Tour evropou do Durmitoru

Dlouhé zimní večery mne přiměly sepsat mé zážitky z cest po balkáně. A jelikož zima je letos etrémně dlouhá, připravte se na dlouhé počtení :) Bylo - nebylo, koncem roku 2010 se udály zásadní změny v mém životě. Po těchto změnách jsem zůstal sám jen se svojí motorkou, nový byt, noví kamarádi, nové možnosti! A tak začalo nové období mého motorkářského cestování. Vyrazil jsem na letní dovolenou úplně sám! Kompletně podle motta Eat, Ride, Sleep, Repeat. (Jíst,Jezdit,Spát,Opakovat)

Tour evropou do Durmitoru

Kapitoly článku

Úvodní trable

Kdo by se chtěl nejdříve podívat na fotky, může tak učinit ZDE. Jsou tam všechny a seřazené chronologicky tak jak jsem je pořizoval. Tady na motorkářích jsou nevím proč přeházené.

Krátké video z cesty:


Do videa se samozřejmě věšlo jen velmi málo z toho co jsem zažil, takže kdo má chuť dovědět se více, račte dále...

Neměl jsem tak nějak chuť přemýšlet a plánovat a tak se cesta stala mým cílem. Hrubý cíl byl Durmitorský národní park v Černé Hoře a tak tuto destinaci uvádím jako cílovou. Po hospodách jsme se s kamarády nesčetněkrát bavili o tom kde kdo byl a kam by chtěl. Z tohoto rozmazaného oblaku vzpomínek mi v mysli uvízlo několik záchytných bodů. Vezmu to popořadě, Grossglockner, Orlí hnízdo, Dolomity, Bohinjské jezero, makarská riviera, Dubrovník, Mostar, Durmitor, Balaton a Tatry. Pár nocí na Google maps a cesta byla na světě! Výše zmíněné záchytné body byly na hrubo zaznačeny, nadhozen termín dovolené panu šéfovi a  začalo se balit. Ale to bych nebyl já aby se něco nepos.... :)

Teď už se tomu směju, ale když jsem si tenkrát u kamarádova kamaráda domlouval seřízení karburátorů na  Čtvrtek 4.8.2011 s tím, že bych chtěl v Neděli vyjet, jsem nevěděl jaké to budou nervy. Dovolená zamluvená, věci nachystané, jen nahodit kufry na mašinu a v poklidu vyrazit. To by mi ale "pan mechanik" nesměl spálit palivové čerpadlo tím, že po seřízení karburátorů nasadil nádrž ale nepustil benzín! Byl jsem v době seřizování ve městě po svých shánět nový nepromok a tak jsem u samotného procesu nebyl (moje chyba) Když jsem přišel z města, motka stála před garáží smontovaná s klíčkem v zapalování. Pán chtěl 400,- které dostal a s úsměvem mi moto předal. Jelikož jsem byl v civilu, hopnul jsem na stroj, za sebe hodil moto-mundur a poodjel cca 100m ke kamarádově práci abych se tam převlékl. Nebudu popisovat co se dělo dál, prostě pumpa v dupě, mechanik samozřejmě náhradní neměl a k odpovědnosti za zničení se taky neměl a ještě se mi snažil vnutit názor ať jsem rád, že se to pos*alo tady a ne někde v Bosně! No to mě pos*r!  Nová pumpa v yamaze za cca 6tis (dodání do 3 týdnů) PartsDepot to samé a na netu jsem našel jen pár vraků, které chtěli majitelé prodat jen jako celek. Proběhla rozborka i sborka pumpy zlatýma ručičkama mého bratra, který ji sice přivedl k životu, ale ne na dlouho. To už byl pátek večer a já se pomalu loučil s letošní moto-dovolenou. Představa 14ti dní v létě bez mota jen tak někde ve městě strávená hledáním náhradní pumpy mě ani trošku nebavila a tak jsme nakonec s bratrem usoudili, že to prostě POJEDE BEZ PUMPY! A tak se také stalo! Po několika kilometrové testovací jízdě, kdy jsme ověřili že motka dostává dost benzínu i samospádem, jsme nechali původní pumpu na svém místě, přibalil jsem nějaké nářadí a hadičky a v neděli dobalil do kufrů!

8.8.2011 Pondělí - Vyrážím!

Ve stylu Easy Rider nikam nespěchám. Vstávám kolem deváté, snídaně, nečekaně zase prší, ale to mě už z míry nevyvede. (Viz ZDE, ZDE a ZDE zasvěcení vědí :-D ) Naposledy do práce vyřídit jednu neodkladnou záležitost a kolem půl desáté vyjíždím. Naštěstí už neprší, je příjemně pod mrakem jen na dálnici Ostrava - Olomouc občas zamrholí. Okolo půl dvanácté projíždím Brnem a tam začíná lijavec. U krajnice nasazuji svůj nový nepromok a pokračuji. V této chvíli by bylo záhodno seznámit vás s Péťou. Péťa je hlas v mojí mobilní GPS. V průběhu celé cesty to byl převážně pouze Péťa se kterým jsem se mohl o své zážitky dělit a tak jsme si povídali. On mi říkal kam mám jet, já jemu jak je hnusné počasí, kde se co mihlo a jaká je tu a tam krásná krajina. Občas jsem mu i vynadal, to když se mi například uprostřed města seknul a já minul křižovatku a podobně :)

Takže za brnem Péťa zavelel směr Mikulov a dále do rakous. Za stálého vydatného deště projíždím hranicemi na Poysdorf, Tha an der Laya, Arbesbach,  Linz a dnešním cílem bylo jezero Attersee.  Okolo 13:30 došlo k tomu, čeho jsem se před jízdou obával. Opojen výletní atmosférou, kterou nedokázal zhatit ani déšť, jsem přestal přemýšlet nad stavem svého stroje. Jen jsem si užíval klidnou jízdu rakouskými vískami a po zvyku čekal až se rožne "žebravé oko". Jakmile na mne poprvé bliklo, byl jsem zrovna na výjezdu z jednoho menšího městečka Laa an der Thaya. Do dalšího města po lehkými kopečky zvlněné cestě cca 16 km. To dáme, říkám si... nu, nedali jsme.  Přesně v polovině, mezi městy, motorka začala kuckat až jsem zastavil u krajnice. BEZVA! Co teď? Postavil jsem moto na stojan, lehce z kopce a uvažoval, jestli mám sundávat nádrž a zapojit provizorně pumpu. Tlačit téměř 300kg moto asi 8km zpět v lehkém dešti se mi opravdu nechtělo. Nakonec po krátkém zvažování možností a hledání nejbližší pumpy v navigaci (6,5km)  jsem se rozhodl ještě minutku  počkat a nechat benzin natéct alespoň do karburátorů. Pak jsem zkusil nastartovat, chytla! Rychle do sedla a hurá zpět do města. Naštěstí jsme těch 6 km na ty karburátory dali. Nu a přišlo další malé dobrodružství v podobě plně automatizované benzinové pumpy s ovládáním kompletně v němčině. Samozřejmě že v okolí ani živáčka a tak jsem se svojí chabou němčinou začal bojovat s technikou. Nakonec jsme se nějak domluvili, já nakrmil moto, pumpa bez problémů vzala moji mBank kartu, já slíbil motce, že už ji nenechám takhle se dusit a vyrazili jsme za mírného deště dále směr Linz a Attersee. Po cestě jsem potkal malou vodní elekrárnu, tak jsem zastavil a za pochodu po hrázi cosi pojedl a popil. To bylo okolo půl čtvrté.  Po půlhodince odpočinku sedlám stroj a jedem! Po dalších pár kilometrech kupuju svůj nejdražší zapalovač (za 2 eura) v obchůdku u cesty těsně před zavíračkou. Kousek před osmou večer přijíždím na hranici jezera Attersee do městečka Schörfling am Attersee (Kammer).  Posledních pár km už neprší ale na pobřeží jezera celkem solidně fouká a nad obzorem se začínají objevovat první červánky. U blízkého fast-foodu stojících mužů se ptám na ubytování, muž mne navádí přes parkoviště na druhou stranu k interaktivní mapce a telefonu. Tam si zvolím kemp na břehu jezera, obrazovka ukáže adresu a tel. číslo. Z přilehlého nástěnného telefonu si zadarmo zavolám (na hovor máte 3 minuty) zeptám se na volné místa, první pokus nevychází, tak zkouším jiný a  MAJÍ! Řeknu péťovi kam mě má vést a jedem, po pobřeží místy opravdu jen desítky centimetrů od hladiny po úzké ale kvalitní cestě č. 152 až do Steinbach am Attersee.  Po cestě se kochám úžasnými sceneríemi zapadajícího slunce schovávajícího se za vrcholky hor a sytě oranžových paprsků odrážejících se na rozvlněné hladině obřího jezera (Délka 20km, šířka 4km) . cca v devět večer jsem na recepci, platba kartou a beru fleka kousek od vody za 12E. Už je tma když stavím stan a zpoza severozápadního kopce se svítí (ne, žádné město, žene se pěkná bouřka) . Stan mám kousek od mola, kde kotví všechny ty plachetničky a lodě místních i bohatých turistů. Jak se blíží ta bouřka, zvedne se vítr jako v těch amerických filmech, během minuty šlehnou dva blesky a začne neskutečný lijavec!Zatloukám poslední kolík, beru poslední bágl a vklouznu do stanu. Uf... vo fous! Bouřka byla rychlá a intenzivní, venku svištěl ráhnovím lodí vítr, do stanu bušil déšť, přes plachtu svítily blesky, já popíjel plzeň z plechu a žvýkal bílý chléb se salámem. Bouře se sice přehnala ale pršelo celou noc. Takhle skončil první den mého výletu.

Dnešní porce km = 578

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 30x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist