Ahoj, tak já nakonec v záchvatu patriotismu podlehl a do Brna se letos vydal na neděli s celou rodinou. Jaké letošní Brno bylo z mého pohledu jako diváka? Podělím se o své dojmy krátkou fotoreportáží, kterou rozdělím do dvou dílů. Ten první budu věnovat věcem, které jinak hezké zážitky z Brna kazí. Tak pojďme na to:

1. po perfektním a pořadatelsky bezvadně zvládnutém příjezdu autem na parkoviště, navigaci při parkování a zastavení, následuje pěší přesun na samotný okruh. Naše čisté boty a kalhoty dostávají lekci, o kterou nestojí. Na vině je déšť a pak někdo, kdo sice dokáže perfektně naplánovat přesun aut na parking, ale jak pak ti lidi budou a čím šlapat, už ho moc nezajímá. Do deníčku na případnou cestu ještě někdy do Brna si značíme: vzít si jednorázové návleky na boty. Optimálně dvoje. Jeden pár na cestu tam a druhý na cestu zpět. Nebo gumáky.

Jelikož jsem měl štěstí a průchod bahnivým příkopem jsem absolvoval se skupinkou dalších česky mluvících diváků, měli moje děti možnost naučit se nová slovíčka, která ještě nestačila v životě pochytit. Všichni si tuto cestu náramně pochvalovali :o)))

2. Narozdíl od jiných šťastlivců, kteří strávili na okruhu celý víkend, jsem díky bohu nemusel 3 dny, bezradně studovat tuto dechberoucí celodenní gastronomickou nabídku:



Člověk, který stráví třeba sobotu a neděli od rána až do podvečera na Masecu a chce se najíst, má opravdu nelehký úkol. Tomu jsem já čelil naštěstí jen jednou a z nepřeberné nabídky, kdy jsem opravdu netušil, co si vybrat jsem nakonec zvolil "hambáč"

3. organizace gastronomie je v Brně snad to nejhorší, co lze zažít. Není nad nadšené brigádnice, které svou práci dělají s láskou a úsměvem.



Slečna má za úkol točit pivo, kasírovat, podávat nápoje a hlásit žádané jídlo k přípravě a pak jej zákazníkovi předat. V praxi to asi vypadá takto:

Chcete pivo? Točí pivo stylem, že polovina je pod pípou a další pak na stole



Podstatné je pak hlavně nic neutírat a pokud si třeba dáte klobásku, tak vám ji v tom rozlitém pivu trošku zspod očáchnout, prý je to tak asi OK.



Nakouknu vedle ke stolu, jestli zase kuva jenom já a pár vyvolených stojí tak dobře, ale klid, bordel je všude



Co na stůl spadne, to tam taky zůstane. Pokud si dáte hambáč a někdo za váma třeba klobásu, tak stojí a civí, dokud ji někdo neřekne, že je hotovo.


Že by v mezičase roztočila pár piv, aby pak u jednoho nestála jak jojo a nelila pěnu na zem, ve snaze to rychle dotočit a nebo vzala do ruky hadr a utřela ten bordel na stole, ji nějak nenapadne. Evidentně se v té práci moc neorientuje. Ale hambáče už máme hotové, tak si to jdeme sníst.

4. a jsme u další Brněnské okruhové specialitky, na výběr máme z několika možností jak se kulturně najíst. Buď se najíte ve větším a nebo menším bordelu.



Koše přetékají, bordel všude okolo, račte si sednout a konzumovat.



Ale dcera už se do hambáče statečně pustila, jdu to tedy zkusit taky. Nebudeme se při konzumaci otáčet k plotu, kde se chodí ve velkém močit(krásně jdou u plotu vidět) a budeme doufat, že směr větru bude dnes milosrdný. Tedy od laviček k plotu.


Párkrát se do hamburgru zakousnu, chutná to blbě, ale co bych htěl za 65,- Kč a po 15 minutách ve frontě celých 8-mi lidí, že? Trošku znejistím, když na tácek začne něco zeleného kapat. Zkouším zjistit zdroj úniku kapaliny :o)) a nebojácně se rozhoduji podívat, co to vůbec jím:


Tak co tu máme? Suchá houska, na tom plátek masa, pak něco, co bylo kdysi asi salátem???, nevím, nikdy jsem k zahradničení netíhnul, hořčici jsem ovšem poznal a pak i okurek. No řekněte sami, radost se zakousnout. Blbě to chutnalo, ještě hůř vypadalo. Tento pokus o hamburger tak letěl na vrchol přecpaného koše. Jestli neupadl na zem, tak je tam možná dodnes. Dcera to mezi tím, co jsem zkoumal svůj hambáč, skoro celé snědla. Sakra, dostala třikrát tak větší dávku a navíc je to dítě. Výsledek tohodle děsu se dostavil za chvíli, zbledla a udělalo se jí špatně.


Závody supersportů pak v lehké zimnici prospala. Je ale silná, do druhého závodu superbiků se oklepala a nastoupila fandit Kubovi. Ani nezvracela. Jsem na tebe hrdý, Kristýnko.


Pak ještě cesta k autu, díky bohu už bláto stihlo z větší části uschnout, a tak odpadly starosti, jak velký bordel bude v autě a jestli ho stihnu do rána vyčistit.

Takže to máme konec mé první reportáže z Brna. Bude následovat druhá, kde i přes lehčí Masecké nedostatky a navzdory pokusu firmy Aramark nás jídlem odrovnat, zjistíte, že tam bylo opravdu dobře. Co se týče ovšem stravy, tak před firmou Aramark na dromu neuniknete. Kde jsou časy, kdy byl k vidění na C-éčku třeba rohlík, kuřecí a vepřový steak, hranolky, čínské nudle, čínská masová směs, dobré kafe a točená zmrzlina? Opravdu musí divák celý den trpět na dromu hlady, pokud nechce od rána do večera do sebe cpát klobásu? Nevím, možná by pomohlo, kdyby paní Ulmanová občas otestovala, jaký servis je pro diváky u stánků připraven. Dala si hambáč a jedno kafe. Třeba by se něco zlepšilo, kdo ví. Nezbývá než vzpomínat na Imolu a utěšovat se, že jednou snad kultura stravování, dobré jídlo a čistý a slušivě oblečený personál, dorazí opět zpátky na drom.




Opravdu to nejde o něco lépe v tom Brně? Věřím, že jde a v minulosti tomu tak i bylo. Proč úroveň jídla na dromu pořád klesá?
No nic, příště už na radostnější témata.


Na závěr ještě jednou Imola. Najíst se dá opravdu i na závodech jako člověk. A taky z čeho vybrat.

Naposledy editováno 23.07.2012 13:42:42

tic-tac> Souhlas, že strava hrozná, nevím proč tam je milion stánků a všude stejná nabídka, radši jsem se druhý den vybavil sám...ta cesta z parkingu byl otřes, ale tak nějak prostě bahno...pršelo.
To ale nic nemění na tom, že to byla parádní akce a pojedu zase!

Každopádně při výběru tribun bych šel na C.

Nevim proč a, bylo jen pro ten kemp, to mě naštvalo, když jsem tam po 30 minutách chůze došel.

tic-tac> tak to je síla. souhlasím ve všem, navíc jsem z Brna a chodím na grand prix od roku 1987, jde to do hajzlu s urovní kolem. je to ostuda.