Bylo mi 14 a věřil jsem tomu, že jednoho pěkného dne budu mít přítelkyni.

Když mi bylo 16, chodil jsem s jednou dívkou, ale v tomto vztahu nebyla žádná vášeň. Rozhodl jsem se, že zbytek svého života prožiju s vášnivou ženou.

Na vysoké škole jsem poznal jedno vášnivé děvče, byla však příliš citlivá.
Byla jako vystřižená z dobře napsaného dramatu, vždy jen plakala a vyhrožovala sebevraždou. Rozhodl jsem se, že potřebuji ženu, která mi nabídne stabilitu.

Když mi táhlo na 25, seznámil jsem se s vyrovnanou ženou, byla však dost nudná.
Byla absolutně spolehlivá a nic ji nedokázalo přivést do varu. Můj život se stal strašně monotónním, myslel jsem si, že potřebuji trochu vzrušení.

Když mi bylo 28, potkal jsem vzrušující ženu, ale nedokázal jsem s ní držet krok. Skákala z jednoho dobrodružství do druhého, nikdy se s ní nedalo dohodnout. Bez zábran vyváděla všechno možné a flirtovala s každým. Častěji jsem se s ní cítil příšerně než šťastně. Myslel jsem si, že potřebuji ambiciózní ženu.

Když jsem dosáhl 31, na takovou ženu jsem natrefil. Ona se skutečně držela při zemi. Vzali jsme se. Byla tak ambiciózní, že se se mnou rozvedla a obrala mě o všechno.

Teď mi je 50 a cítím, že jsem konečně duševně zralý. Chci jednoduše takovou ženu, která má velký kozy a pěknou kundu.