Moje Zatáčky

Když sem začal chodit na závody, tedy lépe řečeno, když mě tam máma v proutěným kočárku vozila, tak sem z toho moc neměl a prej jsem ani moc nebrečel když kolem lítaly motorky.
Nevím proč, ale na závody jsme chodili do Dachovskýho kopce, možná se táta s mámou báli, možná taky proto, že tenkrát byl velkej národní sport zapisovat si průjezdy jezdců jednotlivými koly.

Kdo měl zachycený v tabulce čísla všech jezdců v každým kole, byl king největší.
Když už sem chodil do školy , tak jsme stejně chodili pořád na Dachovskej kopec…a pamatuju jak jsme leželi v příkopě a když jeli Havlové, Šťastní, Slavíčkové, Malinové kolem nás, tak jsme rukama plácali o silnici…oni jeli metr od nás a nikdo nás ani neokřikoval…

Když sem začal chodit na závody bez rodičů, už jsme si vybírali s klukama i jiný místa…maximální zážitek byl, když v Kudrnáčce upadl Lederer…vyjel z lesa před Kudrnáčkou a chtěl to položit…tak jsme se vyklonili…a řach…Yamaha se zapíchla mezi lidi a on se plavmo pustil Kudrnáčkou bez motorky…zastavil se akorát přede mnou…plexi uražený…červený oči….a ticho jak v hrobě….a pak ke mně vztáhl ruku, skočil jsem na trať a odtáhl ho k nám na deku…pak odešel po svých…nikomu se tenkrát nic nestalo

Pak za mnou přišli chlapi a prej, že když ty motorky tak žeru, že bych měl přijít do AMK..to bylo v době, kdy jsem znal všechno a všechny na zpaměť, sbíral jsem fotky a podpisy na byl mrtvej z každý samolepky .

Tak jo, vstoupil jsem do řad AMK a šel sem ke strejdovi Blímovi a ten vyřizoval akreditace fotografů a novinářů..strejda už je měl pěkně vycepovaný, takže kdo chtěl visačku musel něco dát…jestli to byl šnaps,nebo flaška okurek to bylo strejdovi jedno…pak jednou strejda ke mně přišel a dal mi plakát z roku 1937 a řekl…hlídej ho , ty plakáty byly jen 3…a týden na to viselo jeho parte…

Začal sem se tedy více méně angažovat hlavně v reklamě a propagaci, jak se tenkrát říkalo…jezdili jsme po vesnicích se štětkou a lepidlem a vylepovali jsme plakáty..v roce 1989 jsem udělal první program…dělám je dodnes…

Pamatuju éru našich skvělých závodníků ze 60tých a 70 let….pamatuju na první cizí jezdce…na první integrální přílby a první barevný kombinézy.
Pamatuju jak Harry Heutmekers si dal sám cvičně dvě kolečka po trati s půllitrem Suzuki a pak prohlásil …no problem…byli jsme odvařený z půllitrů…totéž pak Harry udělal i s čistokrevným superbikem a my jsme srali maggi v kostkách.

Pak se v AMK sešla parta, tenkrát ještě poměrně mladejch lidí,a přebrali jsme po našich předcích prapor Zatáček a drtivá většina tam „dřepíme“ dodnes.

Mezi krásný období patřily roky, kdy jezdili Radek Urbanec, Karel Caesar, Rosťa Nečesánek, Jirka Fejta, Pavel Ouda, Roman Boček,Pavel Bittner, Petr Čermák, Zdenek Sedlák, Petr Šalé……ve dvěpade Karel Kalina, Víťa Hatan nebo Zbyněk Soukup, ve dvackách již zmiňovaný Podlipák,či Jahoda, Seifert a začínající Kolář.

Závody se posouvaly kvalitově, rychlostně, diváků chodily mraky…v roce 1992 a 1993 byla krize, nebyly prachy, tak jsme Zatáčky nejeli..ale pak se povedl restart a jedeme i letos.
Před cca 10ti roky, mi už nestačily Hořice a vymetal sem co jen šlo, jezdil jsem i na dromy, neřešil jsem RR nebo drom.

V té době jsem se seznamoval s mladýma rukama..Indian,Mrtvola, Kamil Holan, Petr Holik Holanec, Filip Filtr Rasocha, Jirka Cowboy Brož, Michal Chalupa, Franta Loučka, Víťa Bican, Michal Javůrek, Honza Čéřa, Mareček Červený…to byly krásný časy a krásný chvíle a taky strašná prdel se užila…postupem času sem znal prakticky celý depo…byla prča s každým, všechno a všichni byli skvělí fajn lidi…zážitky s Podlipákama, to by bylo na samostatnou knížku.

Bez nadsázky byla to doba, kdy depo bylo fakt jedna rodina, nebylo cejtit napětí, naschvály, udávání, nebyly intriky. Bylo to o prestiži i o konkurenci, ale vše v rovině respektu a ferovosti.

Na start přijížděli další draci…Pepi Duchaň, Pedro Homola, Petr Bičiště, Luboš Jelínek, Olin Hanák, Michal Vecko, Martin Holoubek, Martin Sucháček, Alda Nechvátal, Petr Košťál, Míra Pažitný, Petr Řezníček, Lekouš, Magda Hlaváček, veliká a početná banda dakšnářů,nebo traktoristi, jak se v dobrém „nadává“ monařům….

Technické zázemí týmů se zvedalo, týmy potřebovaly stále více místa, měly více techniky, začala se objevovat týmová oblečení, nechybějí ani pipiny v šatičkách či kombinézách.

CzechRR objevuje stále nové a nové kluky…Riša Sedlák, Jirka Veverka, Karel Brandtner, bratranci Petrlové, Dominik Jůda, Vldouš Šnajdr , Jirka Novák, Marek Hartl, Pavel Tomeček, Josef Lukšík…početná rodina dakšnařů je stále velice početná a jejich třída je vždycky ozdobou závodů…monařů ubývá, protože do obliby jdou twiny.

Samostatnou kapitolou jsou Klasici, někomu tento výraz vadí, někdo je uraženej, když se řekne veteráni, nebo snad vetoši…byli to právě Klasici, kdo pomohli v době krize udržet závody v Hořicích a my jsme si k nim nikdy nechovali macešsky..měli své závody Českou Tourist Trophy, když jezdili na pravidelnost a nakonec jsme museli ustoupit a JPHZM nahradit čistokrevným rychlostním závodem.

Čím jsem starší, tím víc vzpomínám..když vyrazím pěšky kolem okruhu, měl bych snad z každýho místa nějakou historku. Je malej zázrak , že se tento okruh tak drží i navzdory kritikům ,stěžovatelům a krvelačným mediím…je velice obtížné v dnešní době, které je plná zlomyslných lidí, lhářů, podvodníků, prospěchářů a senzace chtivých debilů tomu všemu čelit.

Čím jsem starší, tím více se bojím, ano bojím…znám možná 90% všech jezdců, s některými se znám opravdu hodně osobně a bojím se o ně…chci aby Hořice byly vždy tím závodem, na který se budou všichni těšit..je fajn se s těmi všemi milými a dobrými lidmi setkávat.

Jsem rád, že jsem u toho mohl tolik roků být. Jsem rád, že jsem poznal jak v AMK spoustu skvělých a pro Zatáčky zapálených lidí, tak i spoustu fajn lidí, co každoročně zaplní depo U Věže.

díky Larry

Larry> Super zpověď, není co dodat

Larry> Tiše závidim