Rozhodně ne...bylo mi 7 a nemohl jsem jezdit na motorce

Hmm to si nějak nepamatuju

Jojo, zlatý časy. Všechno bylo všech

Michal1011>Jojo, zlatý časy. Všechno bylo všech

Jojo, doteď mě mrzí, že jsem 4 roky vlastnil továrny, doly a vůbec vše a teď nemám skoro nic :\ To byly časy

Bludevil>Jojo, doteď mě mrzí, že jsem 4 roky vlastnil továrny, doly a vůbec vše a teď nemám skoro nic :\ To byly časy

Já měl, mám a budu mít hovno

Jinak jsem rád že jsou ty šmejdi pryč, no i když . . . . .

Michal1011> Doporučuju si pročíst povídky Šimka a Grossmana, tam to krásně popisujou

Tuhle mám rád, krásně to vykresluje ad absurdum atmosféru
Jak jsme trávili léta padesátá:
V lidských dějinách rozlišujeme tato údobí: pravěk, starověk, středověk, novověk a období kultu osobnosti neboli léta padesátá. O této poslední době bylo sice napsáno mnoho významných slov, ale podstatná část dějin, týkající se naší rodiny, dosud zpracována nebyla. Stručně zde shrnu své vzpomínky.

V naší rodině bylo opravdu všechno dobře rozděleno. Maminka pracovala, sestra pracovala, bratr pracoval, já dřel jako mezek, zatímco otec byl funkcionář a živil rodinu. Pravda, živil ji vydatně, i čočku jsme občas viděli a pivečkem nedělní mastnotu zapíjeli, ale úkoly na nás kladl nemalé. Odborářské a svazácké legitimace týdně nám kontroloval, chybějící známku trestal pak dvaceti dřepy, ba i odlepený růžek provázel funivým mručením nespokojence. Otec měl vůbec rád, když rodina stála v čele pokroku. Do prvomájového průvodu nás šikoval už 30. dubna, pak jsme procházeli trasu a cvičili veselý výraz ve tváři. Na Marxovy narozeniny jsme si vždy předčítali vylosovaný díl Kapitálu a potom jsme měli dort. Kdo nečetl plynně, tomu otec zhltl polevu.

Jednou před Velikonocemi dostal tatík neočekávaně tlustý dopis ze Spojených států. Zrudl a optal se všech: „Co to má znamenat? To by mohlo uškodit mé dosud bezúhonné pověsti! Vniveč by přišla má mravenčí píle!“ Vzal otylý dopis štítivě do rukou, dezinfikoval jej ve vodce a přikusuje pirožku rozťal obálku kozáckou šavlí. Pak se jal číst. Náhle zbledl a šel k zemi. Doslova padl jako podťatý na mozaiku z politických občasníků, kterou jsme měli na podlaze místo koberce. Nastalo kříšení. Pokropili jsme otce ropou a dali mu čichnout bylinek z tajgy, které nám posílá teta z Novosibirska. Otec se probral z mrákot a poručil matce, aby přistavila samovar. „Sadítěs !,“ řekl nám pak, ještě bledý. „Představte si, soudruzi synové a dcery, že jsme zdědili 100 000 dolarů a pětinu akcií firmy Ford.“ Otec začal plakat a naříkat: „Svoloč amerikanskaja!“ „Hurá!“ zvolal bratr Ivan. „Koupíme si české auto a ještě nám možná něco zbyde!“ „No no no no,“ rozčilil se tatík. „Snad bys nepřijal prokletý groš ze Západu! Ale ty jistě ano, ty bys přijal, zlatem ti zamávají a jsi jejich! Dobře vím, že se kamarádíš s reakčním synkem Kokořínem. Onehdy když j sem šel do tvého pokoje zkontrolovat nástěnku, obraz politické aktivity, cítil jsem zřetelně bouble-gum! Chtěl jsem to přejít mlčením, ale po dnešku vidím, že tě musím požádat, abys nyní odešel pětkrát opsat Manifest.“ Bratr disciplinovaně ořezal tužku. „Další návrhy,“ vyzval nás otec vítězně. „Fuj!“ křikla šplhounsky sestra Anna. „Já bych ten prokletý dopis spálila!“ „Výborně,“ pochválil ji tatík. „Tady máš pětikorunu a zajdi si příležitostně k Prašné bráně na boršč.“ Vtom maminka nesměle šeptla: „ Víš, Václave Václavoviči, kapitalista je zlý , až odporný , zdá se, že i páchne, ale 100 000 dolarů je sumička kulatá. Potřebujeme ledacos a tento měsíc přijedou opět Alexandrovci a ty budeš chtít být vyšňořen v první řadě.“ „I ty, Marusjo?“ zoufale zvolal otec a nervózně ryl na stůl karikaturu Adenauera, aby znovu získal klid. „A kdo nám vlastně ten mrzký pakatel odkázal?“ zeptal jsem se odvážně. „Nechtěj vědět, synku,“ úpěl otec. „Tvůj strýc, můj bratr, udělal tu ostudu. Od té doby, co se v hloubce 12 metrů z Macochy do Rakous omylem prokopal a v kapitalistech se zhlédl, jsme si vyměňovali jen nadávky. A najednou tohle udělá, aby mě zničil. Ale já ty peníze nevezmu a na veřejné schůzi se očistím, soudruhům srdce otevřu a ještě více úkolů na svá bedra vezmu.“

Někdo zazvonil. Otec ukryl dopis pod rubašku a umatlal si pusu chalvou. Pak šel otevřít dveře. Vešel soudruh Dyba, člen výboru, s doprovodem. „Copak mi nesete?“ optal se otec nervózně a přidržoval si rubašku. „Jde o dopis z Ameriky,“ pravil ledově soudruh Dyba a pohledem zkontroloval knihovnu a busty. „Za nic nemohu, přátelé,“ breptal otec, „přirozeně bych peníze nepřijal, mám na to svědky!“
„Právě to jsme si mysleli a báli jsme se, abys neudělal nerozvážnost. Ty dolary jsou špinavé, ale přesto o ně musíme kapitalistu ochudit, víš, aby poznal, co je nouze.“ „Tak to je rozřešeno,“ ozvala se matka. „Kam je máme přinést?“ „Soudružka uvažuje výborně,“ pochválil ji Dyba, „máš skvělou a chápavou ženu, Václave Václavoviči. Přines ji ke mně i s penězi.“

A tak jsme hospodařili s otcem sami. Po čase se toho hodně změnilo a i otec pochopil, že se nic nemá přehánět. A vůbec má na přemýšlení dostatek času, neboť s ranním slunkem vychází do Nerudovy ulice, kde dělá metaře. Práce se mu líbí, je spokojen a poctivě dodržuje vyhlášky, které na ministerstvu podepisuje soudruh Dyba.

Peto to nepředěláš někteří lidi jsou blbý , ale rozhodně nechci stát frontu na cokoli

Jízda>Peto to nepředěláš někteří lidi jsou blbý , ale rozhodně nechci stát frontu na cokoli

Zajdi si sem www.motorkari.cz/forum-detail/ to se dozvíš sračky od zakladatele threadu,to budeš koukat!!

Vojczech>Zajdi si sem www.motorkari.cz/forum-detail/ to se dozvíš sračky od zakladatele threadu,to budeš koukat!!

síla

PetrsVETR>síla

Řek bych,že je to nějakej zamindrákovanej magor nebo to byl komouš jak poleno!

Vojczech>Řek bych,že je to nějakej zamindrákovanej magor nebo to byl komouš jak poleno!

co naděláš

Tak já snad hlasovat nemusím,mě tu každej zná,ne?
Ti sem přijít,tak jdu o dům dál já,a to myslím vážně!

PetrsVETR>co naděláš

Nic,zkoušel sem mu vysvětlit že mele ho*na,ale chcát proti větru se prostě nedá :\

Vojczech>Nic,zkoušel sem mu vysvětlit že mele ho*na,ale chcát proti větru se prostě nedá :\

podívej se na tohle hovádko boží

PetrsVETR>podívej se na tohle hovádko boží

no to je slusnej debil

PetrsVETR>podívej se na tohle hovádko boží

Mno,myslel jsem si,že jsem lama,ale tohle překonalo všechny moje představy-intergalaktické hovado

Takže,tady je píseň pro fšechny rudý čuramedány!!
P.S.Doporučuju vydržet do konce!!

jen pro zajímavost

Michal1011>jen pro zajímavost

cece ja to cetl dneska rano... a huste sem se narechtal

Cuba_ZX7R>cece ja to cetl dneska rano... a huste sem se narechtal

Někomu by ho bylo i líto. Teď jsem čuměl na ČT1 Reportéři ČT, do mě vjel takovej vztek.

Jsem zvědav na ty zítřejší oslavy, jdu se juknout na ten pochod z Albertova.

PetrsVETR> CCCCCCCCC

Asi půjdu také na Albertov

-Sally->Asi půjdu také na Albertov

i ty brute?????

tak pro vas dva malinke srovnani

drivejsi dluh

nynejsi dluh

a vcil mudrujte

Creck>tak pro vas dva malinke srovnani

drivejsi dluh

nynejsi dluh

a vcil mudrujte

Včíl mi vykuř prdel tak akorát-pověs si na uši třešně,zavaž šatek rudý kolem krku a nauč se chodit po levé straně-nazdar!

Creck>

Vojczech>Včíl mi vykuř prdel tak akorát-pověs si na uši třešně,zavaž šatek rudý kolem krku a nauč se chodit po levé straně-nazdar!

bolelo to moc ? neboj tatka Havel spolu Reinhardem Heydrichem ti to pofoukaj