Bulharsko – moře i hory

Pro letošní motodovču jsem vybral Bulharsko. Už jsem tam byl jako malej kluk s babi a dědou, ale to je fakt dávno. Pamatuju si, že jejich peníze jsou leva a ze zeměpisu vím, že se můžu těšit na moře i hory. Takže se těším.

Bulharsko – moře i hory

Kapitoly článku

Den 1. - 16.8.2013

Musím ještě do práce, máme poradu. V hlavě se mi míchaj cestovní i pracovní myšlenky. Ale porada končí a já začínám podléhat cestovní horečce. Tak honem domů a vyrazit.
Zabalím si připravený věci, ty nepřipravený taky a je 15,30 a startuju. Rozloučím se s holkama, zamávám, Alpinka zatroubí a vyrazíme. Bude se mi stýskat jako vždy, já to prostě tak mám no. Kdosi mi tu radil, že když se mi stýská mám sedět doma. Jenže motorka je silná droga.


Mám v plánu dojet někam na SK a tam přespat. Dál to nestihnu. Nejspíš.Jedu na Nasavrky, Trhovou Kamenici a Žďár n/S. Nic moc volba. Kolony aut, ve Žďáru objížďka městem a dál další objížďka. Zdržovačka, nejede to, ale zas je hezký, že silničáři makaj. Kdyby nejezdilo tolik plechovek, byla by to hezká trasa, pár úseků a zatáček jsem si vysloveně užil.
A jsem u dálnice a už se na ni napojím. Směr Brno a pak Bratislava. Nic až tak zajímavýho snad jen malá příhoda s telefonováním. Mám F4, tak když mi někdo volá a podaří se mi nahmátnout čudl na helmě, tak hovor přijmu. Valím po dálnici tak 120 a zvoní ve sluchátkách, tak zmáčknu čudl a Evča. Říkám jí, že teď moc neslyším, že brnknu pozdějc. Tak jo a předá tel malý Emmče. Řeknem si pár slov a já navrhuju konec načež Emma odloží tel, asi někam k zapnutý televizi nebo co, protože mi v helmě začne neskutečně pískat, šumět a praskat. Zahodil bych helmu z hlavy! Mačkám čudl, ale nechce se to vypnout. Jsem nerv a hulákám do mikrofonu ať už ten tel někdo vypne. Komický. Malá ho totiž odložila a šla si hrát. Za chvilku s ním běží k mamce, že tatínek říká: do prdele, do prdele.Když mi to pak Evča líčila, řehtal jsem se jak kobyla.Budu u Bratislavy, tak sjedu na Malacky, protože je čas hledat ubyt. V Malackách je podle nav spousta možností, tak něco zkusím. Ale buď je to hotel za moc, nebo spíš ubytovna a tak ještě váhám a pokračuju na Stupavu. Tady někde kouknu do nav a ukazuje mi penzion Intenzíva. Zajedu tam a jdu se zeptat. Volno je, motku můžu dát pod pergolu a cena zní 20E. Ještě chci vidět pokoj tak tam zajdem a bydlim.


Spartánsky zařízenej (ne sparťansky), ale postel, sprcha a hajzlík tu je.
Personál jsou mladý lidi s dredama. A ta muzika co tu hraje!? Já jsem na Iron Maiden a tohle jsou černoši s nějakým rapem či co. Nebo regee?
No co, hodím si věci do pokojíku a jdu sednout ke stolu, s mapou a deníkem. Objednám smažák a pivo a dopisuju. Hotovo a půjdu chrnět, ať můžu ráno brzy vyrazit. Ještě si chvilku sednu k televizi v hale kde se chechtaj dva borci u filmu „Kurvahošigutentag“. Dám si teda ještě jedno a chechtám se taky.
A už vážně jdu ať ujedu zítra kus cesty.
Cesta. Tak kudy? Možná zadám do nav třeba Szegéd bez dálnic a nechám se potahat bez přemejšlení H venkovem.
Uvidím. A taky nechci do SRB takže přes RO. Asi na Vidin a pak podle Dunaje k moři. Jen přes ten Dunaj tu vidim samý trajekty, tak jsem zvědav jak to zvládnu. Ale už jsem na jednom plul kdysi v Braile, tak to klapne.
A teď už dobrou.

Ujeto : 240 km

Den 2. - 17.8.2013


Dobré ráno.
Noc jsem hezky prospal, takže vyskočit a dál. Zkusím H bez dálnic, jak jsem včera rozhodnul. Musím ještě někde natankovat a vpřed.
Tankuju hned za kousek, koupím si vodu a valím. Vjedu do Bratislavy někudy bokem  tady to vůbec neznám. Zničeho nic se vynoří hrad, tak mu cvaknu fotku a pokračuju.
Za chvilku už jedu po „noblesním mostě“. Říkali mu tak naši. Postavit v tý době takovej most s restaurací nahoře. Hezký. Když jsem byl malej nechápal jsem proč noblesní. Teď už to možná chápu a obdivuju ho.
A dál na Rusovce, Čuňovo a pak Rajka. Projedu hranice a poznám to podle celnice, která je nefunkční a naprosto zdevastovaná. Total.
Za čárou je nový městečko a u nových domů stojí auta s SK značkama. Myslím, že jsem to viděl v televizi. Kvůli levnějším pozemkům si slováci staví tam a do práce dojíždí. Tak nějak, myslim.
Dál přes Bezenye, Abda na Gyor. Kopíruju dálnici a pak na Kisber, Mór a Szekesféhervár. Někde tady je u silnice rybník a pod nim malý sádky s prodejem ryb. Nejde si nevzpomenout na domov. A taky na to, jak jak jsem byl kdysi na exkurzi v H na rybářství. Já už jsem chyt úpadek, ale ještě dřív bylo H rybářství na špičkový úrovni. Metodami, vybavením i výsledky. Kapr „maďar“ je pojem dodneška. Hezky vysokej, malá hlava a hodně masa. V době mý exkurze už to šlo všechno do háje. Rybáři měli dvě zaměstnání, aby se uživili. Tak tam dojdem taky, nebo co?
Některý články v novinách i televizi, jako že rybáři maj v rybníku ryby, jsou k neuvěření. Je jich tam moc a mělo by se to omezit. Nebo zrušit. A žrát můžem čerstvý  pangase plný vitamínů. Ach jo!
A o kousek dál zacejtím takovej známej smrádek. No jo, tady jsou oplocený kačárny se stovkama kachen. Tak tohle už jsme taky přestali dělat. Že se to nevyplatilo. Nám ne a maďarům jo. Tak teď holt žerem kachny třeba odsud. Nu což. Je to pryč.
Jedu na Dunaújvaros, Solt, Kiskoros, Kiskunmajsa, Kistelek a Szeged. Před Szeged je  opravdu krásná soustava rybníků, ale už Vás tím nebudu otravovat.
A v Szegedu prostě bloudim. Ale úplně.

Dojedu k přívozu, ale jede až za 40 min.


Tak to ještě zkusím někudy po silnici. Vždyť v mapě je silnice na Makó. A já jezdím tam a zpátky a zuřím. Jsem blbej nebo co?! A zuřím. Tak se chlapče uklidni, vypnout nav, kde melou kraviny a sleduj provoz. Tak ještě jednou. Už jsem tu jel 4x tam a zpět a začínám bejt atrakce.
Vidim most, ale kudy na něj?
A hele malá cedulka ukazatel na Makó. Úplně do boční rozbitý ulice. Nechce se mi věřit, ale ohnu to tam a už to klape. Tudy se dostanu na most. Ten mi dal zabrat!
A už jedu přes Deszk na Makó a pak zničeho nic celnice H – RO. H celník na mě mávne ať jedu dál a ten RO mě za kousek haltne. Chce pas, mrkne do něj, vrátí mi ho  a mávne ať jedu. Zaslechnu jen „la revedere“.
V další vesnici po silnici kráčí svatební průvod, tak je pomalu objedu, cvaknu a pokračuju.


Teď směr Timisoara. Takže Sandra, Biled. Tady někde je u silnice obchůdek „magazin mixt“, tak zastavím a koupím si vodu. Bolí mě děsně hlava, spolknu teda dobrotku a zaleju vodou. Vydejchnu a dál. Je kolem 18 hod takže začnu koukat po ubyt. Timisoara je větší, ale nehezký město. Projedu ho a na výjezdu na Moravia je nějakej hotel.
No to je dílo! Tady teda ne. Jak cikánskej lágr. Pryč.
Jebel, Deta a Moravia. A pořád nic. Nav ukazuje doleva penzion Perla, ale co když ujedu 18 km a bude třeba plno. Sakra jedu dál po trase. Na Oravita. Po cestě sleduju krajinu kolem a udělám i pár fotek.



Jsem trochu nerv a je mi jasný, že tahle situace prostě ke mně patří. Často hledám ubyt až do tmy (po tmě).
A zrovna je tu moc hezky Po těch rovinách najednou kopce. A dobrý. A hezký výhledy. A já už nefotím, protože čas tlačí a bude na tmu. Oravita. Hotel plnej, tak podle nav penzion. Uzoučká ulička do kopce a výjezd k restauraci po kostkách a šotolině a cedulka penzion ještě nahoru. Jedu a dojedu k penzionu, kde se samozřejmě dozvim, že recepce je dole v restauraci. Sjedu dolů a jdu se zeptat, ale už tuším, že něco bude špatně. Vidím svatbu a dozvím se, že je plno.
Tak do sedla. Zkouším jedno ubyt za druhym a všude je plno, protože všude je nějaká sláva. Tak možná hotel? Houby! Je zrušenej.
Ne houby jsem fakt neřek. Lítaj ze mě silně neslušný slova a vrčím do helmy.
A tady je ještě jedna cedulka penzion. A taky slyším muziku až ven. Ale zeptám se paní, co jde kolem a ona ať počkám. Za chvilku je zpátky a že by to snad šlo a už kráčí chlapík a ať jdu s nim. Vede mě dolů po schodech a pak do místnosti. Díra.

Postele nevábný a sprcha na chodbě. Ale do stanu nejdu, určitě by mě tu sežral medvěd. Tak beru za 30 lei. Pan domácí se mezitím snaží zapnout bojler. Když vidím tu elektroinstalaci kolem, skoro doufám, že se to nepovede. Ráno dám studenou sprchu, aspoň se proberu. Ptám se jestli si můžu dát pivo, když je nahoře ta sláva.



Zajedu s Alpinkou do dvora pod přístřešek, vybalím pár věcí, zavolám domů a už je dobře.


Dorazím nahoru, stoupnu k baru a už přede mnou stojí teplý lahvový. Nepřemejšlím a naleju ho do sebe. Chtělo by to možná to z lednice.
Řikám si o něj a dostanu ho. A ještě jedno. Ptám se co je to za slávu, jestli svatba a ne. Narození mimča. Narození nebo křest?
Lidovky burácej z repráků a na parketu se natřásaj tanečníci.
Paní domácí mi ukazuje ať si sednu, že dostanu jídlo. A paní co vypadá jako hlavní osoba slávy mi donese pivo a ukazuje, že je to na ní. A já zas ukazuju, že ho vypiju na zdraví její a jejích dětí. Ukazuju, protože rumunsky teda fakt neumím, ale i kdybych uměl, v tomhle hluku by to bylo zbytečný.
K jídlu dostanu takový zelný závitky (Cyprova mamka dělá podobný) přelitý kysanou smetanou. Zajímavá chuť.
A už platím a mizím než se budu muset dát ještě do tance.
Honem do postele s mapou a deníkem a psát dokud si aspoň něco pamatuju. Usínám po půlnoci. Dobrou. Trasu vymyslím ráno.

Ujeto : 634 km

Den 3. - 18.8.2013


Dobré ráno. Noc jsem prospal jak zabitej, ráno v 5,30 se letím podívat na motku a je tam pod plachtou, tak dobrý. Zkusím vodu jestli se ohřála, když večer domácí ten bojler přece jen zapnul, ale nic. Tak si teda ještě na chvilku zalezu a hned usnu. A je z toho 8,20. Hezký. To už jsem chtěl bejt dávno na cestě. Takže zubáky, východ a znovu zkouška vody. Nic. Musím do ledovky. Ta snad teče odněkud ze skály, je jako led. Jsem krásně probuzenej a osvěženej.
Sbalit a na cestu. Dneska už do BG a dobrodrůžo může začít. Pokud už nezačalo.
Ze silnice ještě cvaknu penzion, kde je po včerejší slávě hrobový ticho a pan domácí jde kolem, tak mu mávnu a čágo.


Zkouším zavolat dom, že jedu, ale mluví to na mě rumunsky a pak anglicky, což je mi obojí na nic, ale hlavně nevolám. Nejde to. Opakovaně slyším slovo „nekorekt“, takže je jasný, že je něco špatně. Už přemejšlím, kde vezmu jinej tel, abych se ohlásil. Zatím jedu a třeba se to samo vyřeší.


Taková pěkná silnice a zatáčky jedna radost a taky jedna za druhou.


Z kopce a milion serpentýn. Ale kolínko si nebrousím. Jednak to neumím, jednak mě odradí tahle kráva.

Takže svižně, ale bacha.
Zastavím, protože mě napadne napsat zprávu. Ta odfrčí a za chvilku je u Evči. Znovu volám a jo, už to maká. To je dobře měl jsem strach, že mi odešel třeba tel nebo co.

Takže znovu do sedla a už si ty zatáčky a cestu hezky užívám. Silnice je vytesaná ve skále a je na co koukat a úplně mě to baví.
Ovšem, aby to nebylo úplně bájo trochu mě straší palivoměr. Budu muset brzy pro ropu.
Krajina je krásná. Kopce až hory. Malý domečky a kolem hospodářství.

 

Žijou tu lidi skromně. Nevím jestli se jim to líbí nebo ne. Ani nevím jestli bych takhle chtěl žít já. Kdoví co je dobře?
A hele, tady je vodojem co má tvar, jako měli vodojemy ve Francii. Hned jsem si na to vzpomněl.
Krajina je tu vážně nádherná.

Ty fotky to ani tak nezachytěj. Škoda. Jedu a kochám se a jsem jako v pohádce. A ejhle tady je jedna babička, taky jako z pohádky.

 Kráčí po silnici, vede si dvě kravky a nějakej kamion, co jede kolem, jí nerozhodí, natož motorka.Tady už fotím ale opravdu hory.

Jsou ještě daleko, tak přes ně asi nepojedu. Nav mě shazuje z hlavní, že mám jet doprava, tak jo. Nejdřív je to jen trochu divný, pak se mi to nezdá.

Taková panelka přes vesnici a pak nahoru do kopce a je čím dál horší.
Tady je nějakej objekt, snad vrakoviště nebo co a slyším štěkat psi. Silnička je samá díra, kufry jen cvakaj, snad neupadnou.
A kurva ti psi jdou po mě! A jsou velký. A jsou rychlý. Beru za heft a modlím se, aby nám na těch dírách něco neupadlo a beru roha. Psi štěkaj, jak vzteklý (a možná jsou) a běžej, jak o život. Ostrá zatáčka s dírama a další a zas. A kousíček rovina, tak přidám a bude to dobrý na Alpinku si nepřijdete rafani. Už běsněj dál za mnou. Pokračuju dál a tady už nejsou panely, jen díry s kusama betonu.


Jestli ta cesta nikam nevede, je to v hajzlu, protože ty čoklové mě sežerou až pojedu zpátky.Jsem úplně nahoře, psi už to vzdali a mě čeká sjezd dolů.
Když jsem tak v půlce týhle bezva zkratky, potkám auto s rodinkou a zoufalej šofér se mě ptá, jestli ta cesta  někam vede. Zřejmě teda budím dojem znalce místních poměrů. No, psi ho v autě nesežerou, tak mu říkám, že jo a pak na něj ještě bafnu a šklebím se jak pako. Podle jeho výrazu odhaduju, že mě právě degradoval ze znalce na cvoka, zavřel okýnko a jel dál. Šklebím se ještě víc.

Cesta je horší než hrozná, ale už vidím, že se budu napojovat na zřejmě tu silnici, co jsem z ní sjel, tak je to dobrý. Dobrá vložka no. Taková psina!
Tady je konečně pumpa, tak tam hned jedu. Vydejchnu, naleju do sebe trochu vody a zas se šklebím, protože rodince v autě už nejspíš došlo to bafnutí.
Projíždím městečkem, myslím že se jmenuje Toplet. Stojí tu cikánský paneláky, nedá se to nevyfotit. Hned za nima taková zvláštní stěna, vypadá jako z písku nebo co. Jako když se pořád sesejpá.
Napojím se na nějakou větší silnici. Od rána mám najeto vlastně jen pár km, potřebuju trochu zrychlit. Jenže tady je zas velkej provoz. Nejede to.
Orsova. No tady je ale krásná voda. Copak to je? Dunaj a na něm přehrada to vypadá.


Jedu podle vody, udělám pár fotek a pak zastavím na odpočivadle.


Hezkej výhled, ale ten bordel. Hovada lidi!
Zkousnu kousek chleba a jabko, udělám Alpince fotku a civím na vodu.
Jdu vyhodit flašku od vody a ten ohryzek do koše. Podívám se kolem sebe a dojde mi, jak komický to je. Brodím se bincem ke koši, abych nehodil binec na zem.
Kdyby to tu někdo (třeba nezaměstnaný cikáni) uklidil, vysekal a vyřezal keře bylo by to tu ještě mnohem hezčí.
Jedu dál a co to vidím? Klecovej odchov ryb.

Na plovoucí konstrukci jsou zavěšený sítě a uvnitř jsou ryby. Pstruzi. Hezky je tam vykrměj a prodaj u silnice. Taky to tak u nás bylo. Na Lipně, na Rozkoši a jinde. Nevím jestli to ještě funguje.

Veliká loď výletní. Pěkná.
A plujou tu i nákladní ještě větší.
Jedu dál pořád podle vody a je tu mělko, protože tu stojí volavky a číhaj. A taky tu roste moje oblíbená rostlina. Kotvice plovoucí.
Kdysi ji jeden chytrej přivez právě z Balkánu, hodil ji k nám do rybníka a dneska je to děsně chráněný a jako vzácný. Copak to není nepůvodní?

A další kámoši.

Tyhle černý kamarádi nám sežerou ročně tisíce ryb.
Krajina je tu nehezká. Placka s mírnejma kopečkama.
Všechno úplně vyprahlý. Občas někdo nejspíš zahodí vajgla a něco shoří. Tu 5 ha, tu 20 ha a tady jen kousek příkopu u silnice. Asi 2 km.
Cedule na Calafat. Tam bych se měl přeplavit na trajektu do BG do města Vidin. Ještě si dotankuju, kdoví jak to bude dál.
Platím kartou a za sebou zaslechnu češtinu. Otočím se a dva chlapíci se bavěj a nakupujou retka. Prohodím, kam jedou a dáme pár vět. Dozvídám se, že už se nemusí na trajekt, ale že je nově otevřenej most. Loučim se a zvažuju, jestli romantika na lodi, nebo most. Most.
Celnice, kde jen mrknou do pasu a jeď.
V půli mostu je hranice RO-BG. Ceduli cvaknu za jízdy, jsou tu kamery, tak je nebudu dráždit.

Jdu do stupaček a civím na Dunaj. Jo, to je obr řeka. Paráda.První fotky v BG jsou jen rozbitý domy a továrna. Nic moc.


To je ohromná vypálená plocha.
A tady to někdo s tím vajglem fakt přehnal.
Je tu motel u silnice, ale na bydlení je ještě brzo. Ještě jedu. Nějak se smotám a tuším, že nejedu dobře. Jasně, beru to trochu oklikou, ale neva.
Z města Lom na Kozloduj vede nahoru do kopce kostková silnice. Je sucho, takže to úplně neklouže, ale radši dávám bacha. Když už jsem skoro nahoře, tak se ohlídnu a líbí se mi ten pohled na město a krajinu, tak si cvaknu fotku.

A už jsem nahoře a valím dál. Sklízí tu kukuřici, na poli je 8 kombajnů a u nich kamiony a všechno běží, jak na drátkách a v plný parádě. Maj kliku, že je sucho a nemusej vysejpat jen u silnice a to mám kliku i já, že se mi tu nepletou. Ale měl bych asi zpomalit, aby mi nevyběhlo do cesty divoký prase.
Ujedu kus a tady stojí v poli rozestavěnej novej barák. Opuštěnej. Pročpak? Možná došly drobný.
Vodojem zas jinýho tvaru.
Potřebuji si odskočit, stavím v kopci na vyježděnym odpočivadle a civím na ten obraz před očima. Dunaj se rozdělil na dvě ramena, uprostřed je obr ostrov několik km dlouhej a km širokej.

A těch ramen bude asi víc. Hezký fakt. Odsud shora je to krásně vidět.

Je tu objížďka ale nějak blbě značená, tak se zas nějak divně motám. Potřebuju tankovat, tak sjedu k pumpě. Sedím a dávám do plna a pumpařka vyběhne ven a asi mě hlídá či co. Jdu zaplatit, ptám se jestli kartou a jo, tak dobrý. Odcházím a ještě se otočím a ptám se na hotel. Oni to vyslovujou „chotel“. Říká, že tu je a už mi ukazuje kudy k němu. Zajedu ho omrknout a uvidím. Takže rovně a popravu bude. A jo. Zastavím a jdu se zeptat. Jde to ztuha, myslel jsem, že domluva bude jednodušší. Já neumím anglicky a oni zas rusky. Nějak to dáme dohromady a bydlím.
Nejdřív musím vevnitř v pokoji strčit kartičku, co jsem dostal, do strojku. To už znám z UA. Jakmile je na svým místě, začne fungovat elektrika a všechno.
Nejdřív ale ven máznout řetěz a natáhnout plachtu na Alpinku. Pak už honem do sprchy, jsem zpocenej, jak myš. Paráda. Teče teploučká a na závěr dám ledovku na ochlazení. Sejdu dolů a hned mě ženou zpátky, že potřebujou pas a doplnit  takovej papír kde uvedu jméno, narození, bydliště a ještě něco. Pán si pas ofotí a omlouvá se, že takovej je předpis. Tak jo no.
Hotovo, sednu si ven na zahrádku a objednám BG pivo Šumen. Snad dobrý, ale mám takovou žížu, že bych vypil koze pití, tak to moc nezkoumám. Objednám ještě jedno a řízek a civím do mapy. Měl bych dopsat deník, ale jsem línej a nemám múzu. Nechám to až do postele, zatím si to rovnám v hlavě. Přijedou policajti a pán z recepce jim něco ukazuje a civěj přitom na mě, tak snad mě nezatknou. Možná musí cizince hlásit.
Jdu nahoru, otevřu plechovkový a zalezu do postele a píšu. A je z toho po půlnoci. Pozdrav Pán Bůh. To se mi to bude vstávat. Chtěl jsem vyjet úplně ráno, abych už konečně něco najel. Zdá se mi, že se vleču.
Tak spát ať si odpočinu.

Ujeto : 410 km

Den 4. - 19.8.2013


Dobré ráno!
Tak dneska to klapne o něco dřív, i když mám pocit, že jsem stejně ve skluzu. Ale musel jsem si ještě chvilku zdřímnout, jsem pořád nějak utahanej a včera mě děsně bolely záda. Teď ráno je to lepší.
Mrknu do mapy na trasu, vypíšu pár měst na papír, pobalím pár švestek a můžu vyrazit. A jak chvátám zapomenu vyfotit pokoj. Škoda byl pěknej a bude mi chybět ve sbírce. Cvaknu hotel a jedu.


Libuju si, jak je dobře, že už jsem na cestě, že něco najedu a budu mít víc času na hledání ubyt u moře. Třeba už odpoledne.
Chacha. Objížďka. Ale úplně blbě (spíš vůbec) značená a snad 50 km po takových cestách, že je hodina a půl v háji.
Projel jsem vesničkama, kde bych se bál zastavit. Černo. Ale černo! A v dalších smíšeno. Baráčky rozbitý až zdevastovaný a přesto v některých žijou lidi. Ti bílí to mají kolem trochu upravený a kde bydlí černí se pozná hned. Humus. Pokud chce někdo studovat soužití bílých a černých, tady je výborný místo. Já to nechápu. Nějak spolu vyjít musej. Ale jak?
Spousta domečků je rozbořených a zpustlých. Nikdo je nechce. Možná tu není práce (nebo příspěvky) a lidi se odstěhovali za lepším.
Jedu krajinou a udělám pár fotek. Ne kvůli velikosti polí, protože potom co jsem viděl na UA, není žádný pole dost velký. Ale ty barvy. Ty barvy jsou nádherný.

Nav mě tahá neuvěřitelnejma šoustkama a prdelkama. Vždycky, když se začnu bát, že tady cesta končí a někdo mě přepadne, potkám třeba kamion, co letí proti, jak kanec a tak vím, že je to přede mnou průjezdný.
Bolej mě záda. Fest. Nějaký prášečky mi starostlivá Evča nabalila, ale ještě je pošetřím. Asi bude hůř. Nezabírá změna posezu. Blbý. Tak se chlapče pochlap!
Už druhá hezká soustava rybníků a už druhá u který nezastavím. Všude černý, co se různě poflakujou kolem. Ne, tady já nehodlám bídně zhynout, kvůli tomu, abych se podíval na rybník.
A i tady pořád hoří. V celým BG pořád hoří. Určitě všechno vypalujou schválně. Tak nějak řízeně, protože tu stojí s kýblema u pole a nejspíš hlídaj, aby tam oheň nevlít. Jestli to je nějaká forma úklidu?
 Nevěřím nav, že mě vede rychlou cestou. Mrknu do mapy a směr to má, tak to nechám na garminu no. Kochám se.
Ty barva to je nádhera. Škoda, že nejsem malíř.
A tady už je nájezd na dálnici. Zas to chvilku pojede. Motka žádá palivo, tak to ohnu k OMW a dám Alpince napít. Pan obsluha venku nás okukuje a když se vrátím zevnitř, přitočí se a vyptává odkud kam a tak. Patláme to nějak anglicky, ale je to bída to si nepokecáme. Cvičně dám dotaz, co takhle rusky? A jo. To je lepší. A tak se postupně dozvím, že má doma dvě motky a že má rád ty velký. Motky. ( má CBR a chopra) a že se včera vrátil ze srazu, kde to bylo hodně dobrý a tak.
Pak študuje nálepky na kufrech a uznale pokyvuje hlavou.
Ptám se, kde nejlíp zakotvit u moře. Říká, že velký letoviska jsou plný lidí a že klid je třeba ve vesničce Kamen Bryag. Já chtěl na Balčik, ale možná zkusím něco klidnějšího. Můžu si to po cestě rozmejšlet. Loučíme se. Fajn pokec.
Příjezd do Varny si vyfotím.
Už jsem mohl odbočit, ale schválně jsem přejel, abych se podíval na město. Jako tehdy v Kyjevě. Dám směr Balčik a ztrácím se.
Nav mě teda vytáhne, ale kudy, to se bojím i napsat, natož když jsem to měl projet. Tady mě opravdu myšlenky na foto záhy opouští. Neuvěřitelný. Slam. Černo. Pryč. Bože!
A už se hrnou. Tahám za heft, jako smyslů zbavenej. Pryč. Ujel jsem rychle a zběsile, nedbaje natažených rukou žebrajících a vyhrožujících, věříc, že jedině tak přežiju.
Jsem pryč a pokud se někdy znovu narodím, pevně doufám, že to nebude tady.
A když jsem naplno otevřel oči, přestal se klepat a po nutný čůrací pauze, nabírám směr Kamen Bryag.
Trochu si rovnám myšlenky a užívám slušný silnice. Už dobrý. Těším se na moře, už ho cítím ve vzduchu.
A jedu si a tu je u silnice ukazatel směr Rusalka.


Říkám Evče Rusalko, takže tohle si chci okouknout. Za pár km přijedu na místo. Je to rekreační středisko u moře. 

Vrátnej zvedne závoru, projedu a zastavím na parkovišti. Trochu to prohlídnu a jdu se zeptat co a jak. Slečna recepční umí trochu rusky, takže se dozvídám, že za noc v bungalovu dám 43 leva, k dispozici je restaurace, bazény a večer představení v divadle pod širákem. Alpinku ovšem musím nechat na parkovišti.
Váhám. Ještě není moc hodin, takže můžu ještě pokračovat a případně se vrátit. Tak jo. Přijedu do vesničky Kamen Bryag a prokličkuju k moři.
Krásný. Udělám pár fotek.

 

Útesy a k moři stezka, jak pro kamzíky. Nikde nikdo, jen jeden stan kus odsud.
Spaní. Cedulku ubyt jsem neviděl, takže stan. Ale to se mi po zážitku z Varny nechce. (Je to spíš výmluva, jsem pohodlnej).
Pojedu kousek zpátky do města Kavarna. A tady je hotelů hromada. Načančaných, hned na břehu moře. Za 150 leva. Che.
Zastavím, vyndám vodu, že si loknu a vtom mi klepe chlapík na rameno a jestli něco potřebuju. Jo hledám ubyt, ale ne tak drahý. Mává rukama, že něco obvolá a sežene. Mám s nim jít na kafe do restaurace se zahrádkou, co je tu hned u silnice. Motku postavím, abych na ni pořád koukal a dám si studenou vodu a čekám co bude. Jemu stydne kafe na stole, pořád volá a pobíhá u toho a v mezičase se vyptává na jméno, odkud a kam a tak.
Nějak se mi to celý nelíbí. Platím za oba a čekám na příležitost, abych vzal roha. Přiběhne mě ujistit, že určitě sežene „kvartir“. To víš, já vlezu někam do bytu a on tam na mě někdo v noci přijde. To ne.
Odbíhá, že ke známým a já tu mám počkat. Obejde Alpinku dvakrát dokola a mizí v nejbližším domě.
A já mizím taky. Jestlis to pane myslel dobře, tímto se omlouvám a pokud ne, tak jsem včas zdrhnul.
Takže Rusalka. Čas mám dobrej, v klidu se zabydlím, máznu řetěz a přikreju plachtou motku a jdu k moři.

 

Plavou tu tuny chaluh a není tu pláž ani plážička. Jen tak skáču po kamenech, který se odlomily z útesů nade mnou a hledám pár mušliček pro holky domů.
Nějaký najdu, udělám pár fotek a vydechuju. Hezký.


Jdu si zaplavat do bazénu.

Voda akorát a jsem tu sám, je už večer. Plavu a je mi fajn. Vedle jsou menší bazénky a tam bude teplá voda, protože se z ní kouří. Taky odtud, ale lítaj blesky od foťáku a fotky nejspíš skončí v zamilovaným albu, takže ohřát se nejdu. Mizím.

Něco na sebe hodím a jdu na pivo. Objednám pivo Zagorka a dám si pastýřský salát. Dobrota. Jako šopák, ale je v něm ještě vajíčko, sýry a olivy (černý a výborný). Dám si ještě jedno a civím na měsíc nad mořem a odlesk na hladině s vlnama. Krásný.

 

Platím a ještě kousek zdravotní procházka. V divadle pod nebem herci hrajou a zpívaj a lidi tleskaj a choděj sem a tam a k baru na jídlo a pití a jsou spokojený.
Já jdu bydlet, rozlousknu jedno plechovkový a píšu.
Tak dobrou.

Ujeto : 506 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.18
Známkováno: 34x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist