S medvědem na Stromu aneb přes Balkán až do Řecka

DEN 17

• Najeto: 527km
• Státy: Albánie, Černá hora, Chorvatsko

Při návratu z dovolené jsem asi chytil syndrom snahy urvat to domů v co nejkratším čase a tak návratovou trasu, dlouhou cca 1900km, kterou jsem myslel, že pojedu 3 dny, tak se teď snažím ujet za 2 dny + ten včerejší noční přesun od trajektu na pláž. Takže tento díl píšu už z Chorvatska.

Ráno mě na pláži vzbudili lidi v 7 hodin, kteří šli na ranní koupání a procházku. Tak jsem se radši sbalil, aby nebyl průšvih, že nějaký homelessák využívá resortová 2 lehátka i s poduškama+slunečník. Tohle je opravdu na Albánii krásné. Zatímco v Řesku jsme za 2 lehátka platili 30 Euro za opalování, tak tady prostě nikdo nic neřeší. Jak jsem byl ale ještě vyjančenej z Řecka, tak jsem radši brzo vyrazil.

Co stojí za zmínku během mé trysko-jízdy zpět, tak jak jsem byl rozespalý, tak mi hned ráno vběhl pod kola toulavej pes a zlomil jsem mu bohužel ťapku. O tom se nechci rozepisovat, protože to byl opravdu hnusný zážitek.

Snažil jsem se trasu udržovat podél mořského pobřeží, protože v horách napravo se trochu tvořily mraky, tak abych někde nezmoknul. Kromě přestávek na občerstvení ještě mohu zmínit zastávku na focení u ostrůvku Sveti Štefan, na který vede historický most a je plnně zastavěn kamennými domy. Dále mě zastavil přívoz v Kotorském zálivu, přes který nás za 2,5 Eura převezl krátký trajekt. Pak jsem si dělal ještě fotky Dubrovníku zvrchu.

No a večer jsem dorazil do chorvatské vesničky Mali Ston, kde je hezký hradební kamenný val, který odděloval východní část Pelješackého poloostrova od západní. Vesnička leží u dlouhého mořského zálivu, kde jsem mohl během večeře na zahrádce restaurace pozorovat, jak večer dojíždějí rybářské bárky do místního přístavu.

DEN 18

• Najeto 1222km
• Státy: Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko, ČR

Chvíli před tím než se předevčírem otevřely vrata trajektu, který nás s medvědem a motorkou převážel z ostrova Korfu na řeckou pevninu, chytl jsem méďu za packu a v duchu mu řekl - "Tohle zvládneme". Od té doby nás až dodnes čekala nepřetržitá, skoro 1900 km dlouhá cesta zpět, rozdělená jen nočními přestávkami na spánek.

Dnes se mi ale spalo dobře – v pensionu na poloostrově Pelješac u hradu Ston. Už jsem se ale těšil na svojí postel doma a tak jsem si řekl, že ten 1222km dlouhý zbytek trasy, většinou po dálnicích, dám už dnes.

Vyrazil jsem tedy v 9 hodin ráno. V Chorvatsku bylo krásných 28 stupňů, takže první kilometry jsem jel s rozepnutou bundou. Ve Slovinských Alpách už teplota začla padat na 22 stupňů. Na českých hranicích, kde jsem byl ve 20h už jsem na sebe navlékal všechny vrstvy oblečení, co jsem měl. Domů do Hradce Králové, jsme s medvědem dojeli ve 23 hodin úplně zmrzlí ve 13ti stupních.

"Na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti hladem, ale zvládli jsme to"

ZÁVĚR:

Celkem najeto bez nehod, poruch ani pokut 5929km přes 8 zemí + 2 ostrovy. Zážitků je tolik, že když jsem si v půlce Albánie začal v hlavě promítat vzpomínky, jak to začlo a co jsem všechno zažil, tak jsem s tím seriálem v hlavě zkončil až v půlce Slovinska. Proto je dobře, že jsem tento cestopis pravidelně psal a tak tato výprava zůstane navěky zaznamenána.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE