Do Česka míří „norské“ povinné ručení. Platíte podle brzdění i rychlosti
24. července 2016 9:08

Řidiči by v příštích letech mohli platit povinné ručení nejen podle objemu motoru a „pomačkaných plechů“, ale i podle toho, jak často a jak řídí. Do Česka míří norská firma Telemotix, která v Norsku začala sledovat pomocí speciální krabičky v autě chování řidičů a pravděpodobnost nehod.

Zkoumá například i to, jak často prudce brzdíte nebo zrychlujete nebo nedodržujete povolenou rychlost. Firma už začala v Česku jednat o zkušebním provozu s několika pojišťovnami.

Řidiče by k dobrovolné účasti mohly motivovat slevy ze základního pojištění za bezpečný styl jízdy. Podle Michala Zděnka, který se na výzkumu podílel, data pomohou pojišťovnám lépe odhadovat riziko škodných událostí na trhu.

V Česku zohledňuje ujeté kilometry zatím jen Uniqa. Kdo má povinné ručení a najede do osmi tisíc ročně, má slevu 25 procent. Ve světě je systém „plať, jak řídíš“ čím dál rozšířenější. „Tyto systémy se prosazují zejména na trzích, kde je výrazně vyšší cenová úroveň pojištění,“ říká Aleš Povr, mluvčí České kanceláře pojistitelů.

Plať podle toho, jak řídíš
Norové chtějí zkusit vypočítat povinné ručení českých řidičů nejen podle nehod a obsahu motoru, ale i jejich stylu jízdy. Ví, kudy jste jeli a jak rychle, pozná, pokud jste přitom porušili předpisy. Pojišťovny chtějí do aut řidičům nasadit Velkého bratra. Proč by se vám to mělo líbit? Zaplatíte podstatně méně za povinné ručení než dosud.

Norský startup Telemotix vyvinul systém sledující chování řidiče a po testovacím provozu v Norsku a Dánsku chce proniknout na trh. Týká se to i Česka. Telemotix se totiž snaží přesvědčit zdejší pojišťovny, aby začaly využívat jeho dat.

Počet najetých kilometrů či nebezpečné chování
Studie norských a českých vědců o chování řidičů ukázala řadu zajímavých skutečností, které v běžném povinném ručení nejsou zohledněny. Ručení například vůbec neřeší pravděpodobnost nehody podle počtu najetých kilometrů za rok nebo podle toho, jak nebezpečně se řidič na silnici chová. Přinejlepším pojišťovny uplatňují systém bonusů a malusů za počet nehod.

„Chceme udělat podobnou studii v Česku ve spolupráci s některou z místních pojišťoven,“ říká ekonom Michal Zděnek, který se na studii jako autor podílel a jehož firma Ivy Street s českými pojišťovnami jedná o spolupráci.

„Zájem ze strany pojišťoven je značný. Na podzim se rozhodneme, se kterou do výzkumu půjdeme,“ tvrdí Zděnek. Komerční využití ho zprvu nelákalo, ale když při akademické analýze zjistil, jak jsou výsledky zajímavé, začal uvažovat s kolegy o tom, nabídnout je pojišťovnám. Produkt založený na sledování řidičů zatím nabízí dánská pojišťovna Trygg Vesta.

Její klienti dostanou základní sazbu povinného ručení a pojišťovna jim po vyhodnocení nasbíraných dat buď část peněz vrátí, nebo je naopak zinkasuje o další, protože jezdili příliš nebezpečně. Pro pojišťovny může jít o mnohem lepší způsob, jak odhadovat riziko škodných událostí na trhu. „Správná cenotvorba pro pojišťovny dnes představuje zásadní konkurenční výhodu na trhu, povinné ručení je vystavené mimořádné konkurenci,“ říká Zděnek.

PAYD: Plať podle toho, jak řídíš
Způsob placení povinného ručení podle způsobu řízení se nazývá v angličtině PAYD, což je zkratka „Plať podle toho, jak řídíš“. „Vývoj sice míří k telematice a produktům PAYD, nicméně tyto systémy se prosazují zejména na trzích, kde je výrazně vyšší cenová úroveň pojištění,“ říká Aleš Povr, mluvčí České kanceláře pojistitelů. Podle něj jsou ceny povinného ručení na extrémně nízké úrovni, a proto zde není prostor ani pro investice do telematiky, ani pro snížení ceny pro ty, kteří se budou dle výstupu o průběhu jízdy jevit jako méně rizikoví.

Jedinou pojišťovnou, která má v Česku své pojištění postavené na systému PAYD, je aktuálně Uniqa. Klientům nabízí zabudování palubní jednotky, která má současně nárazové čidlo a automaticky přenáší signál o havárii na dispečink asistenční služby. Sleva dosahuje až 25 procent z pojištění v závislosti na počtu ujetých kilometrů. Hranicí je 20 tisíc kilometrů za rok, na maximální slevu se dostane řidič při osmi tisících.

Najeté kilometry jsou podle studie Zděnka a jeho kolegů, která sledovala více než 500 řidičů po dobu devíti měsíců, jedním z hlavních faktorů zvyšujících riziko nehody. Data porovnávala vozidla bez nehod a s nehodou, přičemž méně nehod měli řidiči, kteří ujeli méně kilometrů. Velké rozdíly jsou i v tom, v jaké denní době jeli. Data ukazují, že „nehodoví“ řidiči mají vyšší průměrnou rychlost jízdy a také častěji prudce zrychlují nebo brzdí.

Data ukazují, že „nehodoví“ řidiči jezdí vyšší rychlostí a také častěji prudce zrychlují nebo brzdí.

Autor: Jan Sůra

___

http://ekonomika.idn...60718_ekonomika_kris