Expedice Střední Asie - Altaj a Moskva

Jsme v Gorno-Altajsku, hlavním městě republiky Altaj. Potkáváme zde opět tři Australany. Nedávno jsme se setkali s třemi pány kolem šedesáti let na třech Kawasaki LTR, kteří jeli napříč Ruskem. Nyní potkáváme manželský pár s Land Roverem a pána na BMW GS 650, kteří už projeli Mongolsko a shánějí informace o Evropě. Tak jim radíme, kam se u nás doma v Evropě podívat.
Z města odjíždíme k jezeru Teleckoje, které je ukryto v lesích. Na břehu jezera stavíme stan a jdeme se podívat po okolí. Krajina je nádherná a v mnohém nám připomíná Slovenský ráj. Avšak v mnohem divočejší podobě. Podél potoka vede pouze úzká pěšinka a často musíme brodit. Samotné jezero Teleckoe je dlouhé 70 km a je největším v Altaji. V mnohém nám připomíná jezero Bajkal. Voda jezera Teleckoe je ale velmi studená a tak se nemůžeme ani vykoupat.

Na březích jezera je několik vodopádů, ale dostat se k nim je možné pouze na člunu a za dost peněz. Celé jezero je chráněnou oblastí a po jeho březích nevedou cesty.
Z jednoho konce jezera na druhý je možné se přepravit lodí, ale ta prý jede až za tři dny. Vydáváme se proto podél jediné řeky vytékající z jezera, podél řeky Bija.

Tak tady vzniká řeka Ob

Cesta vede po pravém břehu řeky a jen výjimečně prochází vesnicemi. Vede hlavně hustými lesy a jen občas se nám naskytne výhled na řeku. Většinou jedeme po tzv. „gruntovce“, jak jí pěkně rusky říkají místní, neboli po nezpevněné cestě vysypané oblázky z řeky. Jízda je to docela dost nepříjemná. A když se přidá prach za projíždějícím autem, tak to nemá chybu.
Podél proudu řeky postupně opouštíme hory a vjíždíme do sibiřské roviny, zde pokryté hustou tajgou. Řeka se klikatí v hustém lese a postupně nás vede za město Bijsk, kde se stéká s dalším veletokem Katuní.

Zde vzniká Ob, třetí největší řeka Sibiře. Soutok těchto veletoků není přímý, jak jsme zvyklí z domova, ale obě řeky se postupně několik kilometrů slévají a vytváří spoustu ostrovů a zátočin. Po několika desítkách kilometrech je již Ob v plné síle a je na něm postavena Novosibirská přehrada, která nám připomíná spíše moře. Na druhý břeh se dohlédnout nedá. Podél této masy vody přijíždíme až do Novosibirska a po krátkém bloudění přijíždíme na vlakové nádraží. Odbavení probíhá nečekaně rychle. Dokonce nám přivážejí vagon až k nástupišti abychom pohodlně naložili motorky. Jaká to změna proti problémům před rokem! A tak sedíme opět ve vlaku na Transsibiřské magistrále, jednom z novodobých divů světa, a míříme do Moskvy a „civilizované“ Evropy.

Moskva

Během třídenní jízdy se postupně seznamujeme se svými spolucestujícími. Druhý den už nás cesta docela nudí a v podstatě jen pospáváme. Sledujeme okolní krajinu a když má vlak po šesti až osmi hodinách asi dvacetiminutovou přestávku, tak si jdeme na nádraží nakoupit.
Konečně vystupujeme na Jaroslavském nádraží v Moskvě. Hlavní město Ruska Moskva patří se svými deseti miliony obyvatel k největším metropolím světa a tak z jejího průjezdu máme opět docela obavy. Z vlakového nádraží musíme motorky vytlačit.

Fotíme si nultý kilometr Transibiřské magistrály a po krátkém bloudění vjíždíme na Rudé náměstí před chrámem Vasila Blaženého. Jeho barevné kopule nechybí snad na žádné pohlednici z Moskvy, my dříve narození si určitě pamatujeme i obrázek z učebnice ruského jazyka. Chrám Vasila Blaženého, pocházející z 16. století, Kreml a Leninovo mauzoleum - to jsou tři dominanty Rudého náměstí, před kterými teď stojíme a pozorujeme ruch města. Památek je v Moskvě opravdu spousta a prohlédnout je by zabralo několik dnů.

Moskva patří k nejdražším městům světa, a tak tu není velký problém uvidět nejnovější modely Mercedesů, Ferrari, Porsche a jiných typů aut. Takovou koncentraci bohatství jsme neviděli v žádné jiné světové metropoli. V Moskvě rozhodně nechceme nocovat, a tak večer odjíždíme a po výpadovce dálničního typu vyjíždíme z města celkem rychle. Vždyť taky když chceme udržovat rychlost s ostatními, tak musíme jet ve městě hodně přes sto km/h!

Istok Volgy

Pramen Volhy je ukryt v hlubokých lesích u města Ostaškov. Čekali jsme, že k prameni jedné z nejvýznamnějších ruských řek bude pěkná asfaltka. Opak je ale pravdou. Marně jsme čekali nějaké značení a jede se po staré šotolinové cestě. Při každém zastavení se na nás okamžitě vrhají hejna komárů. Domy v přilehlé vesnici jsou polorozpadlé a jedinou novou stavbou je dřevěný domek, ve kterém je pramen Volhy. Kousek od něj stojí první most přes řeku a monastýr jako z pohádky.

Začíná pršet, začíná se šeřit a tak si chceme postavit stan na louce nedaleko parkoviště. Hlídač nám sice nejprve tvrdí, že to nelze, že spát se v přírodní rezervaci nesmí. Pak se ale spouští opravdový liják a tak nakonec nemá to srdce nás poslat v dešti pryč. Roberta celou noc ráno sužují komáři a muňky, které mu přes řídkou moskytiéru pronikají do stanu. Ráno se kvůli nim bleskurychle balíme a okamžitě odjíždíme.
Nedaleké město Ostaškov stojí uprostřed jezera a je v něm soustředěno mnoho kostelů. Další kostely jsou postaveny i na okolních ostrovech. Dříve to bylo vězeňské město a toto je zde i po letech stále patrné. I když dnes je to spíše výletní město obyvatel Moskvy.

Informace o redaktorovi

Radovan Jirků - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE