_Giraffe_ píše: A mi zase naopak přijde, že kočka je svá, má hrdost, nikdo si ji nemůže omotat kolem prstu. Kdežto pes je ocásek, každému leze do prdele, jen aby se mu zavděčil

Ano,to je přesný!
Ale o to jde. Já vedle sebe nepotřebuju "osobnost". Myslím ve zvířeti. Na to mám ženu.
Já potřebuji "ocáska",co mě bude věrný, a ne "osobnost",CO BUDU ŽIVIT, a ona na mě bude házet boba.
Když jsem studoval,tak jsem byl u jednoho kamaráda doma na návštěvě a on měl dalmatina. Ten pes vůbec neposlouchal,dělal si prostě,co chtěl.
Když jsem se kamaráda ptal,proč to zvíře není štont poslechnout ani jednoduchý příkaz,tak mi řekl přesně to,co jsi psal ted.
"Víš, on je totiž osobnost,to není jak nějakej blbej vlčák,co tě poslechne jak otrok na slovo".
To mě dostalo.
Podle mě jsou toto jen kecy!
Pokud by toto platilo,tak sousedovic vořech je osobnost jak prase,a můj Bandog je blbec,protože poslouchá. Kde to jsme?

prackarr píše: Ano,to je přesný!
Ale o to jde. Já vedle sebe nepotřebuju "osobnost". Myslím ve zvířeti. Na to mám ženu.
Já potřebuji "ocáska",co mě bude věrný, a ne "osobnost",CO BUDU ŽIVIT, a ona na mě bude házet boba.
Když jsem studoval,tak jsem byl u jednoho kamaráda doma na návštěvě a on měl dalmatina. Ten pes vůbec neposlouchal,dělal si prostě,co chtěl.
Když jsem se kamaráda ptal,proč to zvíře není štont poslechnout ani jednoduchý příkaz,tak mi řekl přesně to,co jsi psal ted.
"Víš, on je totiž osobnost,to není jak nějakej blbej vlčák,co tě poslechne jak otrok na slovo".
To mě dostalo.
Podle mě jsou toto jen kecy!
Pokud by toto platilo,tak sousedovic vořech je osobnost jak prase,a můj Bandog je blbec,protože poslouchá. Kde to jsme?

Když pes neposlechne, tak to není osobnost, ale nevychovanej debil! Osobnost je pes kterej poslouchá na slovo a s hlavou vzpřímenou. Já měl fenku Pita a na ní byla vidět jak je hrdá na to že jí dám povel, ukážu rukou a ona to udělá. Bavilo jí to a někdy doslova čekala na akci kde bude lítat povel za povelem. Když pes poslouchá, ale má u toho staženej vocas a přikrčenou hlavu, tak to dělá z donucení a to není osobnost , ale moula. Problém KOTEC. Všichni co znám psa v kotci zaryglovanýho. Mojí fenu jsem přesvědčil, že je to její místo a útočiště, její domov a pelech kde je jí dobře. To ale znamená , kvalitní boudu, rošt na podlaze, rozhled co největší atd. To je několik faktorů. Ano, sice jsem tam s ní týden spal ve spacáku, ale pak jsem nemusel kotec ani zavírat a byla tam automaticky. Když bude kotec za verandou odkud pes neuvidí, v létě na něj posmaží, vzimě zachumelí, bouda velká, takže jí tělesnou teplotou nevytopí a podlaha bude prochcanej beton plnej výkalů, tak se mu tam zajisté líbit nebude. A že jsem takových už viděl

prackarr> Já celkově prostě psy nemusím. Nemám rád jak to slintá, smrdí atd. Ale nikomu neberu to, že on je má rád. Já mám kočku, té dám nažrat, někdy o ní nevím den, někdy týden, potom je zase týden doma. A mi je to buřt, je to její život. Já to mám podobně. Normálně žiju v určitém režimu, v určité společnosti, potom mi jednou za delší dobu mrdne v hlavě a třeba týden bez nějakého odůvodnění se v podstatě jakoby ztratím. A nemám rád, když o tom se mnou chce někdo diskutovat nebo tak něco. Ve společnosti více lidí se rád bavím, ale když už to je třeba déle než 3 dny, tak potom už potřebuju být sám, protože mi ze všech mrdá. Jinak jo, když jdu po ulici, nebo někde na zahradu a pes sedí u nohy majitele a poslouchá, tak ok, ale když mi skáče po celém těle, slintá a očuchává prdel, tak bych to nejradši zabil, omlouvám se.

Ale nedokážu si představit, že bych měl super poslušného psa a řval na něj: Sedni, lehni, k noze, běž. Takhle to nemám ani u lidí totiž, nesnáším když musím někomu říkat, jak se má chovat.

Naposledy editováno 24.08.2012 16:34:19