Když jsem zjistil že v „budějcké suzuce“ bude k dispozici předváděcí GSF 1250 , bylo jasné že tohle si nemohu nechat ujít.

Vzhled:
Pokud tahle mašina stojí někde na parkovišti, asi si bude okukovat málokdo. Jestliže to však uděláte, zjistíte sice, že dílenské zpracování je na velmi dobré úrovni, ale láska na první pohled to asi nebude. Levá strana, ano, to je stále ten klasický banďour jak ho už asi 15 let známe. Pravá strana, a jéjé výfuk zase větší než u minulé generace . Na druhou stranu je třeba neopomenout že dle testu z Motocyklu 7/2010 se ani jeden fešácký laďák čtrnácti více či méně renomovaných výrobců nefunguje tak dobře jako origo "vuvuzela"

Posez:
Trojůhelník řidítka-sedlo-stupačky není sice tak velkorysý jak jsem zvyklí z TDM, ale i tak je posaz ještě celkem pohodlný. Úhel kolen lze v zmenšit zvýšením sedla o 2 cm, k čemuž je zapotřebí klíč, šroubovák a pár minut času. Řidítka to je japonská klasika kdy výrobci z velké čtyřky nechávají prostor pro tuning. Jedno zdali ocelové nebo hliníkové, jedno zdali s hrazdou nebo bez, ale určitě o chlup širší.

Podvozek:
V éře různých delta boxů nebo příhradových kcí může působit klasický ocelový dvojitý kolebkový rám trochu archaicky. Ano i ne, dlouholetou evolucí je toto řešení dotaženo téměř k dokonalosti, tedy na kostkách nebo rozbité okresce z vás Bandita nevytřese duši, na Netolice-Týn-Tálín (Jihočeši vědí...) si pěkně ve svižném tempu snadno vykružujete jeden oblouk za druhým bez sebemenšího náznaku nestability stroje. Myslím ideální kompromis a o dost lepší něž asi největší konkurent CBF 1000. Brzdy Tokico zvládají dvaapůlmetrákový stroj v pohodě, k jejich ovládání stačí max. dva prstíky.

Motor:
To nejlepší nakonec. Ano velký sametový čtyřválec je jednoznačně tou největší devizou co tenhle stroj má. Pružnost to je oč tu běží. Je lhostejno jestli jste v otáčkovém sklepě nebo horní třetině, je lhostejno jakou zařazenou rychlost ukazuje display, přidání plynu ve všech případech znamená záběr medvědí silou, ovšem plynule a bezvibrací. Jak to vypadá in natura? Pokud by člověk měl to srdce tak může (s trochu citu na vyšší kvalty) jezdit už těsně nad volnoběhem od nějakých 1500 ot. a motor to kousne bez jediného zatahání za řetěz, vibrace či škubnutí. Já to srdce neměl a tak jsem spodní otáčky nepouštěl moc pod 2,5 tis.. A horní hranice? Tak samozřejmě je tu teoreticky červené pole od 9,5 tis.. Je však naprosto zbytečné sameťáka tahat takle daleko, protože pro něj skutečně platí že má sílu od spoda. Režim 2,5-5 tis.(a je úplně jedno na jakej kvalt) vždy stačí na opravdu silné zatahání za ruce na výjezdu z každé zatáčky.

Sečteno a podtrženo:
Spojení solidního podvozku a brzd s geniálním motorem (ano, protože přesně takle má fungovat v ne ss mašině motor přes litr, hodně síly dole a přitom v případě potřeby velký rozsah otáček) jako celek funguje až nečekaně dobře. Kdo nevyzkouší neuvěří...

Naposledy editováno 21.12.2010 10:47:02