Naposledy editováno 05.07.2008 11:57:53
Nejhorší ale je,pokud někdo odchází pomalu a jistě. Pokud blízký odejde naráz,je to rána,ale moment překvapení utlumí bolest.
Ale odchází-li někdo pomalu,a zároveň tak rychle,že se to počítá na týdny,dny,hodiny a víte,že to přijde,nevyhnutelně,to je teprve ta pravá bolest...
Já toto období prožívám teď a srdce mi to trhá tak ukrutně,že se to nedá ani popsat. Brečím jak malej kluk a nevím,co budu dělat dál...
Nejhorší na tom je,že tato milovaná osoba neví,jak to je a věří,že bude vše o.k. Musím lhát a předstírat a o to větší bolest to je,když se díváš na člověka,jak bojuje marný boj a věří,že vyhraje. Z milosrdnosti musím předstírat,že to dobrý je,ale ono není....
Kdo to zažil ví,o čem píšu,kdo ne,nemůže pochopit.
Každý z mých kamarádů,co odešel přes motorku si mohl vybrat,jestli na to sedne,nebo ne,ale rakovina,ta kurva zákeřná vám vybrat prostě nedá.....