Můj kamarád Josef žije v jedné středočeské vesnici v pěkném domku se zahradou, má docela pohlednou manželku a dost čilého souseda. A ten soused mu tu jeho ženu před časem svedl. Jednou, dvakrát a ta jejich avantýra stále pokračuje. Ptáte se, co udělal Josef, když zjistil, že mu choť zanáší?
Vzal na ni sekyru? Zmlátil souseda? Rozvedl se? Samá voda, přátelé. Josef ani ne hne brvou, i když si v dotyčné vsi o jeho velikých parozích už štěbetají i ti přísloveční vrabci na střechách. Náš paroháč večer co večer pravidelně navštěvuje hospodu a tam v družném hovoru s kamarády a zcela imunní proti občasným narážkám na své parohy s vyrovnaným úsměvem na tváři dělá svých pravidelných deset kousků. Domů se nikdy nevrací dříve než před třiadvacátou hodinou, aby svou ženu se sousedem náhodou nepřistihl v nejlepším.
Nedávno jsem se ho ptal, proč se už dávno nerozvedl? Budu doslovně citovat, co mi řekl. "Proč bych se prosím tě rozváděl? Pro těch deset minut hekání?Takovou hodnou ženu už bych nenašel. Skvěle vaří, v domácnosti nemusím na nic šáhnout a ještě se mi nestalo, že bych neměl čistou košili. V hospodě můžu každý den sedět, jak dlouho chci, a kapesné mám přímo královské. Jak se mi něco podělá na baráku, tak jdu a poprosím souseda o pomoc. Vždy přiloží ochotně ruku k dílu a za práci nevezme ani korunu. A když mám jednou za čas chuť tam na to, tak mi stačí jenom kývnout hlavou a manželka je okamžitě v posteli. Kdo z těch ostatních blbců, co si ze mě u piva dělají prdel, se má tak jako já? Ani jeden!"
K tomu už nešlo dodat vůbec NIC!