Po práci mě jeden kolega Petr porposil jestli bych ho nehodil na vlak, že mu to jede za 10 minut. To se nedá odmítnout. No jasně, že tě tam hodim. Když za ní trochu vemu tak to stihnem. Dohodli jsme se, že Pepa pojede za náma a pak od vlakáče budem spolu pokračovat v projížďkách po Praze.
Sedám na mašinu, dávám sytič a mačkám tlačítko pro zpuštění motoru. Slyšim slabí otočení motoru a dál nic. Baterka v prdeli. Já vůl ráno přetočil polohu klíčku na parkovačky a vymlátil jsem si baterku. No nic kolega bere Petra na Fároše a uhání s nim směrem na vlakáč. Byl jsem na sebe naštvanej jakej jsem vůl, ale co, za pomoci dalšího kolegy jsme mašinu úspěšně roztlačili a vyrazil jsem za nimi na vlakáč. Tam jsem se potkal s Pepou, který už, Petra vyklopil.
Dohodli jsme se, že vyrazíme na Václavák. Přijíždíme na první světla. Padla zelená, Pepa vzal Fároše pořádně u huby, až se mu začal stavět. Chtěl jsem ho dohnat a tak jsem za ní taky vzal, ale co to motor se začal dusit, cukat a konec. Došel mi benzín, no samozřejmě jsem měl kohout na rezervě, takže žádná ropa v nádrži nezbyla, žere víc než jsem si myslel :( . Naštěstí jsem viděl zhruba 300m před sebou pumpu. Takže tlačim svýho mazla 300m k pumpě no jo, ale proč to zdrovna musí bejt do takovýho kopce a ještě přes jedny světla, přes ty utíkám abych to stihnul na zelenou. To už se divim, jak se člověk může za takovou chvilku vorosit. Cejtim, že se v hadrech vařim, teplo by chtělo z těla unikat, ale nemá kudy. Asi uhořim. Vyřízenej a o dva litry potu lehčí jsem to dotlačil k pumpě :puke: . Natankoval jsem a uzavírám nádrž. V ten okamžik zapomínám kam dávám klíč a dobrou čtvrt hodinu plašim kolem mota než se mi povede klíč najít, to už tomu nechci ani věřit. Startuju a než se do motoru dostane benzín tak už mám zase baterku vymlácenou. Kámoš mě roztláčí a vyrážíme směr Václavák. Pak cesta OK, až k další pumpě. Tam malý odpočinek a pokec. Chcem odjíždět a já startuju a startuju a pořád nic. To, už nevěřím co se to děje a chci jít domu pěšky. Jsem na pokraji sil. Na to mi kámoš řiká ať si přepnu páčku chcípáku :lol: . Tomu už se jenom smějem.
Na konec přijíždíme k baráku a parkujeme mota, kolega chce jenom ještě vědět jak se přepíná klíček do polohy na parkovačky jelikož on to u mota nemá. S chutí mu to ukazuju a při vyndavání klíčku ze zapalování mi padá někam do hlubin motoru. To už jsem absolutně vyřízenej a neschopen klíč vyndat. Na konec mi kolega pomahá a po chvilce šmátrání ve tmě ho vyndavá. To byla poslední tečka za projížďkou po Praze. Jen kolega mi ještě řekl, že jestli ještě budou nějaké podobné projížďky jako byla tato tak už to asi nerozdejchá a já asi taky ne.
Celkem blbost, asi jste to ani nedočetli. No nic mějte se a přeju lepší projížďky než byla tahle *yes* *yes* .