Milý deníčku,
včera bylo velmi hezky a soused Kolomazník říkal, že bychom měli provětrat naše vozíčky, jinak jim zrezivějí kolečka. Soused má nový vozík od Hondy, to CBR, který vyměnil za vozík Hornet, tak se chtěl vytáhnout před Julčou Vohnátkovou, která už v něm seděla připravená na první jarní vyjížďku.
Já jsem na tom infernetu četla, že se všichni, co mají vozíčky, scházejí u Motohanky v Bravanticích a tak jsme se rozhodli, že se tam pojedeme podívat. Kolomazník jako vždycky zapomněl do vozíčku dolít benzín, tak se mu kolečka přestala točit před benzínovou pumpou a Julča ho k ní dotlačila a zároveň si tam dočerpala kyslík do kyslíkové dýmky, protože jí před stojanem č. 3 došel dech. Kolomazník Julče řekl, že je zchoulostivělá a ať si s ním zapálí doutník, že ji to zaručeně postaví na nohy. Jelikož můj vozík od Jámahy jede pomaleji, vyjela jsem dříve, ale Kolomazníka jsem ani před Ostravou v zrcátku neviděla, zato jsem si všimla, že se mi cestou nalepily na rtěnku mušky. Než jsem si opravila ten májkup, viděla jsem přijíždět Kolomazníka a Julča za ním dělala podivné posuňky, jakoby se jí ucpala hadička od kyslíkové dýmky.
Když jsme přijeli do Bravantic, zaparkovala jsem vozíček tam, kde bylo místo, a to bylo přesně uprostřed parkoviště vozíčků, ale Kolomazník říkal, že takhle stojí jen idioti, tak jsem ten vozíček přeparkovala mezi ty, co prý stojí jako kreténi a abych si ho poznala, natočila jsem řídítka do opačného směru, než stály ostatní vozíčky. Kolomazník měl zase chytré řeči, že ten vozíček vedle nevyjede, ale já už se svým vozíčkem bála hýbnout, protože by mohl zadními kolečky shodit vozíček z druhé strany a nejen ten.
U Motohanky to bylo jako při příjezdu papeže. Na sto vozíčků všude kolem, venku spousta těch hipíků a uvnitř taky. Julča i já jsme byly velmi vzrušeny a hledaly jsme uvnitř místečko, kde bychom se zahřály. Kolomazník nám zatím šel koupit třezalkový čaj a medovníček na uklidnění. Když jsem se tak rozhlížela po tom krásném místě, najednou mě velmi rozrušilo, co jsem uviděla. Uprostřed této malebné hospůdky se oběsila motorka. Julča říkala, že je to
na ozdobu, ale já si myslím, že si té tragédie jen v tom shonu nikdo nevšim. Když se oběsil náš soused Otlemek na trámu vedle lustru, tak si toho taky jeho žena Jaruna všimla až za čtrnáct dní, když jí praskla v lustru žárovka.
Kolomazník se vrátil od baru, tak jsem se ho hned zeptala, co ho tak zdrželo na té benzínové pumpě a Julča začala vřískat, že ho musela tlačit, protože si zapomněl vypnout světla na vozíčku a vybila se mu baterka. Řekla jsem mu, že je starej blbec a sklerotik a pak jsem si vzpomněla, že jsem si nevypnula světla na vozíčku a šla jsem jako čůrat, aby neměl Kolomazník hloupé připomínky. Měl je. Viděl mě oknem. Když jsem se vracela jako ze záchodu, šel proti mně velmi hezký, mladý muž, co vypadal jako Svatý Jakoubek od nás z kostelíčku a hrozně hezky se usmíval, tak jsem mu chtěla dát telefonní číslo, ale nedala jsem mu ho, protože jsem si vzpomněla na Cyrila, co mi doma leští svíčky a řekla jsem si, že počkám, až mu doslouží životnost, protože mužští ji mají mnohem kratší než my ženy.
Pak jsme si s Julčou povídaly a ona říkala, že podle Kolomazníka je cestou předjížděli na vozíčku jeden chuj a jeden cyp a ptala se mě, co to znamená. Já jsem s sebou ale neměla katolický slovník, tak jsem jí řekla, že si myslím, že chuj má vozík, co je na něm to R a 1 a cyp, že má vozík od Hondy, protože my od Jámahy jezdíme podle předpisů.
Z hospůdky se mi moc nechtělo odcházet, tak jsem pořád zdržovala a když už jsme tam seděli skoro tři hodiny, musela jsem s pravdou ven. Cesta k Motohance je do kopce a ještě do zatáčky a ještě je vysypaná štěrkem a já se bála sjet dolů, protože když jsem si naposledy od známého půjčila vozíček, chtěla jsem si zkrátit cestu, najela jsem na ten štěrk uprostřed a to ho tam bylo jen opravdu málo a vozíček se položil na stranu a já jsem si odřela úplně nové tepláky. Kolomazník se hrozně smál a říkal, že na to si teda počká, a že všem řekne, že jedu dolů, ať se podívají.
Milý deníčku, já vím, že vydírání je hřích, ale protože na Kolomazníka něco vím, pohrozila jsem mu, že jestli mi s tím vozíčkem nesjede dolů, že to na něj řeknu při nedělním kázání a Kolomazník mi s vozíčkem sjel, ale co u toho vykřikoval, to sem raději psát nebudu, protože polovinu z těch slov stejně neznám a ve slovníku jsem je nenašla.
Cestou zpátky jsem si zpívala a juchala na vozíčku a všichni mě objížděli a Kolomazník se mě u domečku ptal, jestli mám empétři, ale já tyhle moderní zkratky neznám, tak jsem mu jen řekla, že mám erzetžet a to zase neznal on, tak jsem mu řekla, že každej trotl ví, že erzetžet je radost ze života.
A protože všichni kupují každý rok nové vozíčky, byli jsme se dnes s Kolomazníkem podívat v Jámaha vozíčkárně a já si myslím, že si na léto koupím to emténulatři od Jámahy, protože se mi vejde do předsíně hned vedle stojánku na deštníky. Kolomazník se mi zase smál, protože ten hodný pán v Jámaze říkal, že mám rok prošlou technickou a já si myslím, že ji mám možná už prošlou dýl, ale vůbec mi to nevadí, protože erzetžet mi to stejně nevezme.
Tvoje Fanynka Horáková

hikone.rajce.idnes.cz/Motohanka/

Naposledy editováno 29.04.2010 00:41:40