Erzberg Rodeo 2008
Text: Marek Vincík | Zveřejněno: 8.7.2008 | Zobrazeno: 24 110x
Rozhovor s nejúspěšnějším z našich, Mariem Rybářem (Yamaha WR 250 F):
Ahoj, tohle byla Tvá druhá účast na Erzberg rodeu?Ano.Ale kdyz se tak na to zpětně koukám, tak mě i mrzí, ze to byla v uvozovkách teprve má druhá účast na Erzbergu, protože až po tom co jsem se tam vloni poprvé dostal, jsem si uvědomil, o co všechno jsem přišel a o jaké zážitky sám sebe okrádal. Už jsem se tam chystal snad před 6-7 lety, ale pokaždé se to překrývalo s jinými závody a tak jsem raději jel něco jiného.
S jakými ambicemi a s jakým strojem si letos přijel?
Vyhlídky byly dobré. Těsně před závodem se mi ještě podařilo sehnat několik sponzorů, kteří mi cely závod zastřešili a bez jejichž pomoci bych se určitě neobesel, takže veškeré zázemí jsem měl zajištěné a nemusel se strachovat , ze by něco melo zhatit moje usilí. Od jara jsem tvrdě trénoval, především v terénu, který je podobný tomu v Rakousku, takže na každé vyjížďce jsem vyhledával ty nejtěžší kamenité úseky, strmé srazy, hledal po lesích různé popadané stromy a další takové záludnosti, které když si předem natrénuješ, tak tě pak v závod nepřekvapí. Chtěl jsem se letos posunout o kousek dopředu oproti loňskému 50tému místu, ale bylo mi od začátku jasné, ze na své WR 250 budu hodně ztrácet na prologu, protože i loni na 450 jsem rovinky jel domrtva až na omezovač, v jednom miste se mi podařilo zaregistrovat na budíku cca 160 km/h. Ta letošní 250, ale jela podstatně méně, s bídou se mi z ní podařilo vymáčknout 130. Snažil jsem se ale hodně v zatáčkách a při dobržďování jí pouštět co nejdál a ostře brzdit až těsně před každou zatáčkou,. V jednom místě jsem málem nedobrzdil a téměř šel dolů z terasy, což bych zažít nechtěl ani v tom nejhorším snu. Ve zkratce prima odpověď na Tvou otázku : Po fyzické i psychické strance, jsem byl připraven na maximum, takže jsem jel na jistotu, jediným handicapem byl nedostatečný výkon stroje.
V porovnání s loňským rokem - byla trať zásadně jiná? Lehčí, těžší...
Rozhodne byla mnohem těžší, přibylo mnoho nových zákeřností a useků, kde by se bez pomoci neobešel vůbec nikdo. V tom hlavním závodě, se mi hned po startu utrhl popruh na camelbagu, takže jsem ho pořád měl pod levou rukou a špatně se mi jelo, hlavně se mi velmi zle zatáčelo. Asi až někde v páté sekci jsem slyšel jak na mě volá někdo z českých diváků, tak jsem mu ho dal a poprosil ho, ať za mnou po závodě přijde, takže jsem mohl v klidu pokračovat dále.V jednom lesíku jsem si hezky skočil z asi 3 metry vysoké zídky, protože přede mnou stalo několik lidí a nebyli schopni se pohnout, tak jsem si sesednul,postavil se vedle moto a současně s motorkou skočil dolů, panečku takovou ránu do kolen, to uz jsem dlouho nedostal. Hodně velký extrém je sekce Carls Dinner (12) a hned další za ní. Na dvanáctce, kdy už jsem byl dost vyčerpaný, jsme si museli pomáhat s dalšími jezdci, takže v těch obrovských šutrech, kdy jsi zadýchaný a máš křeče ve všech svalech, jdeš tahat cizí motorku a vyčerpáš se úplně do maxima. Strávili jsme snad půl hodiny než se nám ten zdánlivě krátký úsek podařilo projet. Tam byl hodně velký odpad jezdců, ať z důvodu vyčerpání, tak kvůli poškozeným motorkám. KTMky vařily neskutečným způsobem, jednomu týpkovi vystřelilo víko na chladiči a já jak jsem stal v jeho těsné blízkosti, tak mi ta horká kapalina ( spíše pára) chrstla přímo do obličeje- strašně příjemný zážitek. Po projetí dvanáctky už jsem jel úplně sám, pár set metrů přede mnou byl čechokanaďan Marty Halmazna, cestou jsem potkal dva ležící lidi, kteří ukazovali a´t pokračuju. Kdyz jsem dojel na třináctý checkpoint, pořadatel mi říkal, ať už nepokračuju dál, ze tam dole nikdo už není a nikdo mi nepomůže, protože jsem stale v „NO HELP ZONE“, takže by mi ani žádný divák nemohl pomoci, takže bych se stejně zabrzdil a cil bych ani tak nestihnul v limitu, tak jsem si půl hoďky postál, přijeli za mnou ještě asi dva nebo tři lidé, pokecali jsme , no a jak uplynuly 4 hodiny, pořadatelé nás pěkně po vrstevnicích doprovodili do depa. Ještě nás vzali na ukázku té sekce, kde už mi nedoporučovali jet, no když jsem viděl co tam je za hnus, tak jsem byl jen rád. Největší sranda byla, ze když jsem přijížděl do toho depa, došel mi úplně benzin, takže pro příští rok ponaučení, že někde v půli závodu je třeba dotankovat do plna.
Jak jsi letos dopadl a jak svůj výsledek hodnotíš?
Když jsem stal na tom 13tém checkpointu, pořadatel mi půjčil papír, na kterém bylo přede mnou napsaných 59 lidí a i v elektronické čtečce jich měl 59, takže jsem měl byt klasifikovaný jako 60tý, ve výsledkové listině jsem pak vyjel jako 61, což je sice jinak , než bylo na papíru a ve skutečnosti, ale nepátrám vůbec po tom,. protože když si vezmeš že z 1500 se probojuješ až tak dopředu, tak už je jedna pozice spíše k zasmání.
Co chystáš na příští rok? (tedy pokud se chceš zúčastnit)
Jednoznačně to pojedu na dvoudobé KTM, nejlépe 300 se starterem, který tam je nutností. Zatím nevím jestli si ji jen budu muset půjčit, nebo koupit starší od někoho a po závodě ji zase prodat, tohle se bude odvíjet především v závislosti na finanční situaci a na sponzorech, bez jejichž pomoci nemá smysl se snažit o přední pozice. Já osobně, pokud už jedu na tak težký závod, tak chci bojovat do posledních sil a snažit se dostat co nejvíce dopředu a k tomu je zapotřebí mít vše připraveno na sto procent, takže ta finanční pomoc sponzoru je opravdu nezbytná ( pokud nemáš zrovna nějakou továrničku, která ti vydělává těžké prachy :-))) ). Určitě se trošku více pověnuju fyzické přípravě, protože tohle je závod, kde si prostě neodpočineš a jsi 4hodiny v kuse v tom nejextremnějším zátěžovém režimu, takže je dobré mít natrénováno, ať pak stačíš s dechem a máš energii.
Chceš říct něco, na co jsem se opomněl zeptat?
Určitě bych chtěl poděkovat všem tem kteří mi pomohli a podpořili mě, taky skvělé partě lidí, se kterýma jsme byli v depu, protože bez nich by to byla těžká nuda. A především bych chtěl doporučit všem , kteří se na motorce třeba i jen vozí po lese, aby obětovali nějakou korunu, udělali si pár dnů času a aspoň jednou se na tento závod zajeli podívat a zúčastnili se, protože z mé zkušenosti neznám nic úžasnějšího než je ERZBERG.
Jak se Vám líbil tento článek?