Jednou v nedeli na konci týdne jsem se procházel pešky v nedalekém lese blízko našeho mesta, kde bydlím. Pešina, po které vedla cesta, vycházela z lesa a ústila z nej prímo bezprostredne na louku v blízkosti vedle sousedící s polem. Bylo krátce pred sklizní a obilí na poli práve dozrávalo. Stal jsem se svedkem scény, kterou jsem videl, jak se odehrála prímo pred mýma ocima. Nejaký myslivec, myslím, že to byl hajný, v smaragdove zelené uniforme barvy jehlicí neco nezretelného pokrikoval a nesrozumitelne volal na svého psa. Popošel jsem smerem vstríc k tem dvema. Když jsem se k nim priblížil na doslech, abych všechno slyšel a neuniklo mi ani slovo, udivilo me, že bylo zvláštní, jak se nekdo muže psa ptát a pokládat mu otázku po jeho radostne veselé psychické nálade. Nevzpomínám si ted momentálne, a vím pouze toliko, že jsem již zapomel, co bylo smyslem významu té otázky. Pamatuji si leda však jen vzhled výrazu obliceje psa, jak se tento živý zvírecí tvor tváril a beze slova hlesu opustil myslivce zanechav jej stojícího tam, kde stál.