - Labrags, Lotyšsko

Dnes Nás čeká přesun do Lotyšska. Počasí vypadá na déšť, ale budeme doufat, že nebude veliký. První zastávkou je Liepaja. Zevrubná prohlídka města, kde toho mimo starého chrámu nebylo moc k vidění. Hlavním cílem dnes byly pomalu se utápějící bunkry na pobřeží mapa. Zážitek spíše pro mužskou polovinu tandemu. Po této zastávce nás dohnal déšť, kterému jsme se od rána statečně vyhýbali. Než jsme si stihli natáhnout nepromoky, byli jsme na kost mokří, teda hlavně Lovec :-). Další dobrodružství už jsme tento den nahledali, stačilo nám jen, abychom našli suché přenocování, nejlépe někde v penzionu. To se nám povedlo až napotřetí. V prvním ubytování nebyl k zastižení majitel, v druhém nás nechtěli, asi že jsme mokří a mluvíme rusky, a ve třetím za dost vysokou cenu 78€ za oba, si Nás na jednu noc nechali. Byli jsme rádi aspoň za to. Někde u Labrags, Lotyšsko. Unavení a usušení jsme ještě za světla usnuli, teda Lovec usnul :-). Já šla na pivo.

Najeto 225 km

6. den, 19. 8. 2023 Labrags(Lot) - Estonsko - Salacgrīva, Lotyšsko

Po noci v suchu, ale ne s příliš suchými věcmi popojíždíme dál. Míříme na  Cape Kolka, což je mys v Baltském moři, nedaleko vstupu do Rižského zálivu, na Livonském pobřeží, na Kurském poloostrově v Lotyšsku. mapa Mys je obklopen Irbským průlivem, který slouží jako přirozená hranice s Estonskem. Nachází se tu jakýsi střed Evropy. Moc pěkné místo. Mys se přesouvá vlivem větru a mořských proudů. Místo není zatím zpoplatněné, pouze jsme zaplatili parkovné 1€ za motocykl. Na parkovišti jsme ochutnali občerstvení nabízené místními domorodci, a sice chlebový koláč s marmeládou a uzenou rybu. Oboje bylo moc dobré. Dnes ještě bylo v plánu překročit hranice Estonska. Což se nám povedlo hned několikrát, protože se nám napoprvé nepodařilo najít státní hraniční značku a chtěli jsme se u ní nutně vyfotit. Napodruhé se nám to povedlo :-). Uf. Protože je večer, vydáváme se hledat nocleh. Ten nacházíme po několika kilometrech za hranicemi Estonska. Ale nezůstáváme. Chtějí po Nás 25€ za osobu, ať už v chatce, nebo za stan a motocykl. Vracíme se zpět do Lotyšska a po chvíli nacházíme pěkný kemp Millery u obce Salacgrīva, Lotyšsko mapa. V noci to vypadá na bouřku, tak jsem si pro nocleh opět vyhlídla bytelný párty stan a jeho lavice a Lovec si postavil ten svůj úžo stan. Svůj, bytelný, ale velmi promokavý. Vydatný déšť se podle očekávání v noci spustil a on měl uvnitř jaksi trochu „vlhko Vlastičko“ :-)  Cena za kemp 12€ za osobu.

Nejeto 368 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE