Tak jsem si naplánoval krásnou cestu. Polské Biesczady-Zakarpatské a Rumunské šotolinky. No, dopadlo to trochu jinak.
Autovlakem jsem už minulý rok jel, tak proč ne i tento rok. Pěkně přes noc do Popradu a šup do Polska.
Cesta v pohodě, sám v kupé, pivko a spánek. K tomu musím dodat, že v Praze jsem nakládal jako poslední, než jsem motorku zakurtoval, personál zmizel, sebral žebřík a zamknul bránu. No nic, seskočil jsem z vagonu a přes koleje mazal na nástupiště. Po zdárném seskoku se vagony s auty ihned rozjely. Samo, že už byla tma jako v p... (pekle). Prima organizace ČD.
V Popradu jsem musel motorku otočit do protisměru, což se asi po 20x sem a zpět podařilo. Byla mlha (což je podstatná informace) a rampa dolů se hezky leskla. Pomalu jsem sjížděl a v polovině najednou ležel, motorka hezky na kotníku a já z blízka viděl, jak je rampa mokrá. Nebrzdil jsem, 1-čka na volnoběh. Zatím žádná velká bolest, v leže jsem vypnul motor, dobří lidé ji zvedly a dopravily dolů. Svůj díl si také nesu, před cestou jsem přezul na Mitas 07+ a najel na nich asi 30 km. Blbec.
No a potom bolest jak svi.a, kotník 2x tak velký jako normálně. Trochu krve.
Chtělo to zásadní rozhodnutí, jedu domů, 600 km není tak moc, na pohotovost půjdu v Praze. No jo, ale nemohu řadit nahoru, dolů to jde. Ruční řazení je to správné východisko. Gumicuk. Zaháknout za řadičku a druhý konec na pravou stranu řidítka. Zmáčkneš spojku, cukneš a další rychlost je tam.
No, cesta byla martýrium 11 hodin, z motorky jsem slézt pořádně nemohl,chodit už vůbec. Ale dorazil, byl v nemocnici a přidávám varování: nové pneu a mokrá rampa nejdou k sobě.
Tak bacha
Ještě poděkování příteli "Hansdorf" za pomoc a psychickou podporu.