Pro začátek trocha teorie (text neznámého myslitele, pocházející patrně někdy ze 70. let minulého století, možná však i starší, stále však aktuální):

Světový vědecký fekalismus

Úvod do teorie

Vědecký fekalismus je vědecký světový názor, který můžeme definovat lapidárně větou Všechno stojí za hovno.

Fekalismus jako světový názor existoval samozřejmě již odedávna, avšak lidé si jeho působení neuvědomovali. Toto období tudíž nazýváme Fekalismem živelným.

Lidé postupně zastávali názor, že lecos stojí za hovno. Pokrok se však nedá zastavit, a tak byly postupně přepracovány původní zákonitosti a lidé se propracovali k názoru, že za hovno stojí úplně všechno. Jednotlivý fekalisté však toto tvrzení vykládali roztříštěně a nedovedli zdůvodnit jednotlivé etapy děje a vývoje. Toto období nazýváme Prefekalismem.

Poté přišel tzv. Neofekalismus, který hlásal, že všechno nestojí úplně za hovno. Toto období vědeckého omylu již naštěstí minulo, neboť platnost věty tak obecné že to ani za hovno nestojí nutno chápat jako ostře vyhraněný případ.

Zkoumáme-li podrobně vývoj fekalismu v posledních desetiletích, zjistíme, že můžeme definovat šest vyhraněných období, ze kterých poslední tři jsou prognózou let budoucích.

1. období - jeden sral na všechny
2. období - všichni srali na jednoho
Toto období vzniklo relativně snadno přeměnou období prvého. Kdy však tato přeměna nastala nelze přesně stanovit.
3. období - všichni serou na všechno
Toto období trvá a přechod k dalším se očekává.
4. období - nebude se srát
5. období - nebude co srát
Toto období je očekáváno v blízké budoucnosti, protože bude všechno definitivně v prdeli.
6. období - nebude čím srát.
Vrcholem je třetí stádium. Vychází a opírá se především o teorii průserů se základním postulátem Všechno stojí za hovno. Utopočtí fekalisté tento postulát považují za axiom, tedy nezvratnou pravdu, ale vědečtí fekalisté jej mohou a dovedou dokázat.

Soustavným studiem a spoluprácí několika příbuzných disciplín bylo zjištěno, že tzv. průser vyplňuje prostor spojitě, rovnoměrně, záleží pouze na teplotě a času. Základní částicí je jeden PRUSERON, který je podobně jako hmota nezničitelný. Průseron se dá vyjádřit dvěma způsoby:

jako průserový potenciál daného bodu
jako tok průseru prostorem
Pohybuje-li se průseron prostorem, vytváří kolem sebe průserové pole, jehož intenzita je daná derivací bordelu podle blbosti. Jednotkou blbosti je jeden BLB, tj. množství blbosti obsažené, ve výroku Žije se nám lépe a radostněji. Proto se takový průser šíří do prostoru tak, aby v době co nejkratší zachvátil co nejvíce lidí. Rychlost šíření průseru dosahuje často vysokých hodnot, často až rychlosti světla. Znamená to například, že když si na něco posvítíme, vznikne okamžitě průser. Urychlení průseru nastává, když se v jednom prostoru a v daném čase vyskytne jeden KILOBLB - kritické možství blbosti. Urychlení je pak přímo úměrné počáteční blbosti.

V celkovém vědeckém pojednání zbývá ještě definovat tzv. Přenos nasranosti z osoby na osobu.

Potkají-li se dvě osoby A a B, z nichž je jedna nasraná na potenciál Á a druhá na potenciál B', jsou při rozchodu obě osoby nasrané na průměr potenciálů. Potkají-li se v prostoru dvě osoby mírně nasrané, rozcházejí se ještě více nasranější.

Je-li jedna osoba nasraná a druhá nikoliv, je po setkání o to nasranější, oč méně je nasraná osoba první, která je pak nasraná průměrně.

Aby pojednání bylo úplné, je nutné ještě podotknout a vysvětlit vztah mezi průserem a srandou. Po dlouhém bádání byla objevena částice průseron mínus (antiprůseron), která je lidově nazývána srandou. Vznikne-li tedy na jednom místě průser, pak na místě druhém z toho mají srandu. Zákonitost je přes vrtkavost obecná, takže i ti, kteří z toho měli srandu, mohou z toho mít po čase průser. Průser vąak může existovat i samostatně a nabýt při tom takových průserových rozměrů, že při něm přestává každá sranda, o čemž svědčí řada zkušeností z posledních let.

A nyní tedy k zpět k úvodní otázce: Co podle vás za hovno nestojí?