Rodák z našeho města Lysé nad Labem, štábní strážmistr Miloslav Klicpera, narozen 17.4.1925, sloužil u Pohotovostního pluku SNB na Slovensku, kde také dne 21.8.1947 padl v boji s banderovci.

Banderovci působily na naše území už od konce II. světové války. "Obtěžovaly" obyvatelstvo zejména na východním Slovensku. V součinnosti s domácí reakcí se snažili zvrátit pokrokový vývoj, poválečné ČSR. Nejmasovější vpád ozbrojených skupin banderovců se uskutečnil v létě 1947. K zamezení jejích činností a k boji proti nim byl rozhodnutím vlády vytvořen pohraniční pluk Slovensko. Do bojů proti banderovcům zasáhly i jednotky Československé armády. V polovině srpna se kruh kolem banderovců zužoval. Řada z nich byla zajata nebo pobita. Ve středu 20. 8. 1947 obdrželi příslušníci jednotky dislokované v Krasňanech rozkaz přemístit se. Většina příslušníků, mezi nimi i strážmistr Miloslav Klicpera, se přesunula do prostoru soustředění stíhacích rot.

Po příchodu na určené místo byl strážmistr Klicpera určen spolu s dalšími patnácti příslušníky čelním pátračem jednotky. V dopoledních hodinách pátrací skupina narazila na opuštěný tábor banderovců. Krátce poté došlo k bojovému střetnutí se skupinou asi dvaceti ozbrojených mužů. Po kratší přestřelce, když benderovci poznali, že neprorazí, ustoupili. Asi ve tři hodiny ráno, uslyšeli odpočívající příslušníci z míst svého tábora v Krasňanech prudkou střelbu. Bylo slyšet výstřely ze samopalu, německých MG kulometů, výbuchy granátů, střelbu z pistolí i volání. Světlice občas osvětlovaly plápolavým jasem krajinu. Palba z kulometů a detonace granátů znásobovala obavy příslušníků o raněné po dopolední přestřelce, které zanechali dole ve stanech. Nakonec bylo slyšet obrněné vozidlo (jaké to nevím), a následnou palbu z jeho kulometu. Dokonce prý i několik výstřelů z jakéhosi děla. Střelba pomalu umlkala. Ozývala se už pouze ojediněle, slábla a později zmlkla, jen světlice ještě občas osvětlovaly krajinu a pak nastal klid. Po odpočinku v časných ranních hodinách, po první relaci tranzitu v Žilině, který sděloval silnou přestřelku, odrážení a rozbití Burlakovy sotni, byl vydán příkaz k dalšímu propátrání.

Strážmistr Miloslav Klicpera šel jako první. Lesní pěšina byla zahalena šerem. Po chvíli chůze uslyšeli ostatní Klicperovo zvolání „ STŮJ!“. V tom vyšlehla proti skupině pátračů dávka ze samopalu. Příslušníci odpověděli svými zbraněmi. Do této přestřelky však již puška strážmistra Klicpery nezasáhla. Za projevené hrdinství udělil prezident republiky strážmistrovi Miloslavu Klicperovi Československý válečný kříž in memoriam.

Zmiňuji zde jeho příběh proto, že rodinu Klicperovu dobře znám a on sám podle pamětníků platil za velice, hodného a obětavého kamaráda, který už v Pražském povstání nasazoval svůj život v boji o Český rozhlas. Čest jeho památce! Znáte i Vy někoho z vašeho okolí nebo dokonce z rodiny, kdo měl podobný válečný či poválečný osud? Napište nám o něm, rádi zde na něj vzpomeneme