Letos mě vítr, chuť a přítelkyně zavály na řecký ostrov Zakynthos. Už předem jsem věděl, že na pláži před hotelem moc dlouho ležet nevydržím a proženu po místních komunikacích nějakou dvoukolou mršku. Při procházkách městem jsem se pomalu začal loučit s představou, že to bude až taková zábava, páč v půjčovnách postávaly skútry 50 a 100ccm nebo čtyřkolky 50 a 80ccm. Největším objemovým pornem byla virážka dvěpade. Při nechuti utrácet za dva stroje, pomyšlení na mou "docent" váhu, přítomnost batůžku na místě spolujezdce, pohledu na kopce a skály tyčící se hned nad městem jsem začal pomalu a jistě upadat do depréze. Ale pak to přišlo. Při jedné večerní procházce zabloudilo mé oko do řady prskoletů, kolem kterých jsem šel tolikrát a spatřilo v ní ten skvost. Vyčnívala z řady a vyvyšovala se nad ostatní - černá XTR 660. Zaostřil jsem, uviděl samolepky s logem půjčovny, znamení, že není privátní, a vehnal jsem se s nataženým ukazovákem do dveří.

Majitel se mě jal poučovat o tom, že to je velmi, ale velmi rychlá motorka(v tu chvíli jsem si myslel něco o "erjednapyčo"), všechno jsem mu odkýval, ukázal pár jizev na znamení zkušeností, vytáhl řidičák a bylo. Dorazil mě cenou, která se při čtyřdenním pronájmu srazila na brutálních 15€/den (pro info - o půjčovnu dál mi nabízeli 100vku skútra za 23€/den a delegát 400 dragstara nebo 500xt z druhé strany ostrova za lidových 34€/den).
XTRko bylo voňavé, natočených nějakých 5200km a na 4dny jen moje. Přítelkyně sice moc nadšená nebyla, ale už s tím nic nenadělala a po vyřčení všech mých argumentů, mezi kterými se nenašel ani jeden proti motorce této velikosti, začala vypadat celkem smířeně (možná kapitulovala, čekaly ji totiž jedny z prvních kilometrů na něčem co má dvě kola a žádné pedály). Vyfasoval jsem dvě noname JETky nevyhovující velikosti (později mě při každé jízdě po půl hodině tlačila do čela tak, že jsem ji chtěl zahodit), ale nic lepšího skladem nebylo, šel jsem tedy řešit zbytek motooblečení. Volil jsem mezi stylem ala Bubrák nebo Assassin a zvolil jsem kompromis: bavlněné tričko, umělohmotné kraťasy, slušivé trekové sandálky a místo rukavic jsem na ruce nanášel dostatečné množství opalovacích olejů a krémů pro snížení tření kůže o asfalt v případě pádu.

Řecko a jeho ostrovy zabírají čelní pozice v evropských tabulkách nehodovosti, podstatnou měrou k tomu přispívají i turisté, kteří nesrostou s místí politikou na silnicích. Hlavní pravidlo: troubíme. Troubíme na pozdrav, na znamení díků i ve chvílích, kdy se v nás vaří krev. Kdo netroubí jako by nebyl. Ostatní nešvary na silnicích jsou podobné jako u nás, jen navíc tam místní zastaví úplně všude i na tom nejdebilnějším místě, potkáte je proti sobě v jednosměrce, stopky se zásadně projíždějí a často za zatáčkou stojí kozy, osel nebo vykoukne autobus, který když řídí místní dravec, tak moc místa ani na motorku nemáte. Jo a blinkry, blinkry se používají zcela výjimečně, snad jen při otočce do protisměru, při klasickém odbočování, stavění nebo vjíždění na komunikaci určitě ne. Ale pokud se s těmito poznatky naučíte žít, zjistíte, že i když tam po silnicích jezdí úplně každý úplně se vším, cítíte se bezpečněji než v rodné zemi.
Místní zastoupení jedné stopy bylo celkem omezené na skůtry všech možných velikostí,velké naháče z posledního desetiletí minulého století,pár afrik,varader,Vstormů obou objemů a pro mě ne zcela pochopitelné 2 kusy 1000rr a jedna desítková ninja.Nepochopitélné z toho důvodu,že jsem během cest na ostrově nenarazil na jediný úsek,kde bych úplně nakrmil XTRko,natož otevřel litra.Ale co,v nočních ulicích to budilo patřičný rozruch
Průměrnou rychlost našich výletů bych odhadl na 40km/h, způsobenou kocháním se,serpentinami a celkově množstvím zatáček na ostrově. Výhoda XTRka byla, že jsme rychlost drželi pořád stejnou, nemuseli ho při překonávání kopců přemlouvat jako to dělala většina osazenstva na skůtrech a quadech a při dojetí kolony čtyřkolek, aut, které se táhly do kopce za náklaďákem z místního kamenolomu a nedovolily si ho předjet, tam prostě jen zapadla drzá dvojka, XTRko se nadechlo a s potutelný šklebem na tváři a na ostrově neslýchaným duněním jsme je střihli. Pocit vítězství byl umocněn tehdy, když jsme poznali, že posádku na čtyřkolkách tvoří spolubydlící z našeho hotelu. Tamní silnice jsou v celku kvalitní, jen úzké, ale na mokru o lišej. Jak sprchlo (asi 2x v noci), nacvičoval jsem si motardové kousky už v rychlostech kolem 20km/h, což občas nebylo zrovna příjemné, zvlášť s pocitem, že máte za zády paní, která vás nutí se doma zouvat a jedete prakticky nazí.
Cílem našich výpadů byla samozřejmě zajímavá turistická místa, kterých je na ostrově požehnaně, ale bez davů, které by s námi přivezla výletní loď nebo klimatizovaný bus. Organizované celodeňáky se v našem podání změnily na půldeňáky a to i s časem stráveným na obědě v domorodých tavernách nebo koupáním někde po cestě. Když jsem si to nakonec hrubě sesumíroval, měli jsme XTRko zdarma a možná i zaplacený benzín, protože ceny výletů (o kterých jsme věděli už předem, že je absolvujeme) nabízené cestovkou nebo místními společnostmi byly někde jinde, než za co jsme je absolvovali my. Např.lodní výlet na profláknutou pláž Navajo 35€/osoba, výlet do Modrých jeskyní 25€/os. My jsme si při projíždění koutů ostrova našli poskytovatele na Navajo za 7,50€/os a do jeskyň taktéž za 7,50€/os. To jen při těchto dvou akcích a dvou lidech znamenalo 90€ úspory, akorát jsme museli jet člunem v cca osmi lidech a netěšit se z přítomnosti další dvou set zážitkůchtivých na palubě.


Když jsem XTRo vracel, majitel dlouho nemohl pochopit, kde jsem nabral bezmála 700km na 40km dlouhém ostrově za čtyři dny, ale byly tam a já z toho měl nejkrásnější okamžiky dovolené. I přítelkyně kupodivu po několika dnech od vrácení prohodila, že by se jela projet i když mi cestou občas, při dlouhém podržení plynu na doraz, hučela něco za zády.

PS: baťůžci, neplivejte žvýkačky z JETky ven, když máte stáhnuté plexi... při sesedání jsme jí byli spojeni, ale určitě by jako bezpečnostní pás neposloužila a z mého oblíbeného trička šla celkem špatně dolů.

Naposledy editováno 07.07.2009 11:43:49