Bobři v Dánsku

Ráno je opět krásně a tak balíme,platíme na recepci a vracíme karty. Cena je jako obvykle a liší se pouze mírně. Snídáme u Turků a zatímco holky si dávají pizzu s kebabem, Junior opět hamburger, Bobrvan zkouší „polsemix“ – hranolky a na kolečka nakrájený párek. Jenže co vypadalo na obrázku za 30DKK velký, je ještě mnohonásobně větší. Je to zhruba takové jako 4 porce hranolek ve slušné české hospodě a do toho nakrájené 4 libové klobásy a kečup. Na hřištích vedle pobíhají mladí fotbalisté a fotbalistky. Když Bobrvan oznámí, že vidí na dresech nápis Baník,ostatní se na něj shovívavě usmívají. Po chvilce se ale z dalšího hloučku hráček ozývá: „Kdo neskáče není Čech“ a tak víme, že se nemýlil. Když pak přichází na nákup ke stánku mladý fotbalista z Nedvězí u Olomouce, dozvídáme se,že je tu turnaj 170 týmů a je tu asi 10 družstev i z Česka. Když odjíždíme kolem hřišť, troubíme na rozloučenou a čeští hráči odpovídají máváním, protože se zatím rozkřiklo, že jsou tu čeští motorkáři. Míříme na hrad Kronborg ve městě Helsingoru ,který zná svět díky jeho poloze dříve ovládající úžinu Oresund, ale hlavně díky Shakespearovi,který sem umístil svou hru o Hamletovi a pojmenoval hrad Elsinor (což je v podstatě název města, protože Dánové nečtou první „H“ ve slově a „G“ ke konci slova).

Jako obvykle zastavujeme na vyhrazeném místě pro motorkáře a necháváme vše, co nechceme brát sebou na strojích. Procházíme si skoro celý hrad (vstupné se platí pouze do nejvnitřnějších budov hradu), nádvoří a hradby, kde jsou pouštěny zvukové kulisy z výměny stráží a dělostřelecké bitvy. Po prohlídce opět vyrážíme na cesty a míjíme proslulé majáky u vjezdu do přístavu,které jsou snad na všech pohlednicích (zelený a oranžový). Naší další zastávkou je město Roskilde se svou obrovskou katedrálou (Domkirken) a palácovým komplexem (Pale), kde jsou pohřbeni dánští králové a královny a samozřejmě i muzeem Vikingů. Parkujeme jako vždy na vyhrazeném a neplaceném parkovišti,kde znovu necháváme vše,co nechceme tahat sebou. Prohlídka stojí 60DKK/osoba,ale stojí to opravdu za to. Dýchá tu na nás historie a prohlídka je nezapomenutelným zážitkem.

Před opuštěním města ještě svačíme na pumpě a také vidíme prvního a posledního opilce na celé naší cestě. Znovu přejíždíme most a tak platíme mýtné a zase bojujeme s větrem na mostních obloucích. Už víme, co bude, tak stačíme po očku sledovat i okolí a opět nás upoutává ten krásný maják na středním ostrově. Nakonec zamáčkneme slzu, když míjíme náš dřívější kemp v Nyborgu, kde jsme se koupali. V pohodě dojíždíme do Odense a zastavujeme na jídlo v McDonaldu a hned vedle nakupujeme v samoobsluze Netto,protože nás Junior straší,že je to jediný kemp v okolí a tam určitě žádný krám nebude. Dorážíme po 25km do kempu, nad kterým vlaje zelená zástava, což v Dánsku znamená nejvyšší známku kempu (5 hvězdiček) a vedle na dětském hřišti je 5m postava Vikinga. S nedůvěrou vstupujeme do recepce a poprvé se stává, že mladý recepční na naši dánštinu jen pokývá hlavou, vezme si kempink kartu a celou svou řeč pronese ve svém rodném jazyce, protože si myslí, že když nám rozuměl on, my taky rozumíme. Nicméně jsou to tak jednoduché věty, že není problém a po chvilkovém souboji s kartou u brány,objíždíme závoru po chvilce stavíme stany na určené loučce (zase tu kromě nás je jen jeden stan). Vydáváme se na prohlídku kempu a zjišťujeme,že je tu malý obchodní dům,aquapark s malým tobogánem a krytým i venkovním bazénem,diskotéka a obrovské dětské hřiště. Dětem zde půjčují šlapací tříkolky a čtyřkolky i kola. Vše v zázemí je laděno do stylu Vikingů, včetně umyvadel ve tvaru lastur. Opět se procházíme po pláži, využíváme sprchy a jdeme spát. Už se nám to opravdu krátí…

Adresa kempu: Hasmark Strand Camping,Strandvejen 205, 5450 Otterup www.hasmark.dk

Ráno nás zase budí slunce a teplo a mláďatům se nechce vstávat. Nakonec snídáme u stanu,balíme a směřujeme k recepci. Vracíme karty a cena je daleko nižší, než jsme podle ceníku čekali – na úrovni ostatních kempů. Projíždíme poslední úsek malebnou krajinou a pak již nájezd na dálnici a směr hranice s Německem. Vzápětí nastávají komplikace, protože vpředu se stala bouračka a dálnice stojí. Najíždíme na střed a projíždíme mezi auty až narazíme na čtyři mladé kluky, kteří se svým autem schválně blokují střed vozovky. Naštěstí vedle jedoucí karavanista uhýbá zcela doprava a my projíždíme až k místu havárie. Jsou tam hasiči a jeden policista, auta už na straně a je to jen pár promáčklých plechů. Rozjíždíme se a pokračujeme pár kilometrů a pozorujeme totéž v opačném směru. Takže nám přibyli do sbírky celkem dva dánští policisté.
Most přes průplav na hranicích s Německem tentokrát projíždíme za jasného počasí, a i když se vítr zase snaží nás trochu povodit, užíváme si krásný výhled na námořní lodě pod námi. Na hranicích chceme natankovat, ale složitost procedury, kterou zavedli údajně kvůli ujíždějícím Němcům (bez placení) nás odrazuje. Musí se u stojanu naťukat na display množství požadovaného paliva, pokladně to zaplatit a pak projet účtenku počítačem stojanu, který po odsouhlasení kódu palivo natankuje. Jedeme proto jinam, ještě si to můžeme v nádržích dovolit. Na první německé pumpě tankujeme a vidíme zemského policistu (mají modrobílé barvy, oproti státním v zelenobílém), jak s úsměvem projíždí parkoviště a mává na nás.
Za chvilku se loučíme s Dánskem a jedeme již po německé dálnici. Tentokrát nepojedeme po stejné trase a navíc ji rozdělíme na 2 dny. Stále ještě jsou i dost kilometrů od hranic patrné historické události, kdy Dánsku patřila velká část současného Německa a tak vidíme města s ryze dánskými názvy (Husum, Cuxhaven). V Hamburku nás tak v tunelu pod Labem čeká zdržení v koloně a pak již před Hannoverem sjíždíme s dálnice k pumpě, kde nakupujeme nějaké toasty a tyčinky k večeři. Junior říká, že v kempu není nic než záchod a závora, tak aby nebyl hlad. Bobrvan sice vtipkuje že tam určitě bude hospoda, protože ten poslední kemp, co nic neměl mít, byl pěti hvězdičkový – ale nikdo mu nevěří. Sjíždíme přímo od pumpy na cestu ke kempu a když zastavíme u malé budovy s recepcí, zjišťujeme, že recepce je umístěna – v hospodě.

Rozesmátí vstupujeme dovnitř,kde nás vítá usměvavý majitel,který přijímá naši „němčinu“bez mrknutí oka a ubytovává nás. Stavíme stany a nacházíme perfektní zázemí kempu. Využíváme sprchy a pak jdeme něco pojíst do hospody a toasty necháme na snídani. Dáváme si výbornou polévku (starý Bobr - 1,3Eur) a pak každý Hot Dog XXL (3,9 Eur) a samozřejmě pití. První nejistota přichází,kdyže vrací z kuchyně majitelka kempu a ptá se majitele/číšníka, zda chceme opravdu každý jeden. Druhé drobné překvapení je přinesení příboru v hezké papírové kapsičce. No a nakonec se zjevuje majitel a v každé ruce nese obdélníkový talíř, dlouhý asi 40cm,na kterém je jen o maličko menší porce. Vypadá to jak ¾ veky naládované klobásou, zelím, kečupem, cibulí a kdoví čím ještě. Vzápětí přináší zbývající dvě porce a my máme na půl hodiny o zábavu postaráno. Je to vynikající,ale opravdu XXL. Přecpaní se valíme do stanů a po chvilce už spinkáme.

Ráno se vůbec nechce vstávat, ale nakonec se to daří, snídáme, naposledy používáme kempové zázemí a po zabalení vyrážíme. Majitel sedí u okna, takže stačí vzájemné zamávání a vzápětí najíždíme na dálnici. Držíme rychlost 120km/hod, stavíme po 100km na pauzu, popřípadě natankování. Přesto nám počasí nedá pokoj a začíná mrholit a tak nepromoky jsou opět do akce. I když pak přestává, jedem v nich dál, protože je zamračeno a voda na silnici a od projíždějících aut nás častuje svou pozorností. Cesta ubíhá krásně a v klidu a tak jsme ve 3 hodiny odpoledne na pumpě u Drážďan.
Tam se nám daří pobavit celé okolí. První přijíždí ke stojanu jako vždy Bobrvan Junior, ale tentokrát Lucka nečeká na pokyn a chce slézt. Kolem stojanů, je na zemi vylitá nafta a klouže to jako blázen. No a tak se stroj s oběma aktéry kácí k zemi a těsně nad ní ho Jr. zastavuje a drží na koleni. Bobrvanka trošku zazmatkuje a nedaří se jí vykopnout boční stojánek, ani na desátý pokus. Takže Bobrvan, který jede poslední a teprve dojíždí, chcípá mašinu, vykopává stojánek a seskakuje. Jenže stojánek vykopl málo nebo motorka na kluzkém podkladě popojela a stojánek se složil,stejně jako jeho motorka. Naštěstí se na*ranému otci podařilo na první pokus vyrvat naloženou mašinu zpět na kola a postavit na stojan. Takže vzápětí už pomáhá Juniorovi postavit Hondu do stabilní polohy. Lucka slézá a to už je zde taky matinka a vše se obešlo bez zranění a újmy na strojích a stojanech. Přihlížející Němci se zase odvrací ke svým vozům.
Další perla nastává, když jde Bobrvan platit do shopu, protože ostatní odtlačily své stroje dále, není poslední motorka přez veliký stojan vidět a pumpař nechápe, za co chceme platit. Až pohled na kameru a ukazatel odběrů ho přesvědčuje a placení probíhá již bez údivu. Po chvilce odjíždíme o 200 m dále do Burger Kingu, kde se nejen najíme, ale i uklidňujeme po předešlé kulturní vložce. Před odjezdem se Bobrvanka fotí s figurami poutačů a pak již jen poslední kilometry na hranice. Po přejezdu hranic,nás rychle uvádí do reality děravá silnice,vzájemné troubení řidičů aut a jízda některých plechovkářů metr za autem před sebou. Naštěstí se nám daří projet zbytek trasy bez újmy na zdraví a za 2 hodiny po odjezdu od pumpy, už jsme doma před domem. Zdárně jsme ukončili své putování a dorazili plni zážitků, pozitivně naladěni a hlavně bez újmy na zdraví a strojích.