Jsem doma,rano probehlo tak ze jsem do sebe soukal pul hodiny jednu nozicku parku.Potom jsem chodil snad hodinu po zahrade a cekal az se mi prestane chtit zvracet.Pak jsem sedl na motorku a jel.Chvilkama se mi zdalo ze ani nevnimam silnici.No zle mi bylo a porad je slusne,ale musel jsem to risknout jinak bych se tezko dostal domu i s masinou.Celou cestu zpatky jsem jel po dalnici,dohromady je to neco kolem 600ti km,zadek mam totalne rosekanej.V usich mi huci protoze chvilkama jsem jel docela prasecinu abych byl uz doma.No risk jako prase ze kdyz by mi tohle nekdo vypravel tak mu reknu ze je debil a riskoval zivot.Ale jsem rad doma,cely se to totalne zesralo,hlavni mozna i zasadni vec byla ta ze i kdyz se neco malo domluvim nemecky,hodne jim rozumim co rikaj v chorvatstine,tak i pres to je tam bariera, je vam tak zle ze nemate sanci vymyslet nejakej plan jak se z toho dostat bez ujmy.Az to budu sepisovat tak to zkusim nejak rozvest.Proste vam neni jen blbe ale nikdo vas nepodpori psychicky kdyz jste tam sam a to na vas dolehne jeste vic.Proste peklo,dostala me vec s kterou jsem vubec nepocital

Bimbo-ze-Žižkova> kamo kazda zkusenost te posune dal, tim spis ta spatna

Bimbo-ze-Žižkova> tak hlavně, že seš už doma i s mašinou a V CELKU. Dej se brzo do kupy a vše bude zase OK.

Bimbo-ze-Žižkova>Ahoj kamaráde, jsem moc rád, že se ti po cestě nic zlého nepřihodilo a že už jsi v "pořádku" doma. Celou dobu jsme na tebe mysleli, jak se ti v takovém stavu pojede. Tak tedy ozdravuj, ať můžeš brzy zpět do sedla.