První dovolená s Obludou

5. den

Ráno nás budí horko, ale vědomí, že nemusíme balit, je víc než utěšující. Dneska necháme odpočinout motorky i naše maličkosti. Celý den se nehneme z písečné pláže. Jenom hlad nás vyhání do restaurace. Jako už tradičně je vedro k padnutí, ale u moře se to dá v pohodě přežít. Nedaleko od nás vypuká požár, což registrujeme dýmem, který zahaluje obzor. V první chvíli ale kluky inteligentně upozorňuji na stahující se mračna, aniž bych brala na vědomí několik helikoptér s vodními vaky. Připisujeme si jeden úraz. Jirka dostává pigáro do nohy, což ho podle zkroušeného výrazu v jeho tváři dost bolí. S Ondrou zažíváme poněkud nepříjemný situace, když se střídavě na záchodě zdržujeme dýl než je zdrávo. Díky bohu a vědcům za endiaron. Jirkovi dosluhuje i druhá pantofel. Americkou pásku doporučujeme brát vždy s sebou... Voda a sluníčko děsně unavuje, takže večer už zvládáme posedět jenom chvilku u piva, ale rakiji si neodpustíme. I když jsem odpoledne neměla pravdu, večer mi to počasí vynahrazuje blížící se bouřkou. V campu vypadává proud, takže čistíme zuby u stanu a modlíme se, abychom se ráno probudili pod stanem. Usínáme za zvuku obřích kapek mlátících do celty.

Ujeto: 0 km

6. den

Cílem pro dnešní den je Makarská. Ještě předtím zavítáme do národního parku Biokovo, který se tyčí nad Makarskou. Vstup do rozlehlého parku i s motorkou vyjde na 50 kun a jako prezent k tomu přidávají CD o Biokovu, které jsme si doteď nepustili... Nejvyšší bod parku je Svatý Jura se svými 1762 metry. Na tuhle vyhlídku vede úzká a klikatá cesta celých 23 km. Občas to jsou doslova milimetry, když se vyhýbáme s motorkou obloženou kufry protijedoucímu autu(občas ani ty milimetry,jako jedno když ondru jedno BMW 5 primáčklo kuframa na svodidla..ale bylo mu to jedno,i to že si o jeho kufr odřel zadní dveře a blatník...Jirka.). Ale ta podívaná stojí za to. Skalnatá krajina, kde se sem tam volně pasou koně, dokonale odvrátila moji pozornost od některých nepříjemných srázů. I když nám ráno svítí sluníčko, zase se stahují celkem hrozivá mračna, takže cvakáme pár fotek a "rychle pádíme" dolů. Těsně před koncem cesty nás ale čeká stopka. Místní hasiči blokují výjezd, protože píchli gumu. Paradoxní situace. Po deseti minutách a pár kapkách, který nás trochu znervózňují, se podaří kolo vyměnit. Zastavujeme hned v prvním campu, který potkáme. Camp Jura si účtuje 200 kun za noc, takže neváháme a za skoro tajfunu se pokoušíme zatlouct kolíky do neuvěřitelně tvrdé země plné kamenů. Některým obyvatelům campu tvoříme vtipnou scenérii pár vztekajících se lidí. Ale někteří nám pomáhají buď půjčeným kladivem nebo darovanými kolíky, a těm na zuby nekoukej. Takže i když některé jsou od čehosi mastného, máme velkou radost. Jakmile vyhráváme souboj s vlající celtou, vítr ustává, dělá se hezky a k té "idylce" začínají pěkně od podlahy pořvávat cikády. Večer jíme vynikající pizzu a přemítáme, proč ty pitomý cikády tak řvou. Na internetu zjišťujeme, že v prdýlce mají zesilovač, aby tak cikádí Casanové přilákali co nejvíc samiček. Nám to rve uši, ale usínáme jako nic.

Ujeto: 221 km

7. den

Dneska opět flákačka u moře. Závistivě pokukujeme po obutých nohách všech okolo a sykavě přebíháme ke břehu. Lidí na pláži přibývá, sluníčko praží čím dál víc a my vymýšlíme zpestření. Půjčujeme si skútr za 150 kuna na deset minut. S Jirkou se střídáme v řízení, a když jsem na řadě, hned dvakrát nebohého Jirku shazuji. Připisujeme si na seznam ztrátu brýlí v moři. Kolem 4. se vedro nedá vydržet, takže okamžitě vyhledáme první pomoc. Ve stínu s pivkem je nám s Jirkou hned líp. Připomenu si svoji nešikovnost, když po druhém loku efektně převrhnu skleničku s pivem. S utíráním mi pomáhá samotář s komplet (včetně plexi) černým GS, co sedí hned vedle a s úsměvem poznamenává, že co je lepší než kombinace ženský a vůně piva. S Heinzem se dáváme do řeči a zjišťujeme, že letos tráví 6 týdnů na cestách přes Rumunsko, Makedonii, Albánii, Černou Horu, Chorvatsko a Slovinsko. Zakecáme se tak, že stihne zajít sluníčko. Už víme, že rakija umí zahřát, rozveselit a zastavit čas. Měníme si adresy a jdeme spát sice notně unavení, ale s vědomím, že máme nového německého kámoše s cestovatelskou náturou. 

Ujeto: 0 km

8. den

Další den se naši společníci musí vrátit domů. Směrem na Split si "užíváme" kolonu podél pobřeží. Těžko se prodíráme vedle aut, která neuhnou ani o píď, aby jsme náhodou nebyli ve výhodě. S kluky se loučíme na dálnici a sjíždíme na Zadar. V centru u pobřeží jdeme do restaurace, dáváme salát a připojujem se na wi-fi, aby jsme našli nějaký penzion. Jsme totiž nějak líní stavět stan. Jirka hledá na bookingu apartmán a já sleduji velkolepou akci - skok milénia, což je spousta lidí v oranžovym triku, co najednou skočí do moře. Jirka mezitím nachází apartmán v oblasti "Karin". Nasedáme na motorku, ale při přiblížení se k cíli nás Garmin nedokáže nasměrovat přímo k apatmánu. Ptáme se místního prodavače zeleniny, který okamžitě bere do ruky mobil a domlouvá nám spicha s majitelkou u kostela. V penzionu Lydia jsme přivítání domácí ořechovicí a výbornou praženou kávou. Sklání poklonu našemu tripu na Obludě a po zaplacení 64 Euro (dvě noci) se jdeme podívat na náš malý apartmán s balkonkem a výhledem na moře. Je tu kuchyňka, čisté ručníky, teplá sprcha a hlavně postel! Jdeme koupit něco na zub do krámku. Z pršutu, podivné goudy v akci, pečiva a červeného aranžujeme romantickou véču na balkonku. Ten klid je k nezaplacení. Ruší ho akorát oslava narozenin našich Slovinských sousedů, který mají fakt zvláštní hudební vkus. Naštěstí to nepřehání a nám se v postýlce spí krásně. 

Ujeto: 280 km

9. den

V 7 ráno nás budí hřmění následované deštěm a pořádným vichrem. Fouká celý den, ale dopoledne už svítí sluníčko, takže vyrážíme omrknout městečko. V restauraci se připojujeme na wi-fi a hledáme camp na Slovinsku. K tomu přežvykujeme čevabčiči v housce. Odpoledne naposledy vyrážíme k laguně, která je krásně teploučká. Večer trávíme opět s vínkem. Majitelka nám ještě donese vynikající štrůdl. Paráda. Těšíme se do postele. To poflakování nějak unavuje. 

Ujeto: 3 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE