V této problematice funguje stále dost zkostnatělá praxe. Uvedu na příkladu soudního jednání:
Můžeš si naprosto běžně dělat jakékoliv písemné poznámky, a to jakýmkoliv způsobem. Tedy budeš-li ovládat těsnopis, tak si bezproblémově "opíšeš" doslovně celý průběh jednání, a to bez jakéhokoliv dotazování zda smíš či nesmíš a dokonce nemusíš ani soudci oznamovat, že si poznámky takového rozsahu činíš. Pořízení nahrávky diktafonem je v podstatě totéž, pouze jiným, modernějším prostředkem.
To co zde popisuje onen slavný EPS bývá sice dnes běžně aplikováno i na nahrávky pořizované účastníky řízení, nicméně původní smysl tohoto ustanovení je úplně jiný. Tam jde o to, aby se ze soudních řízení nestávala televizní šou, přesně tak jak se to vymklo z rukou např. v případě soudu s Bártou a Škárkou, když nad jakýmsi "veřejným zájmem", v takovýchto případech tedy nad zájmem zaplnit novinovou rubriku drby ze života bohatších než jste vy, je právo účastníka řízení na klidné projednání jeho případu. Tedy mělo by, podle mého, platit, že účastník řízení si může pořídit zvukový záznam z jednání jakýkoliv, bez omezení, ostatní pouze s vědomím soudce, popř. jim to může být zakázáno - mají si umět udělat písemné poznámky (pro dnešní novináře zjevně docela problém) popř. mají mít pamatováka - to je ještě větší problém.

Druhou věcí je, proč Ty potřebuješ mít pro sebe dokonalý záznam z průběhu projednávání, tedy mít přesně zmapováno co kdo řekl. Pro případné projednání opravného prostředku to je totiž naprosto nepodstatné, až skoro zbytečné. Co je však pro Tebe důležité, obzvlášť máš-li pocit, že se budeš muset bránit přes odvolačku a pod., je to, co je zaneseno v protokolu, nebo tedy co je zapsáno, na nějaké Tvé poznámky, pořízené jakýmkoliv způsobem, bude každý dlabat, s nimi se prostě nepracuje, ty se na stůl vůbec nedostanou. Tedy Ty by si se měl soustředit, aby v protokolu bylo zapsáno všechno co chceš mít na svoji obhajobu, popř. zapsány všechny Tvoje pochybnosti o argumentech protistrany. Aby to tam bylo zapsáno přesně - asi by ses divil co významových překlepů dokáží zapisovatelky napsat do protokolu, překlepů ve které dokáží ve svém výsledku úplně převrátit význam věcí.

V neposlední řadě: právě protože zvukové pořizování poznámek není u nás nijak zaběhlé, a protože se tomu úředníci i soudci docela úspěšně brání, nemá asi cenu moc vyskakovat ve stylu "já můžu, protože jsem slyšel". Je totiž vhodné mít na paměti, že každý trest má své rozpětí a tomto rozpětí se může pohybovat úředník podle svého uvážení...

Ricard>