Téma: Každej to dělal jednou poprvé - tak teď já!
brekeke19
Smazany
offline
10/151
Praha
offline
10/151
Praha
Má úplně nejvíc první jízda v motoškole.
Předpokládal sem, že pojedeme někam na parkoviště a tam mi poví něco o bezpečnosti. Jako kdysi ve školce budu jezdit na dopravním hřišti mezi šlapacíma autíčkama, tříkolkama a trochu si motorku ošahám. Že budu při jízdě kolem velikostně poloviční značky "stop" na holčičky ukazovat sprostý obrázky. Vyzkouším brzdu, náklon, pomalá jízda - prostě si to alespoň malinko vysedím. Dokonce sem přišel v blbejch (naštěstí ne tenisky) botech. Nevzal sem si ani protektory. Jen helmu a rukavice...
Ale to byla šeredná mejlka. Dal mi pod světelnou reklamou s velkým "elkem" klíčky a se slovy "jedéééém" a výrazem velké vážnosti a přesvedčení pokynul směrem k motorce. Trochu mě to zaskočilo. Poblednul sem jak tejden starej ementál, ale sebral sem hozenou rukavici a nased. Kliček, spojka a start. Dal si dolů bradu mého kokosu a kopnul :) sem tam jedničku ... a vyrazil.
Za 4 hodky sem najezdil 170km! Po městě sem jel naštěsí jen chvilku. Po okreskách se to jede úplně samo. Jen chvilkama lehký náklon. Podobnej náklon co dělám, když chčiju a sem nalitej. Jen s rozdílem, že ne dopředu a dozadu, ale dostran. To samé rozjezdy a řazení. Jako bych to dělal celej život ;)
Jedinej problém zatím v náklonu. To budu muset vysedět no :) V ostrý zatáčce nemám přestavu jak moc nebo málo sem nakloněnej. Nebo přesněji jak moc nebo málo to můžu/mám naklopit. Dvakrát se mi instruktor nahnul tak, že sem myslel, že prostě deme. Periferně sem koutkem oka viděl silnici tak blízko, že bych mohl lízat ostny přejetýho ježka na asfaltu.
Taky celkem panika, když dojíždím ke křižovatce, na který sou díry. Cápek má představu, že tu díru vezmem zleva a já zprava. V té pomalé rychlosti je to o ty řidítka celkem boj. Najednou je řízení děsně tuhý a cápek si mášu řídí "dle svého těla" a já mám pocit, že motorka nereagujeme a jestli tenhle stav potrvá ještě jednu jedinou malou pikosekundu tak přepadnem na bok jak trefenej jelen.
Další věc je držení motorky. Držím se ji jako výčnělku skály, ze které visím za konečky prstů na Mont Blancu. Po hodině cítím bolest ze vnitřku loktů a zápěstí. Heft svírám takovou silou, že mi musí protejkat prstama jak čerstvě vysraný hovno Kapybary.
Nemůžu opomenout na kosu. Samo ne tu, se kterou chodila babička na trávu. Triko, mikina a bunda, vše "civilní" a máša bez štítku. No vopruz. Má celková křeč se po dvou hoďkách začínala podepisovat v podobě únavy a spanilá jízdy se pomalu měnila vy vyčerpávající výpravu za tučňákama. Zastávky na cígo a kafe se rovnaly sexu s osmnáctkou.
Nutno říct, že po čtyřech hodinách sem nakonec držel řidítka sice furt jak vocas při mastrubaci, ale ne v křeči. Dokázal sem si furt držet plyn a celkově byla jízda "volnější". Výhoda je, že jezdím autem a nemusím se nervovat s provozem, značkama a křižovatkama. Zítra odpolko du na další jízdu. Tak mi držte palce ;)
Předpokládal sem, že pojedeme někam na parkoviště a tam mi poví něco o bezpečnosti. Jako kdysi ve školce budu jezdit na dopravním hřišti mezi šlapacíma autíčkama, tříkolkama a trochu si motorku ošahám. Že budu při jízdě kolem velikostně poloviční značky "stop" na holčičky ukazovat sprostý obrázky. Vyzkouším brzdu, náklon, pomalá jízda - prostě si to alespoň malinko vysedím. Dokonce sem přišel v blbejch (naštěstí ne tenisky) botech. Nevzal sem si ani protektory. Jen helmu a rukavice...
Ale to byla šeredná mejlka. Dal mi pod světelnou reklamou s velkým "elkem" klíčky a se slovy "jedéééém" a výrazem velké vážnosti a přesvedčení pokynul směrem k motorce. Trochu mě to zaskočilo. Poblednul sem jak tejden starej ementál, ale sebral sem hozenou rukavici a nased. Kliček, spojka a start. Dal si dolů bradu mého kokosu a kopnul :) sem tam jedničku ... a vyrazil.
Za 4 hodky sem najezdil 170km! Po městě sem jel naštěsí jen chvilku. Po okreskách se to jede úplně samo. Jen chvilkama lehký náklon. Podobnej náklon co dělám, když chčiju a sem nalitej. Jen s rozdílem, že ne dopředu a dozadu, ale dostran. To samé rozjezdy a řazení. Jako bych to dělal celej život ;)
Jedinej problém zatím v náklonu. To budu muset vysedět no :) V ostrý zatáčce nemám přestavu jak moc nebo málo sem nakloněnej. Nebo přesněji jak moc nebo málo to můžu/mám naklopit. Dvakrát se mi instruktor nahnul tak, že sem myslel, že prostě deme. Periferně sem koutkem oka viděl silnici tak blízko, že bych mohl lízat ostny přejetýho ježka na asfaltu.
Taky celkem panika, když dojíždím ke křižovatce, na který sou díry. Cápek má představu, že tu díru vezmem zleva a já zprava. V té pomalé rychlosti je to o ty řidítka celkem boj. Najednou je řízení děsně tuhý a cápek si mášu řídí "dle svého těla" a já mám pocit, že motorka nereagujeme a jestli tenhle stav potrvá ještě jednu jedinou malou pikosekundu tak přepadnem na bok jak trefenej jelen.
Další věc je držení motorky. Držím se ji jako výčnělku skály, ze které visím za konečky prstů na Mont Blancu. Po hodině cítím bolest ze vnitřku loktů a zápěstí. Heft svírám takovou silou, že mi musí protejkat prstama jak čerstvě vysraný hovno Kapybary.
Nemůžu opomenout na kosu. Samo ne tu, se kterou chodila babička na trávu. Triko, mikina a bunda, vše "civilní" a máša bez štítku. No vopruz. Má celková křeč se po dvou hoďkách začínala podepisovat v podobě únavy a spanilá jízdy se pomalu měnila vy vyčerpávající výpravu za tučňákama. Zastávky na cígo a kafe se rovnaly sexu s osmnáctkou.
Nutno říct, že po čtyřech hodinách sem nakonec držel řidítka sice furt jak vocas při mastrubaci, ale ne v křeči. Dokázal sem si furt držet plyn a celkově byla jízda "volnější". Výhoda je, že jezdím autem a nemusím se nervovat s provozem, značkama a křižovatkama. Zítra odpolko du na další jízdu. Tak mi držte palce ;)
Anketa: Měl si podobnou zkušenost?
NE - narodil sem se s řidítkama místo koulí
179
ANO - hezky sem si to vyseděl
35
Švagr
offline
93/3452
Bučovice
93/3452
Bučovice
1 reakcí na tento příspěvek Každej to dělal jednou poprvé - tak teď já!
7.500,- ?!?!?! Jo ahaaa, ty seš vlastně z Práglu 
Jinak parádní počteníčko. Přidám svůj zážitek ze závěrečných zkoušek 
Bylo nebylo:
Probdělá noc...Ani ne tak z nervozity z testů, ale z plánovaného kaufu mé motorky. Celý den je zataženo a silné kapání se střídá se slabým deštěm, mírným mrholením a děsnýma lijákama. Sedíme za počítačema a komisař nám pouští instruktážní videjko, jak správně vyplňit test. Konec videa je zakončen optimistickým dodatkem pro majitele řidičáku, a to, že jestli test nedají, tak o řidičák příjdou. Komisař rychle všechno zopakuje a upřímným tónem hlasu promlouvá k řidičům: "Mluvím především k těm, kteří potřebují řidičák pro výkon živnosti. Doufám, že víte co děláte a že ste si to pořádně rozmysleli. Minulý termín jsme tu pár takových měli a málem došlo i na slzy." Třídou se ozvalo suché polknutí, ale všichni šli dotoho.
Test si čtu asi 10x zepředu, 10x zezadu, abych si byl 100% jistý, že to dám. Nakonec se odhodlávám odevzdat test. Podle výsledků testu jsem si byl na 96% jistý, což stačí k úspěchu, a tak s velkým UUUUF opouštím místost. Další citoslovce, které ze mě vypadlo (tentorkát na chodbě) bylo OOOOOPS. Zaslechl jsem totiž rozhovor dvou starších chlápků. Jeden z nich si rozšiřoval C na C+E a bohužel nedal. Tímto mu přeju hodně štěstí.
Přejděme ale k zábavnější části zkoušek, a to konkrétně k jízdám. S komisařem jsme průběžně domluveni na jízdu mezi 11 a 12. Ve dvanáct jako ránou z hůry přestává pršet a dokonce se dere i nějaký ten paprsek. Vyrážíme od domu komisaře a loučí se s námi i jeho rodina. Prohodí ještě pár vtípků na můj účet a můžem vyrazit. Neustálé pobízení k rychlé jízdě mě trochu znevózňuje. Ono se totiž ve městě z rychlosti 45km/h jen těžko zrychluje, že. Nevím čím to je, ale mám pocit, že dneska je s motorkou něco v nepořádku. S řidítky se těžko manipuluje a spojka má nějakou velkou vůli. Asi po 500 metrech parkujeme u nemocnice. Komisař si sundává helmu a já si přemítám v hlavě, co jsem udělal za chybu, že už tak brzo končíme. "No vypni to,... Počkáš tu na mě asi půl hodiny, jdu si na rehabilitace" a zmizel. S velkým otazníkem nad hlavou jsem teda čekal na parkovišti. Slunko si ze mě začalo dělat prdel a svítilo přímo na mě, takže jsem se tam pekl jak slimák na dlažbě. Komisař se vyrehabilitovaný vrátil ke mě a ke stroji a mohlo se jet dál. U výjezdu jsem cítil zase ten divný tlak v řidítkách, který je stahoval do prava. Automaticky jsem tedy tlačil doleva a výsledkem byla stojící motorka uprostřed křižovatky. "Do prava, Ježiši, DO PRAVA!!!" křičí komisař. "Nooo, a zrychly!!!" je jeho další rada i přes to, že je přede mnou náklaďák a kolona dalších aut. To už jsem ale nervově nevydržel a zařval sem si taky: "Když vy mi s těma řidítkama cukáte, tak jak mám jet?!" (Později sem si uvědomil, že mě tahle věta mohla stát řidičák). Od nemocnice jsme ujeli asi 300m na náměstí. "Tady zastav..." zopakoval komisař hlášku od nemocnice. Opět jsem si asi 5x zopakoval celou cestu a případné chyby, které jsem mohl udělat. "Nech to zaplý, zachvilku sem tady." Tentokrát si odskočil do drogérky. Po 7 minutách naskočil a jelo se zpátky na začátek. Konec jízd Proběhla stručná údržba a já jsem s vědomím, že sem to zvládl, ale přesto s divným pocitem odcházel směr dopravní inspektorát pro žádost o řidičák.
Výsledek - najeto 1,5km za 1,5hod
Jinak parádní počteníčko. Přidám svůj zážitek ze závěrečných zkoušek Bylo nebylo:
Probdělá noc...Ani ne tak z nervozity z testů, ale z plánovaného kaufu mé motorky. Celý den je zataženo a silné kapání se střídá se slabým deštěm, mírným mrholením a děsnýma lijákama. Sedíme za počítačema a komisař nám pouští instruktážní videjko, jak správně vyplňit test. Konec videa je zakončen optimistickým dodatkem pro majitele řidičáku, a to, že jestli test nedají, tak o řidičák příjdou. Komisař rychle všechno zopakuje a upřímným tónem hlasu promlouvá k řidičům: "Mluvím především k těm, kteří potřebují řidičák pro výkon živnosti. Doufám, že víte co děláte a že ste si to pořádně rozmysleli. Minulý termín jsme tu pár takových měli a málem došlo i na slzy." Třídou se ozvalo suché polknutí, ale všichni šli dotoho.
Test si čtu asi 10x zepředu, 10x zezadu, abych si byl 100% jistý, že to dám. Nakonec se odhodlávám odevzdat test. Podle výsledků testu jsem si byl na 96% jistý, což stačí k úspěchu, a tak s velkým UUUUF opouštím místost. Další citoslovce, které ze mě vypadlo (tentorkát na chodbě) bylo OOOOOPS. Zaslechl jsem totiž rozhovor dvou starších chlápků. Jeden z nich si rozšiřoval C na C+E a bohužel nedal. Tímto mu přeju hodně štěstí.
Přejděme ale k zábavnější části zkoušek, a to konkrétně k jízdám. S komisařem jsme průběžně domluveni na jízdu mezi 11 a 12. Ve dvanáct jako ránou z hůry přestává pršet a dokonce se dere i nějaký ten paprsek. Vyrážíme od domu komisaře a loučí se s námi i jeho rodina. Prohodí ještě pár vtípků na můj účet a můžem vyrazit. Neustálé pobízení k rychlé jízdě mě trochu znevózňuje. Ono se totiž ve městě z rychlosti 45km/h jen těžko zrychluje, že. Nevím čím to je, ale mám pocit, že dneska je s motorkou něco v nepořádku. S řidítky se těžko manipuluje a spojka má nějakou velkou vůli. Asi po 500 metrech parkujeme u nemocnice. Komisař si sundává helmu a já si přemítám v hlavě, co jsem udělal za chybu, že už tak brzo končíme. "No vypni to,... Počkáš tu na mě asi půl hodiny, jdu si na rehabilitace" a zmizel. S velkým otazníkem nad hlavou jsem teda čekal na parkovišti. Slunko si ze mě začalo dělat prdel a svítilo přímo na mě, takže jsem se tam pekl jak slimák na dlažbě. Komisař se vyrehabilitovaný vrátil ke mě a ke stroji a mohlo se jet dál. U výjezdu jsem cítil zase ten divný tlak v řidítkách, který je stahoval do prava. Automaticky jsem tedy tlačil doleva a výsledkem byla stojící motorka uprostřed křižovatky. "Do prava, Ježiši, DO PRAVA!!!" křičí komisař. "Nooo, a zrychly!!!" je jeho další rada i přes to, že je přede mnou náklaďák a kolona dalších aut. To už jsem ale nervově nevydržel a zařval sem si taky: "Když vy mi s těma řidítkama cukáte, tak jak mám jet?!" (Později sem si uvědomil, že mě tahle věta mohla stát řidičák). Od nemocnice jsme ujeli asi 300m na náměstí. "Tady zastav..." zopakoval komisař hlášku od nemocnice. Opět jsem si asi 5x zopakoval celou cestu a případné chyby, které jsem mohl udělat. "Nech to zaplý, zachvilku sem tady." Tentokrát si odskočil do drogérky. Po 7 minutách naskočil a jelo se zpátky na začátek. Konec jízd Proběhla stručná údržba a já jsem s vědomím, že sem to zvládl, ale přesto s divným pocitem odcházel směr dopravní inspektorát pro žádost o řidičák.
Výsledek - najeto 1,5km za 1,5hod
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit nebo registrovat.
