Jednou navečer mi přítel navrhl, abychom se šli projet. Moc se mi do toho nechtělo, měla jsem takový divný pocit, ale nakonec mě překecal. Chtěli jsme udělat jen taký okruh po pár vesničkách a pak zase domů. Celou cestu jsem nějak nebyla v pohodě, zdálo se mi, že jede přítel nějak moc rychle. Snažila jsem se ho dohnat. (jeli jsme asi kolem 80Km/h) A nakonec jsem zkončila v příkopě, protože mi v zatáčce vjelo auto do cesty. Začala jsem brzdit a vzala jsem to rovně do příkopy. Pak už si pamatuju akorát jen to, že jsem letěla, hlavou třískla do země a ještě chvíli jela na boku po trávě. Čekala jsem, kdy mi na záda přiletí motorka, ale naštěstí nic. Jen co jsem se zastavila o nějaký bodláčí, snažila jsem se rychle sezbírat. Povedlo se. Posadila jsem se. Pak přiběhl přítel, sundal mi helmu, bundu,.. Naštěstí mě bolela jenom ruka. A co jsem se divila - to auto se otočilo a vrátilo se!
Na odvoz motorky jsme si přivolali pomocníka - taťku a hned potom jsme pelášili do nemocnice. Ruka (rameno) byla jen naražená, ale pořádně.. A po pár dnech jsem začala mít trošku problémy se zápěstími (asi z toho, jak jsem se to snažila udržet. Nicméně jsem prý dopadla moc dobře.. trefila jsem se akorát do místa, kde nebyly stromy..atd atd
Motorka to taky celkem přežila - roztržené spojkové lanko, rozbité světlo, promáčknutá nádrž, obrácený řidítka, budíky na odpis,.. celkem maličkosti. Už pracujeme na opravě.
Ale jestli budu ještě jezdit..? Nevím. Moc bych chtěla, líbí se mi to, ale taky mám pořádný strach. Až teď jsem si pořádně uvědomila, že ježdění je sice krásný, ale fakt dost nebezpečný.
A co vy? Máte taky nějaký podobný zážitek?
Co se mě osobně týče, tak jsem udělal i s mašinou kotrmelec o srnce, já to rozdejchal, mašina ne. Je to už skoro půl roku, mašinu jsem měl do tejdne jinou s dluhem na krku (jezdit se musí, i kdyby na jídlo nebylo lol ), ale furt mám nějaký mentální bloky a jezdim jak s hnojem, nicméně jsem se naučil ocenit pořádnou výbavu a zahodit pocit nesmrtelnosti, zjistit že takový to "když pojedu opatrně, nic se mi nestane" je životu nebezpečná kravina
Tak hodně štěstí
Nekoukej na motorku před sebou, ale na silnici, když s tebou někdo chce jet, nech ho klidně ujet, až tě bude mít daleko v zrcátku, dojde mu to a pojede pomaleji Prostě se nikdy nenech hnát Užívej si to tak, jak to vyhovuje tobě
Karlie>Neboj, přejde tě to, vim o čem mluvim Budeš jen jezdit "pomaleji"
Nekoukej na motorku před sebou, ale na silnici, když s tebou někdo chce jet, nech ho klidně ujet, až tě bude mít daleko v zrcátku, dojde mu to a pojede pomaleji Prostě se nikdy nenech hnát Užívej si to tak, jak to vyhovuje tobě
promluvil profesional
Naposledy editováno 28.07.2008 18:46:12
1) Jezdit přes "blbý pocit" je kravina největšího ražení
2) Když už máš "blbý pocit" a jedeš, tak jezdit nad svůj odhad bezpečné rychlosti je hodno blázna
3) Jezdit s blbým pocit, příliš rychle a ještě vyhecovaná rychlým zkušeným jezdcem = pokud o sebevraždu.
Radši se na to vy.er a dělej baťůžek.
Nebo se na to nevykašli, ale poslouchej sama sebe.
A taky mě uklidňovala a říkala, že to bude dobrý.
Naposledy editováno 28.07.2008 22:40:54
jedna rada:zkušenější jezdec má jezdit v zadu, ne vepředu. Právě proto, že to co se zdá vyježděnému na pohodu a možná až moc pomalu je pro nezkušeného jízda na hranici možností...
Byla jsem celkem daleko od domova, ono mi nic jinýho nezbylo..je pravda, že jsem na tom po té události neseděla 14 dní..ale už zas jezdim....
Bude to v pohodě..hlavně že jsi v pořádku..