Moravsko-slovenským pomezím tam a zpět aneb dobrodružství za humny

Ráno se znovu ukazuje, jaká pohoda tento srazík byl. Na snídani se podává káva a čerstvé koblížky, které místní nadšenci přivezli z města. Takže dobře posnídám, sbalím své tři švestky a vyrážím směrem k domovu. Přes Valašské Meziříčí a Loučku mířím do Bystřice pod Hostýnem. Původně jsem chtěl na horu na Svatý Hostýn, ale s motorkou se tam nedostanu. A v tom vedru se mi busem nechce. Takže nic, pokračuji v cestě. Z Bystřice jedu nádhernými serpentinami nahoru na Tesák, kde si dám výborné utopence a něco k pití. Cestou potkávám spoustu motorkářů a ani se jim nedivím. Je to tu motorkářský ráj.

V tom mi volá Sláva, že už je zdravotně O.K. a chce nám s Kamilem vyjet naproti. Vysvětluji mu, že jsem sám a domlouváme sraz na přehradě Luhačovicích, resp. Pozlovicích. Takže poobědvám a přes Držkovou a Kašavu sjíždím k vodní nádrži Slušovice. Někde tady si dávám skutečnou enduro vložku, která končí lehkým pádem. Motorku v podstatě lehce položím přes nohu na zem, jenže jsem zrovna v prudkém svahu, motorka sedlem z kopce a postavit ji zpět na kola mi tak dá dost zabrat. Dám si chvíli oddech s rozhledem do kraje a pokračuji do Vizovic a krásnou okreskou přes Loučku a Sehradice dojíždím do Pozlovic.

Odstavím moto a mířím rovnou od vody. Smývám prach a pot, libuji si v chladné vodě a dávám odpočinout zadku. Pak zajdu na oběd, dám si kávu a v tom doráží Erich s Džongou. Když vstávám na záchod, vzbuzuji jejich smích. Jsem v tričku, kraťasech a svých Formách. „Jako kocour v botách“, směje se Erich. Dopijeme, zaplatíme, já se ustrojím a nasedáme na motorky. Vezmu kluky zase na slováky, chceme do Brezové na Mohylu. Takže přes Přečkovice znovu do Bojkovic (tady zastavíme na zámku) pak Komňa, Koprník, Strání a zase na Slovensko.

Protože Kamil má silničku (Hornet 900) sjedem tentokrát až na kraj Nového Mesta, uhneme doprava na Bzince a přes Starou Turou na Myjavu. Odtud do Brezové, kde vyjíždíme nahoru k Mohyle M. R. Štefánika. Zkoušíme zjistit, proč je mohyla právě tady, ale jistou odpověď nenajdeme. Tak sejdeme asi 50m pěšky k jakési chatě, chvíli posedíme a pak už rovnou domů. Jablonica, Senica, Kůty, Lanžhot. A jsme zase na Moravě.

Mám-li celou trasu krátce shrnout, bylo to super. Jelikož byla plánována pro enduro, vybíral jsme co nejzastrčenější silničky. A vyplatilo se. Nádherné scenérie, lesy i louky, vysoké hory i hluboká údolí, vesničky táhnoucí se několik kilometrů a sem tam velké město. Až na sobotní trasu v okolí Frenštátu vše super. Vřele doporučuji všem enduristům, zájemcům můžu poslat podrobné mapy. Osobně jsem zastáncem teorie, že cesta je cíl – takže v klidu a pohodě, zastavovat a kochat se krásami přírody, lidských výtvorů i dějinnými odkazy.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE