1 reakcí na tento příspěvek Seškrcaná motorka z více než dvojnásobného výkonu
Taky se bavíme o tom, že už v 18 jsem k motorce přistupoval zodpovědněji jak většina ostatních, měl jsem hodně slušný povědomí o řízení a chování motorky a narozdíl od ostatních, kterým stačí na motorce "jet" a jsou spokojení, jsem se snažil neustále zlepšovat. Takhle jsem strávil 3 nebo 4 sezony, najel jsem velmi málo kilometrů..."vyježděnej" teda určitě nejsem, ale i tak jsem se dostal do bodu, kdy jsem si uvědomil že jezdit po silnici takovým stylem a rychlostma jakýma jsem tou dobou už jezdil je čirá hovadina. A přesto mi to nestačilo a neuspokojovalo mě...i ta palba na "plno" na silnici je pořád prd a překračovat tuhle úrověn už jsem nechtěl...to by skončilo špatně.
Taky mi začlo vadit, že jako jezdec mám podstatnou mezeru ve "vzdělání"...motorku jsem prodal, koupil jen cenduro na poprskávání kolem a teď ještě pořád mladej, ale už ne dávno puberťák jsem koupil okruhovou/závodní stopětadvácu dvoutakta. Je to totiž přesně to co mi chybí, naučit se s lehkou dobrou motorkou, dostat z ní maximum a pak se přesunout výš. Na silnici už kašlu, to pro mě nemá přínos...maximálně s veteránem, nebo podobně. Teď konečně vyplním tu mezeru, začnu se ztrapňovat na okruhu, možná zkusím jet nějakej závod...ale důležitý pro mě je, že jsem na to přišel včas.
Takže je to fakt na každým, jsou kluci kteří jsou od přírody šikovní a za pár měsíců jezdí 100x líp jak různí mravokárci, někteří můžou najet desítky tisíc kilometrů a stejně budou stát za pendrek. To že někdo jezdí roky a hromady kilometrů pořád stejně blbě z něj odborníka a borce nedělá. Je to vždycky člověk od člověka a o jejich přistupu.