Cesta po hranicích našeho státu

Matěj je ranní ptáče, takže po probuzení mám už zalitého turka a přichystanou snídani. Lepšího parťáka na cesty abych pohledal. Dle meteoradaru to vypadá, že dnes spadne pár kapek, proto rychle balíme věci, abychom ještě stihli větší část trasy ujet bez deště. Nakonec kapek bylo víc než dost, a tak celé dopoledne cestujeme v nepromocích. S obavou o své věci v batohu, na něj pro jistotu natahuji sáček do koše, klasická záchrana v děšti :D. (To, že je k batohu ve skryté kapsičce neprovokavý oblek, jsem se dozvěděl až doma od manželky, která mi ho samozřejmě s poťouchlým úsměvem na rtech představila).

Díky vydatnému dešti jsme vynechali plánovanou cestu na Janičův vrch. A mezitím co se mraky protrhaly již vjíždíme do obce Lesná, kde navštěvujeme muzeum Motocyklů. Je opravdu na co se dívat. Není to jen muzeum motocyklů, ale je zde snad o všeho něco, od veteše až po auta. Takže pro nadšence vřele doporučujeme navštívit.

Začíná se vyčasovat, proto shazujeme nepromoky a pokračujeme dál po hranicích ČR až k její obraně, tedy k obranému opevnění Československé republiky z let 1935-38. Zde zaparkujeme motorky a procházíme cca kilometrový úsek rozmístěných řopíků.

Za necelou hodinku projíždíme kolem bizonů a jelikož máme už oba hlad, tak si rovnou na Bizoním ranči sedáme do restaurace a objednáváme steaky :) Sedíme na zasklené terase a pozorujeme, jak se po statku pasou obrovští bizoni, ze kterých nám po chvíli na stole přistane flák masa. Nic pro vegetariány. :) Jídlo je tak výborné, že se pomalu ani nemůžeme vydrápat na motorky a s plnými žaludky míříme do Chlumu u Třeboně, do autokempu Sever. 

Při příjezdu do kempu si kromě karavanistů rozdělávájících oheň všímáme, že tady nikdo není. Recepční již odjel a ani po telefonátu s majitelem, se nám zde nepodaří ubytovat a my si musíme najít náhradní kemp. Naštěstí je jich dokola rybníku Hejtman asi sedm. Takže to bereme s nadsázkou a vyrážíme k dalšímu.

Závěr byl takový, že dva jsou zavřené úplně, jeden přijímá jen do 15:00, v dalším přijímají jen ve čtvrtek a pátek (čemuž moc nerozumíme, neboť v kempu je několik obsazených chatek a pět karavanů plus stan). Vrácíme se tedy zpět na začátek, připraveni stanovat na divoko.

Štěstí nám nakonec přálo a po cestě náhodou narazíme na rekreační středisko Lesák, kde je recepce otevřená a k našemu úžasu nás recepční ubytuje v komplexu pro cca 40 lidí, kde máme krásný pokoj, a na chodbách koupelnu a toaletu. O tom se nám po nezdařilých pokusech už ani nesnilo. Po dotazu, jestli si můžeme nechat motorky u vchodu, nám předá další klíče od garáže. S úsměvem na rtech se Matěj ještě otáčí do večerky pro něco na zakousnutí a tekutý chléb. Rozvěšujeme mokré věci ve společenské místnosti a mneme si ruce nad kalíškem slivovice, jak to nakonec vše dobře dopadlo a že nemusíme po 302 km nocovat ve volné přírodě.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE