2 reakcí na tento příspěvek Jindřichův hradec
Žravec spal.
Jelikož se už zas přežral.
A vlci vyli divnou věc,
že nablízku
je přežralec.
Než padne rosa do trávy,
snad přežralec zas vytráví.
A sotva začne jitra kvas,
tak na žrádlo
se vrhne zas.
Neb na talíři dobrota,
jest smyslem jeho života.
Celou husu slupne v klusu,
ani se nezastaví.
Pecen chleba? Není třeba!
Soudek píva to spraví.
A když spláchne husu pivem,
sežere zas králíka,
zasměje se na kastroly
a k lednici utíká.
Co v ní najde, to sežere,
div se z toho neposere.
Když vybílí lednici,
vrhne se na krabici
v které zbyly sušenky
od tetičky Mařenky.
A když zbouchne ty dobroty
vhrne se zas na kompoty,
na podestě u skříně,
převalí se tam líně.
Jenže je tu kuchař hlad
a Žrout má chuť
zas obědvat.
Velký, snědý, nenažraný,
k lednici se plíží zas.
Mozek tíží velká touha -
zase bude hodokvas!
Jenže ouha - vitřek lednice
zeje prázdnotou.
Co s tím?
Vezme prachy
a běží za Jednotou!
Co nakoupí, to sežere
dříve, než to zaplatí,
tento "obchod" tedy vlastně,
velmi se mu vyplatí.
Přivalí se ztěžka domů:
"Slouho, cos mi uvařil?
Cestou jsem se sotva valil,
div že jsem se nespařil..."
"Spař se na čaj!", praví sluha,
"už toho mám právě dost!
V jednom kuse pořád žereš,
psovi necháš jenom kost!
A to ještě ohryzanou,
všechna legrace jde stranou!
Kašlu Ti na slitování,
okamžitě nechej žraní!!!
Nebo si sbal raneček,
cpeš se jako blbeček."
A tak Žravec sbalil ranec,
nastartoval letadlo,
které se s ním sotva vzneslo,
div, že chudák nespadlo.
Naštěstí to byl Tupolev,
a tak Žravec letěl, jako lev.
Když přistál na pustém ostrově,
nezmocnil se jej stesk po domově.
Ostrov je to tajemný,
voda kolem průzračná,
a příběh též dojemný,
moc ostrova zázračná.
Jak mu káže tradice,
všude plné lednice,
žrádla velká hromada
a Žravcova nálada...
stále dobrá, spokojená -
takto se prý nikdo nemá.
A tím končí má epopej,
snad byl tu mocný čaroděj.
Jak se Žravcem to bylo dále,
nikdo dodnes neví stále.
A dříve, než se sešeří,
děcka - pojďte k večeři!