Che>Jo, podle všech unyjnich pruzkumu zme mrtvi. My - děcka narozene v
padesatych, šedesatych, sedumdesatych rokach. Když se divam na unyjni pravidla,
divim se, sem furt eště živy a platim daně.
Pamatujete eště, jak na každym sidlišťu byly klepače? To bylo užasne
zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Kdo by to tušil, že barva na tych
nadhernych kladinach obsahovala polychromovane bifenyly či jakesik ine
sajrajty...
No co? Však aji moja dřevěna postylka, ve ktere sem jako maly synek chrapal, byla
natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo!!!
Muj tata s mamu neměli žadne bezpečnostni šraky, abych nevypadnul z
postylky a nejebnul se do hlavy. Tuž, možna sem se aji jebnul. Každopadně sem
neměl žadnu flašku na piti, kera by byla zajištěna proti temu, aby sem se
nezalknul, nebo abysem nepokypal drahu plovuci dlažku. Ani na oknach a na sporaku
nebyly žadne specijalni pojistky, abysem nevypadnul z okna, nebo abysem se nešel
dobrovolně upect do truby.
Když sem sednul na mojeho prvniho Pijonyraka, neměl sem blembak na
hlavě, kery dneska musi nosit povinně každy mameluk do 15 roku, a brzo bude
určitě povinně nosit každy až do domova duchodcu. Když sem poprve zavodil na
kolobce, šprajclo se mi předni kolo a rozbil sem si držku. Přesto muj tata s mamu
nežalovali s pomoci pravnicke kancelaře učitelku. Zdupane sem dostal ja sam.
Když sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli
s partyju u Opavice, prubli zme vodu přimo z řeky. Raz sem se z teho posral, až
mi slzy tekly, jak sem si dupu utiral lopuchama s kopřivu. Ale či by mě
napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu kupovat obyčejnu vodu schovanu do
plastycke flašky plne optymineralu?
Když zme šli ze synkami kopat bunkr k lesiku, měl sem v kapse chleba
z maslem a zapijel sem to taku žlutu sodovku. Kamoš měl k temu navic zelenu
papriku a červenu slazenu sodovku! Chlastali zme sodovky plne cukru a přesto si
nepamatuju, že by kdo z nas byl tlusty. Navic sem ja cucal tu jeho
červenu a on zas pruboval moju žlutu. Chleba při kopani bunkra překažal, tuž
odpočival na boku v blatě a zežrany byl až pak. Aji s blatem. Myslite si, že mi z
teho bylo blbě? Nikdy! Ani opary zme nedostali. A to zme si gzichty nepotirali
preventyvně jelenim lujem a podobnyma cyparnama.
Do dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemiduci
dycky oznamili spravny čas nebo zvonil kostel. Žadne mobily nebyly, takže co se
dohodlo, to muselo platit. Inač bylo zle. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, nebo
jakysyk internet. V televizi byly dva kanaly a v tych tekla enem vysilana
žumpa nebo Polak. Když kamoš přitahnul do lesika kytaru a začal hrat Hotel
Kalifornyja, byl buh. V tym okamžiku na něm viselo deset bab. Tuž, bylo nam patnact.
Našli zme kamoše venku aji bez mobila. Byli v lesiku, v bunkru, nebo na
hřišťu. Padali zme do potoka, padali zme ze stromu, z klepača, lamali si
hnaty, robili zme si modřiny, sypali zme si pisek do vlasu aji do oči. Byl to naš
problem. Kdo si doma stěžoval, dostal ještě přidanu baňu. Mliko se pilo od kravy,
kobzole se kradly jezeďakum a pekly a žraly se i s popelem a slupku. Šťovik
chutnal dokonale a třešně zme kradli susedovi, kedluby u bulhara. Kdo se
prozradil a spadnul ze stroma, ten s nama přiště nešel, bo kdo by lazil s
mamlasem?
Okolo byl komunystycky socializmus, a přesto zme byli svobodni.
Žadne hlupe předpisy nas nesvazovaly.
Tak si řikam, ..........- jak je kurva možne, že vlastně ještě žijem?